Za výbuchy americké sopky může míchání magmatu

19.02. 07:15 | Autor: Radek John

Stratovulkán Mount Hood je nejvyšší hora státu Oregon.

Geologové důkladně prozkoumali podmínky pod oregonskou sopkou Mount Hood. Zajímal je především stav magmatu hluboko pod zemskou kůrou a příčiny, které ho vedou k výbuchu. Směs tekuté horniny a plynů může čekat pod zemí i víc než dvacet tisíc let.

Hora Mount Hood leží osmdesát kilometrů od města Portlandu. Je to klasický stratovulkán, tedy to, co si nejspíš představíte, když slyšíte slovo sopka. Má tvar kužele tvořeného překrývajícími se vrstvami ztuhlé lávy s kráterem na špičce. Je vysoká 3 426 metrů, což z ní dělá nejvyšší horu státu Oregon. Jmenuje se podle britského admirála Samuela Hooda, ačkoliv místní indiáni jí říkají Wy'east. Jako vulkán není v současnosti aktivní. Poslední výbušné období zažila před 220 lety. Pod jejími útrobami však pořád čeká magma.

Jeho stav zaujal dvojici amerických geologů, Kari Cooperovou z Kalifornské univerzity a Adama Kenta z Oregonské univerzity. Podrobně ho rozebírají v časopise Nature. Geologové porovnali stáří krystalů horniny z Mount Hood, zjištěné podle relativního zastoupení různých izotopů (atomů stejného prvku s různým počtem neutronů), s rychlostí jejich růstu. Dozvěděli se tak, jakou teplotu materiál měl v průběhu věků.

Výbuch sopky Anak Krakatau (ilustrační foto).

Vrtošivá hora

Aby se sopka mohla probudit, potřebuje dostatek magmatu v tekutém stavu. Podle Cooperové a Kenta ho může získat dostatečné množství za překvapivě krátkou dobu, i jen několik měsíců. Aby se hornina roztekla, musí se ohřát na teplotu vyšší než 750 stupňů Celsia. To se stane, pokud do magmatického krbu pronikne žhavý materiál z hlubin pod zemskou kůrou a smísí se s magmatem, které leží blíž zemskému povrchu. Taková událost nejspíš spustila minimálně poslední dvě neklidná období v historii Mount Hood.

V jejím případě se spíš než o výbuchy jedná o poklidné vytékání lávy z vrcholu sopečného kužele. Ačkoliv není pochyb, že může způsobit velké škody, nepůsobí tak dramaticky, jako třeba proslulá exploze Krakatoy.

"Zjistili jsme, že magma leželo pod Mount Hood nejméně dvacet tisíc let," prohlásil Kent. "Během té doby bylo v chládku - jako burákové máslo v ledničce - minimálně osmdesát procent času, ale pravděpodobně devadesát devět."

Když budete mít cestu poblíž, nezapomeňte se k Mount Hood vypravit. Je impozantní.

Sopečná předpověď

Ačkoliv se tedy materiál pod sopkou může rychle ohřát, většinu času zůstává relativně chladný. Pro obyvatele podhůří Mount Hood je to dobrá zpráva. Poznatky by snad mohly být použitelné k předpovědím chování dalších sopek. V těch zatím geologové nejsou nijak dobří. Hodilo by se však, kdyby byli. Sopky mohou způsobit velké škody, včetně ztrát na lidských životech. Kdybychom uměli předpovídat, kdy se probudí, mohli bychom se jejich vrtochům přizpůsobit.

Stav magmatu hluboko pod zemí se dá rozpoznat pomocí nepřímých vodítek. Jsou to třeba zemětřesné vlny, unikající plyny, nebo drobné leč měřitelné deformace zemského povrchu nad magmatickými ložisky. Zda má popisovaná změna tekutosti materiálu pod sopkou opravdu tak úzký vztah k erupcím, jak Cooperová a Kent tvrdí, ukáže ovšem až výzkum dalších sopek. Geologové chtějí co nejdřív zjistit, jestli je ovládají stejné síly jako Mount Hood.

Foto: Erik Klemetti, Kari Cooper, ČTK/AP/Ed Wray

Autor: Radek John