Proč datla nebolí hlava?

13.08. 09:05 | Autor: Radek John

Datel hnízdí v dutinách vyklovaných vlastním zobákem.

Než začnete číst tenhle článek, postavte se, vyhledejte nejbližší zeď a pětsetkrát do ní uhoďte hlavou. Jak se cítíte? Hádám, že nijak zvlášť. Datel by ale na vašem místě neměl nejmenší problém.

Datlové si budují hnízdní dutiny klováním do dřeva. Jejich mozek se musí vyrovnávat se silnými otřesy. Jak to dělají, že jim není špatně? Tuhle otázku si položila skupina výzkumníků vedená Wu Chengweiem z Ta-lienské technologické univerzity v Číně. Vzali datla a strčili ho do tunelu na magnetickou rezonanci. Pak sestavili v počítači podrobný model jeho těla. Měl 1 030 000 částí, z čehož bylo 940 tisíc hodně malých, 70 tisíc větších a 20 tisíc velkých. Vědci nechali model v počítači ťukat do stromu.

Datlové musí nějakým způsobem přeměnit kinetickou energii nárazu v jinou formu. V práci, kterou zveřejnili v časopise Science China Technological Sciences, tvrdí výzkumníci, že ji ptáci rozptýlí v drobných deformacích vlastního těla.

Datel může ťukat do stromu pětadvacetkrát za sekundu. Zpomalení při nárazu dosahuje podle vědců až 1200násobek gravitačního zrychlení. Výzkumníci spočítali, že deformace těla datla dokáže rozptýlit až 99,7 procenta kinetické energie nárazu. Na hlavu připadá pouhých 0,3 procenta.

Ani tato zbývající energie ale ještě nezasáhne mozek. Než se k němu dostane, dál ji rozloží zobák, lebka a jazylka. Vzniká při tom ovšem teplo, které by mohlo mozek příliš zahřívat. To by mohl být důvod, proč si datlové dávají v ťukání přestávky.

Jakkoli se výzkum zdá samoúčelný, mohl by mít zajímavé technické použití. Jak lidé, tak stroje musejí často čelit silným nárazům. Od datlů by se proto mohli poučit konstruktéři nejrůznějších technických zařízení, od automobilů přes ochranné helmy až po komunikační a navigační družice. Kolize, které hrozí kosmické technice na oběžné dráze, jsou jedny z nejničivějších, jakým jsou lidské výtvory vystavovány. Pilotované lodě i družice musejí čelit nárazům mikrometeoritů a vesmírného smetí.

Foto: ČTK/LEHTIKUVA/Reima Flyktman

Autor: Radek John