Vědci se učí manipulovat s pamětí. Kdy ji ovládnou?

12.09. 17:00 | Autor: Radek John

Paměť laboratorních myší funguje podle stejných základních principů jako lidská. Nebo to aspoň vědci předpokládají.

Vsugerovat člověku vzpomínku na událost, která se nikdy nestala, je snadné. Teď se něco podobného podařilo u myší i přímou stimulací mozku. V mazání věcí, které byste radši v mozku mít nechtěli, už neurologové taky pokročili.

Změny paměti mohou být ošidné. Všichni jsme do značné míry tím, co si pamatujeme. Čtenářům povídky "Zapamatujeme si to za vás se slevou" od Philipa K. Dicka, nebo divákům podle ní natočeného filmu Total Recall, to není třeba vysvětlovat. Když změníte paměť, změníte i člověka, kterému patří. Přesto by o to spousta lidí stála. Jedincům, kteří zažili nějakou katastrofu a trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), se vzpomínky na nepříjemnou událost neustále vrací proti jejich vůli. Narkomani si zase často vypěstují spojení mezi touhou po dávce a neutrálními podněty.

Může to být třeba chuť žvýkačky, kterou používali, aby se zbavili pocitu sucha v ústech, peníze, za něž drogu nakupovali, a tak podobně. Důležitý krok směrem k řešení problému obou zmíněných skupin lidí učinila skupina badatelů z výzkumného institutu Scripsové v kalifornské La Jolle.

Výsledky své práce zveřejnili v časopise Biological Psychiatry. Jako korespondující autorka je uvedena Courtney A. Millerová. Jejímu týmu se podařilo vymazat spojení mezi drogou a vnějším prostředím v mozku krys. Kdo ví? Třeba na základě jejich výzkumu budeme jednou schopni mazat obsah svých mozků podle vlastního uvážení.

Sladké zapomnění

Vědci napřed naučili laboratorní myši, že v určité části akvária dostanou dávku metamfetaminu. Pak jim podali látku, která vzpomínku vymazala. Mozek ukládá data jako propojení mezi jednotlivými nervovými buňkami. Jedna nervová buňka se dotýká jiné pomocí výběžku, takzvaného axonu. V místě dotyku jsou propojeny složitým rozhraním ze specializovaných bílkovin. Tomu ale trvá nějakou dobu, než se vytvoří, a než se napevno usadí. Těsně po vzniku vzpomínky proto existuje časové okno, v němž je zranitelná a může být pozměněna.

Schéma synapse -- spojení dvou nervových buněk.

Millerová a její spolupracovníci podali zvířatům látku, která brání vzniku definitivního spoje. Zvířata na metamfetamin zapomněla. Stejný postup kupodivu nefungoval s jídlem ani se slabým elektrickým šokem do tlapky. Zatím to není nic moc a nevypadá to použitelně. Vzpomínku je potřeba smazat krátkou dobu po jejím vzniku.

K podobným výsledkům už dospělo v poslední době několik různých vědeckých týmů. Před třemi lety dokonce výzkumníci ukázali, že se dá nepříjemným vzpomínkám při PTSD dá zabránit i na úrovni činnosti celého mozku, ne jednotlivých neuronů.

Když necháte lidi těsně po neštěstí hrát Tetris, sníží se šance, že se jim bolestné okamžiky budou v budoucnu vracet. Počítačová hra zatěžuje oblasti mozku, které mají na starosti zpracování zrakových a prostorových podnětů. Zrakové a prostorové jsou i nepříjemné vjemy, které se vrací pacientům s PTSD. Hra těsně po traumatu je potlačí a zabrání formování trýznivých vzpomínek. Snad ještě zajímavější problematika než mazání paměťových záznamů je jejich umělá tvorba.

Nahraj si život

Psychologové už dlouho vědí, že paměť je tvárná a nestálá a vsugerovat někomu vzpomínku, která se vůbec nestala, není obtížné. Lidé snadno uvěří dezinformacím, jako třeba, že viděli obrázek auta stojícího před značkou "Stop" místo značky "Dej přednost v jízdě." Čím častěji si falešnou vzpomínku vybavujete, tím víc jí sami věříte. Mozek, coby hmotnou strukturu tvořenou nervovými buňkami, je možno manipulovat prostřednictvím mysli, která je jeho produktem. Tento týden se to ale povedlo i naopak.

Nervová buňka.

Trojice vědců, Dongbeom Kim a Satish S. Nair z Missourské univerzity a Denis Paré z Newjerseyské univerzity dokázali vytvořit vzpomínku přímo drážděním nervové tkáně pokusných zvířat. Zahráli laboratorním myším specifický tón a zároveň stimulovali část jejich mozků, označovanou jako nucleus basalis pomocí nervové signální látky acetylcholinu.

Následkem zásahu reagovalo na tón víc nervových buněk než bez něj. O den později zkoušeli hlodavcům přehrávat různé tóny a měřili jejich dechovou frekvenci. Když myši zaslechly tón, který den předtím doprovázel biochemický zásah v hlubinách jejich mozku, jejich dech se zrychlil.

Postup by mohl v budoucnu pomoci řízeně vytvářet vzpomínky se specifickým obsahem - sen všech školáků. Nový postup je stejně jako předchozí technika teprve v plenkách. V budoucnu by ale mohl být užitečný. I když znalci díla Philipa K. Dicka si teď pravděpodobně myslí svoje.

Foto: Profimedia

Autor: Radek John