Šéfvědec Drahoš: Vyfukováním kouře do vody zlato nevznikne

04.06. 06:15 | Autor: Radka Smejkalová

Ač sám vědec, předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš je rezervovaný k mediálním zprávám začínajícím větou "Vědci, zjistili, že...". Profesor chemického inženýrství, který studenty v Brazílii zaujal mimo jiné přednáškou o vědeckém bádání Járy Cimrmana, má v jednom jasno: Věda je ohromně zábavná! Říká to v rozhovoru pro časopis INTERVIEW.

Chemie je pro spoustu lidí nepochopitelná, nudná věda. Co vás na ní zaujalo?

Jako dítě jsem nebyl vyhraněný, nebyl jsem fanatický chemik, který odmalička slévá roztoky. Bavila mě čeština, tak jsem koketoval tím, že budu studovat srovnávací literaturu, v hudební škole, kde jsem končil na trubku, mě přemlouvali, ať jdu na konzervatoř. Jenže na střední škole jsem měl výborného kantora chemie a nechal jsem se strhnout jeho entuziasmem. Učitel, který dokáže nadchnout studenty pro předmět, to je základ všeho.

V posledních letech se chemie stala synonymem pro náhražky a špatnou kvalitu. Máme se bát "doby jedové"?

To si nemyslím. Kdyby přestal kompletně pracovat chemický průmysl a všechno s ním související, najednou bychom se vrátili někam do osmnáctého století - a to bychom všichni koukali. Musíte si uvědomit, že chemie je dnes všude kolem nás, a to ne v tom negativním slova smyslu. Řekl bych, že chemie v dnešní době životnímu prostředí stále více přispívá, než že by mu škodila. Moderní fyzikálně-chemické technologie se používají například při čištění odpadních vod či vzduchu.

Jako dítě jsem se dívala na kultovní seriál Návštěvníci. Lidé z budoucnosti v něm místo skutečných potravin jedli jakousi syntetickou obarvenou želatinovou hmotu zvanou amarouny. Musím na ně myslet pokaždé, když si čtu složení některých potravin.

Ale proč? Když si rozklepneme vajíčko a žloutek je bledý, máme pocit, že jde o druhořadé vejce. Proto se v drůbežárnách přidávají do krmných směsí určité složky, které jsou zdraví neškodné, aby žloutek probarvily do sytě žluté barvy. Konzervanty a barviva jsme začali vyžadovat kvůli vlastní pohodlnosti, aby se nám potraviny více líbily a déle vydržely. Žádný jogurt z farmy vám nevydrží tři týdny.

Vám chemie v jídle nevadí?

Také rád chodím na farmářské trhy a je fajn, když farmáři dokážou produkovat rostlinné výrobky pouze s využitím organického hnojení. Ale aby se nasytilo lidstvo, potřebujeme výnosy výrazně větší. Ekozemědělství je pořád určitou kapkou - byť důležitou - v moři. Bez chemie se ale velkovýroba neobejde.

Jeden ekofarmář mi nedávno řekl, že si starosti nedělá. Podle něho všichni víme, že jednou budeme jezdit na plyn a svítit jádrem, ale nikdo prý neví, čím budou konvenční zemědělci hnojit, až dojde ropa, takže návrat k ekofarmaření bude nezbytností.

Temné předpovědi, že dojde ropa, jsme slyšeli už mnohokrát. Ale ukazuje se, že jí není tak málo, jen je hůře dobyvatelná. Stále se zlepšují technologie dobývání ropy a také technologie výroby důležitých látek, které už dnes nezávisejí jen na ropě. Takže v tomto ohledu pesimista nejsem. Se surovinami bychom ale samozřejmě měli hospodařit uvážlivě - například pokud možno netopit uhlím v kamnech a elektrárnách. Uhlí je daleko cennější jako chemická surovina, dá se z něj vyrobit řada sloučenin důležitých například pro výrobu léčiv. Topit uhlím je zbytečný luxus.

Máte na kontě téměř dvě desítky patentů, je něco z toho, co jste vynalezl, srozumitelné i pro laiky?

Jeden takový velmi nadějný, ale bohužel nevyužitý, byl patent na mikrovlnné sušení papíru. Napadlo nás to v době povodní v roce 2002, kdy se knihovny potýkaly s tunami namočených knih skladovaných v mrazírnách. Mikrovlny lze využít pro sušení, zásadní problém je ale v tom, že cokoli kovového - třeba sponky - může způsobit, že se písemnost vznítí. Vymysleli jsme fígl, díky němuž se papíry a knihy mohly dávat do sušičky i s kovovými sponkami. Dodnes tu sušárnu máme v Ústavu chemických procesů. Usušili jsme v ní metráky knih, dokonce se na nás obrátili kolegové z Drážďan, kterým voda zaplavila archivy. Naivně jsme si mysleli, že posloužíme vlasti, zatopených knih byla spousta, v mrazírnách tehdy vězely zamrazené obrovské bloky písemností.

Tuším nějaké "ale"...

Neuspěli jsme ne proto, že by nápad nefungoval, ale proto, že jsme narazili na hradbu sušárenské "mafie". Řada firem si pomocí jiných metod sušení ze státních zakázek udělala slušný byznys a nebylo v jejich zájmu pustit do rybníka někoho dalšího, jen proto, že by se situace vyřešila rychleji. Uvědomil jsem si, že ne všechno, co člověk vymyslí a co mu připadá skvělé, v reálném životě uspěje. To máte jako ve farmacii. Přijde člověk a nabídne farmaceutické firmě daleko účinnější lék než ten, který vyvinula. A místo toho, aby firma pustila na trh lepší lék, koupí patent a strčí ho do šuplíku, aby se jí nejdříve zaplatil vývoj vlastního léku, který mají na trhu.

* Do jaké míry se dá důvěřovat sdělením typu "Vědci zjistili, že ..."?

* Kdy a jak přednášel Jiří Drahoš o Cimrmanovi místo chemie?

* Jak to mají vědci s vírou?

* Jakou má budoucnost Akademie věd?

Odpovědi na tyto a další otázky najdete v aktuálním vydání časopisu INTERVIEW, které je v prodeji od středy 27. května.

Foto: Tomáš Nosil

Autor: Radka Smejkalová