Model předpověděl stabilnější pralesy

07.02. 13:04 | Autor: Radek John

Brazilský deštný prales (ilustrační foto).

Podle analýzy matematických modelů, předpovídajících vliv změny klimatu na množství uhlíku vázané v deštných lesech, mají pralesy menší šanci vymřít, než se předpokládalo. Platí to ale jen, pokud bude oteplování způsobeno růstem CO2 v atmosféře. Jiné skleníkové plyny lesy naopak víc ohrožují.

Vědecký tým, vedený Peterem Coxem z fakulty inženýrství, matematiky a přírodních věd univerzity v Exeteru srovnal v časopise Nature devět klimatických modelů. Zajímal je vliv globálního oteplování na koloběh uhlíku v pásmu od třiceti stupňů jižní zeměpisné šířky do třiceti stupňů severní zeměpisné šířky, v němž rostou deštné lesy. Ty obsahují většinu živých organizmů na zemi, ať už měřeno počtem druhů nebo počtem jedinců. Hrubou představu o koloběhu uhlíku v pralesech a v atmosféře vědci mají. Chybí jim ale konkrétní čísla.

Při fotosyntéze odčerpávají stromy a další rostliny uhlík z atmosféry a používají ho k výrobě vlastních těl. Dýchání uhlík naopak uvolňuje ve formě oxidu uhličitého. Když koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře stoupá, třeba kvůli spalování fosilních paliv elektrárnách a autech, mají ho rostliny víc.

Mohou proto víc růst. Uhlík z atmosféry pak končí vázaný v jejich tělech. Na druhou stranu ale nárůst CO2 způsobuje ohřívání planety. Ve vyšších teplotách organizmy víc dýchají, takže se uhlík může do atmosféry i rychleji vracet.

Nepřesná simulace

Předpovědět, kolik uhlíku bude vázáno v deštných pralesech, a kolik ho zůstane v atmosféře, je ošidná záležitost. Fyzikální a biologické zákonitosti, které obě tyto proměnné ovlivňují, jsou zhruba známy. Do výpočtu ale vstupuje spousta dalších faktorů, jejichž vliv se dá vyčíslit jen těžko. O přesnosti jiných matematických modelů, třeba těch používaných k předvídání vývoje počasí, se vědcům zkoumajícím koloběh uhlíku zatím může leda tak zdát. Sami přitom víte, jak to s modely počasí je. I přes veškerou snahu často nevycházejí.

Modely, jejichž předpovědi analyzoval tým Petera Coxe, predikovaly změnu vázaného uhlíku a teplotu od roku 1960 do roku 2099. Slovo změna je důležité. Nejde o absolutní množství uhlíku. Modely počítaly jen, kolik ho v lesích přibude, nebo naopak ubude. Zároveň předpovídaly i změnu teploty.

Pozor na metan

Vědci našli vztah mezi citlivostí modelů k meziroční změně teploty a jeho citlivostí ke kolísání vázaného uhlíku. Podle jejich tvrzení z výzkumu plyne, že deštné pralesy jsou v menším nebezpečí ústupu nebo úplného vymření, než se dosud předpokládalo. Zní to jako dobrá zpráva. Pořád je ale diskutabilní, nakolik se dá dlouhodobým klimatickým modelům věřit. Jejich prognózy se mění častěji, než vlastnosti podnebí na zeměkouli, které se snaží předvídat.

Coxův tým na jedné straně tvrdí, že pralesy jsou bezpečnější proti růstu množství oxidu uhličitého v atmosféře. Na druhé straně by však podle vědců mohly být ohroženější růstem koncentrací jiných skleníkových plynů, jako je metan. Pralesy by mohla ohrožovat i změna množství drobných částeček prachu, které působí opačně než skleníkové plyny, protože odrážejí sluneční záření zpátky do meziplanetárního prostoru.

Foto: Profimedia

Autor: Radek John