Konec senzace, "Babicova bakterie" z arzenu nevaří

09.07. 15:43 | Autor: - von -

Bakterie z kalifornského jezera Mono je sice šikulka, arzen do své DNA však zabudovat neumí.

"Když nemáte fosfor, dejte tam arzen." Tak lze ve stylu Babicových dobrot zjednodušeně popsat způsob, jakým měla bakterie z kalifornského jezera Mono údajně přežívat v prostředí bez fosforu a naopak ve vysoké koncentraci toxického arzenu. Jedovatý prvek prý dokázala místo fosforu zabudovat i do své DNA. Senzační objev z prosince 2010 se však nepodařilo potvrdit.

Kdyby bakterie skutečně dokázala fosfor v DNA nahradit arzenem, byť pouze částečně, bylo by to fantastické zjištění. Byl by to první známý případ, kdy nějaký organismus umí v nepříznivých podmínkách chemicky upravit nositelku své dědičné informace přímým zásahem do její molekulární struktury. Navíc prvkem, který je pro jiné organismy silně toxický.

Dvě studie publikované nyní v časopise Science však původní zjištění vyvracejí. Jejich autoři zjistili, že "arzenová" bakterie sice dokáže přežít i v tak vysoké koncentraci arzenu, která jiné organismy zabíjí, a vystačí si s velmi nízkou koncentrací fosforu, ale fosfor arzenem nahradit nedokáže. Jen zkrátka umí efektivně využít nedostatkový zdroj a zároveň se ubránit jedovatému prostředí. Je šikovná, ale od jiných organismů se nijak fundamentálně neodlišuje.

Felisa Wolfe-Simonová si užila svých patnáct minut slávy, ale její objev se nakonec nepotvrdil. Obě studie vyjdou v tištěném Science až v následujících týdnech, časopis se však rozhodl zbavit je embarga a zveřejnil je ve své on-line verzi už nyní. Debata o "arzenové" bakterii totiž byla mezi odborníky v posledním roce a půl tak vyhrocená, že se časopis rozhodl seznámit vědeckou obec s novými výsledky v tomto zrychleném režimu. Byl to ostatně on, kdo poskytl prostor i původní studii, která senzační zprávu přinesla.

"Nový výzkum ukazuje, že tato bakterie neporušuje zákony života," uvádí k tomu Science v redakčním textu, který obě studie doplňuje. A pokračuje: "Přirozenou vlastností vědy je, že sama sebe opravuje díky tomu, že se vědci pokoušejí zopakovat publikované výsledky."

Od ufonů přes "novou formu života" po splasklou bublinu

Na 2. prosince 2010 sezvala NASA novináře na tiskovou konferenci slibující "astrobiologický objev, který ovlivní hledání důkazů o mimozemském životě". Média se předháněla ve spekulacích: půjde o objev života na Marsu, o kyslík na Saturnově měsíci Rhea, nebo se snad podařilo zachytit signál mimozemské civilizace?

Když vědci místo ufonů představili jen pozemskou bakterii, veřejnost mohla pocítit zklamání. Nebylo však nijak silné, protože autoři objevu přispěchali s tvrzením, že jde o "novou formu života". I to zní senzačně. "Otevřeli jsme dveře k poznání, jaké formy života mohou existovat jinde ve vesmíru," prohlásila na tiskové konferenci hlavní autorka objevu, mikrobioložka Felisa Wolfe-Simonová z Astrobiologického ústavu NASA.

Kalifornské jezero Mono není zrovna ráj na zemi. Vysoká koncentrace arzenu zabíjí (téměř) vše živé. Už tehdy bylo zřejmé, že nejde o "novou formu života", ale představa, že nějaký organismus dokáže nahradit fosfor v molekule nesoucí dědičnou informaci jedovatým arzenem, byla i tak fantastická.

"Podobné zjištění je natolik překvapivé, že vyžaduje extrémně dobré důkazy podpořené tím, že se pokusy podaří zopakovat nezávislému týmu. Na definitivní potvrzení si tedy budeme muset ještě počkat," psali jsme tehdy. Nezávislé potvrzení se nezdařilo, přestože se o to několik vědeckých týmů pokusilo. Příběh "Babicovy bakterie" tím pravděpodobně končí.

Od začátku pochyby

Na autory původního objevu se prakticky okamžitě snesla kritika kolegů. Mikrobiologové a biochemikové upozorňovali na řadu problémů. Mimo jiné na to, že DNA s arzenem by byla nestabilní a coby nositelka genů by nemohla fungovat. Namítali také, že Wolfe-Simonová s kolegy neověřili, zda DNA skutečně arzen obsahuje, a spolehli se pouze na nepřímé důkazy. Mikrobioložka Rosemary Redfieldová z University of British Columbia provedla experiment, jímž ukázala, že si bakterie vystačí i s malým množstvím fosforu, které měly v původním pokusu k dispozici, takže žádný arzen nepotřebovaly. Recenzenti časopisu Science prý svou práci odbyli.

První kritické ohlasy vědci zveřejnili na svých blozích, Wolfe-Simonová se k nim však odmítla vyjádřit s tím, že blogy nejsou standardním prostředkem vědecké komunikace. Ať prý kritici své námitky pošlou do odborných časopisů, kde jejich oprávněnost posoudí recenzenti (Viz TÝDEN 49/2011). A právě to se nyní stalo. Redfieldová je spoluautorkou jedné ze dvou studií, které nyní Science zveřejnil.

Příběh "arzenové" bakterie je jen symptomem obecnějšího trendu. Tradiční vědecké časopisy ztrácejí auru nedotknutelnosti a to, co se dříve šeptalo, se nyní říká nahlas: i v nich občas vycházejí studie pochybné kvality. Zároveň jim roste konkurence v podobě recenzovaných časopisů nabízejících svůj obsah na webu zdarma.

S tím, jak počet vědeckých publikací roste, přibývá i množství chyb, podvodů, omylů a balastu. Nutná kritika se čím dál více přesouvá směrem od recenzentů k vědcům komentujícím už zveřejněné výsledky. Mnohdy tak činí způsobem ještě nedávno nemyslitelným: na blozích, sociálních sítích a v on-line diskusích. Zatím se zdá, že schopnost vědecké obce odfiltrovat nesmysly funguje až překvapivě dobře. Je v tom naděje, že se ani v internetové éře věda neutopí v záplavě nesmyslů a nevrátí se ke středověkému mudrování o kameni mudrců. Hraje se o víc než o jednu bakterii.

Autor: - von -