Mimozemská kolonie? Aspoň dvacet tisíc lidí, aby nevymřeli

03.08. 18:51 | Autor: - mav -, ČTK | Aktualizováno: 03.08. 19:07

Mezihvězdní kolonizátoři budou potřebovat opravdu velkou loď.

Jestliže lidstvo bude někdy chtít kolonizovat planetu mimo sluneční soustavu, bude potřebovat skutečně velkou kosmickou loď. Zakládající populace nějaké mezihvězdné kolonie by měla mít dvacet tisíc až čtyřicet tisíc lidí. Podle serveru Space.com je o tom přesvědčen antropolog Oregonské státní univerzity Cameron Smith.

Tak velká skupina totiž podle něj bude disponovat dostatečně velkou genetickou a demografickou různorodostí, která kolonii poskytne nejlepší šanci na přežití během dlouhé cesty vesmírem, ale i po ní.

Loď bude doslova světem pro několik generací. Gravitaci nahradí odstředivá síla jako na pomalé centrifuze, proto válcový tvar. "Chcete jen tak tak prolézt, nebo to zvládnout ve zdraví? Já bych navrhoval jít do toho s něčím, co vám dá dostatečnou zálohu pro případ katastrofy," míní americký vědec.

V minulosti byli odborníci názoru, že k založení osady na cizí planetě nebo v její blízkosti bude stačit několik stovek lidí. Smith si ale myslí, že je čas na jiný pohled. "Chci se k této otázce vrátit. Už uteklo docela dost času a nyní toho samozřejmě víme víc o genetice populace," říká.

Ve své studii, zveřejněné v časopisu Acta Astronautica, Smith uvažuje o mezihvězdné výpravě trvající 150 let. To je rámec odpovídající úvahám organizace Icarus Interstellar, která se zabývá problematikou cestování k jiným hvězdám. Nezisková organizace sdružuje jak profesionální vědce, tak nadšené amatéry, vizionáře i umělce. Jejím cílem je zkoumat různé možnosti pohonů i dalších technologií a později i uskutečnit mezihvězdný let, třeba i bez posádky, do roku 2100. Stejně důležitým úkolem je vzbudit k tomu zájem veřejnosti i mocných.

Smithovy kalkulace, které spojují informace z teorie populační genetiky a počítačové modely, ukazují, že zakládající populaci by mělo tvořit 14 tisíc až 44 tisíc lidí. Za "bezpečný a dobře zvážený počet" přitom vědec ve své studii označuje 40 tisíc jedinců. Z toho by mělo být 23 tisíc mužů a žen v reproduktivním věku.

Zákon vymření

Na první pohled se to podle vědce může zdát neuvěřitelně moc, ale je to podložené. "Tento počet zachová dobrý zdravotní stav po pět generací přes zvýšené příbuzenské křížení relativně malé skupiny lidí, přes sníženou genetickou různorodost, přes postupnou demografickou změnu a přes očekávanou vážnou populační katastrofu během pětigenerační vesmírné cesty," konstatuje Smith v časopisu Acta Astronautica. Poukazuje přitom na to, že jeho závěry jsou podpořeny reálným životem.

"Téměř žádný přirozený druh obratlovců neklesá pod sedm tisíc jedinců. Jsou pro to genetické důvody. A když populace pod tuto hranici klesnou, někdy přežijí, ale mnohdy se dostanou do takzvaného demografického víru vedoucího k vymření.

Velkou otázkou mezi vědci, futuristy i milovníky science-fiction je, zda budou osadníci během cesty vzhůru, nebo v hibernaci, tedy patrně podchlazení v jakémsi dlouhém zimním spánku. Zatím se ale nepodařilo vyvinout technologie, které by lidi zase rozmrazily.

Nicméně varianta bdělých kolonistů zahrnuje četná rizika, i kdyby šlo vše podle plánu a život v ohromné kosmické lodi-světě by fungoval. Gravitaci by nahradila odstředivá síla, přinejmenším obytné část nebo části lodi by rotovaly a byly v podstatě centrifugami, které by lidi a vše na palubě tlačily k podlaze. Vyloučila by se tak například atrofie všech svalů, jaká hrozí i kosmonautům během několikaměsíčních pobytů na oběžné dráze.

Vesmírná loď-kolonie Axiom z animovaného filmu VALL-E.

Jiný problém ale představuje etika. Několik generací lidí by totiž prožilo své životy pouze na vesmírné lodi a nepoznali by nic jiného, a to jen kvůli rozhodnutí svých rodičů či předků. A ani ti, kteří by nakonec do cíle dorazili, by možná o nic takového nestáli. Na druhou stranu, kdo si může vybrat, jestli se narodí v Evropě, nebo v subsaharské Africe?

Možností je také poslat na cestu zmrazená vajíčka a spermie doprovázené omezeným počtem pečovatelů, připouští Smith, ale neuvažuje o tom vážně. "Dá se to udělat, ale natolik se to liší od zkušenosti lidí s životem ve společenství, že bych se tomu raději vyhnul," konstatuje. "Já bych se držel toho, s čím má lidstvo doposud zkušenosti a z čeho se může učit."

Samostatnost Marsu

I marťanská kolonie musí být dost velká, aby byla samostatná. Podobný přístup má Smith, i pokud jde o návrh kolonie na Marsu. Navíc velká populace na rudé planetě by pomohla, aby kolonie získala soběstačnost, což je důležitý cíl mnoha lidí, kteří hájí stálou kolonizaci Marsu.

"Abyste toho dosáhli a mohli v tom pokračovat, potřebujete zajistit mnoho nejrůznějších specializací a schopností. A na to bude nutné mít hodně lidí," je přesvědčen. Takže vědci a inženýři plánující lidské základny mimo Zemi by se podle něj neměli snažit snižovat náklady vysíláním omezených kolonizačních posádek.