Za české sucho může tání ledovců, tvrdí Cílek a varuje před bakteriemi antraxu

25.06. 05:05 | Autor: Lukáš Seidl, Pavel Cechl

Vyschlé studny a potoky, spálená tráva. Česko opět bojuje se suchem, které je na pětině území dokonce extrémní. "Počasí u nás ovlivňuje situace v Arktidě. A kolegové, kteří odtamtud přijíždějí, jsou naprosto vyděšení," říká v rozhovoru pro nové vydání časopisu TÝDEN klimatolog a geolog Václav Cílek. Varuje mimo jiné před bakteriemi antraxu, které kvůli rozmrzání půdy představují nevyzpytatelnou hrozbu.

Proč je u nás opět takové sucho?

Ten průšvih se zřetelně projevuje už od roku 2005. V roce 2015 jsme tady měli první velké sucho, které jsme vnímali jako větší problém. Přitom jsme si na něj ale zadělali už deset let předtím. Situace, která nastala, teď pokračuje dál. Stačí si uvědomit několik málo věcí, které to dokládají.

Co přesně máte na mysli?

Ještě před polovinou letošního května, tedy poměrně nedávno, tady byla jinovatka a celkem napršeno. Panovalo studené a poměrně vlhké počasí. První indicie sucha se začaly objevovat začátkem června. A když se teď podíváte na kopce, třeba i na Šumavě nebo v Rakousku, stav vegetace odpovídá druhé polovině srpna. To už je poměrně jasné varování, že něco není v pořádku.

A další indicie?

Když jsem byl malý, báli se lidé, aby jim nepropršela dovolená, aby zkrátka týden nebo dva nepršelo. Takové počasí už dnes snad ani neexistuje. Máme bouřky z veder, přívalové deště, ale v krajině scházejí dříve běžné takzvané zahradnické deště. I kdyby dnes mělo pět dní pršet, už po třech dnech se začnou zvedat hladiny řek. Dlouhodobé srážkové průměry jsou v podstatě třicet let stejné, ale krajina přitom odvádí daleko větší množství vody. Když to shrnu, tak za rok spadne stejné množství vody, ale jindy a jiným způsobem.

Proč je půda neschopná absorbovat vodu?

Sucho se začíná projevovat i v místech, kde má působení člověka na přírodu minimální vliv. Třeba v částech Šumavy, kde už zasychají v poměrně přirozeném lese i bělomechy. Zde je problém v již zmíněné distribuci srážek a celkově horkém počasí. Druhá věc, která platí obecně pro celou krajinu, je kvalita půdy. Aby mohla nasávat vodu, jsou důležité tři faktory: pomalé tání sněhu, který doplňuje podzemní zásobníky přibližně ze třiceti procent. Druhá věc je život v půdě, organismy, které v ní vytvářejí makropóry, jimiž se vsakuje dvacet až třicet procent dešťové vody. Jenže herbicidy a pesticidy tento život zlikvidovaly, takže makropóry nám teď chybějí.

A třetí věc?

Zhutňování půdy. Způsobuje ho těžká zemědělská technika, ale opět především absence organických složek, které sají vodu, zajišťují pohyb v půdě a její drobtovitou strukturu. Současné sucho je nebezpečné tím, že všechny tři jmenované faktory se při něm sčítají. V minulém roce u nás zasedalo několik komisí, které problémy s vodou a suchem řešily. Vymyslely okolo čtyř stovek různých opatření, ale jako zásadní problém nakonec označily právě stav půdy.