Banka pád skoro nepoznamenal. Jen mentálně, tvrdí mu manželka

Sjezdový lyžař Ondřej Bank zakončil minulou sezonu hrozivým pádem na mistrovství světa v Beaver Creeku. Po něm ho čekala postupná cesta zpět na lyže, přičemž ani nedokázal říct, zda-li opravdu v něm chce pokračovat. Nakonec se rozhodl pro návrat. Na sjezdovkách chce navázat na své poslední úspěchy a opět útočit na stupně vítězů. Ještě ho sice bolí po lyžování kotník, ale jinak se cítí zase fit. 

Kdy padlo definitivní rozhodnutí o pokračování kariéry?

Došel jsem k tomu postupně. Nejdříve jsem si chtěl vyzkoušet první lyžování. Pak druhé. Kotník pořád zlobil, tak to bylo opravdu hodně postupné. Tím, že jsem odjel do Chile a odjezdil tam celé soustředění, tak to bylo definitivní, že budu pokračovat.

Co vás žene dále v pokračování kariéry?

Celý lyžařský život jsem se škrabal nahoru. Ze začátku jsme neměli podmínky úplně ideální. Ale teď se k tomu ideálu alespoň trochu blížíme. Samozřejmě se nikdy nedostaneme na úroveň tech velkých týmů. Ale už nejsme daleko. Byla by škoda toho nevyužít, když celý život bojuji s nějakým handicapem. Máme dostatek lyží, dva servisáky a dokonce i finance na kvalitní přípravu. Také jsem ve třicítce ve sjezdu. To je také pro mě čest, protože jsem se po celou dobu drásal ze zadních pozic.

Mluvíte o ideálu a říkáte, že se k němu blížíte. Jak jste od něj daleko? 

Co k tomu chybí? Jsou to drobnosti. I když vlastně to nejsou drobnosti, který neovlivníme. Nám nikdo nebude potřebovat lézt do zadku. Jsou to výměnné obchody mezi velkými týmy. Tak třeba v Söldenu na závodní trati trénovali jen Rakušané, Američané a Rusové. Američané tam mohou trénovat kvůli tomu, že pak budou moci Rakušané trénovat v Americe. Rusové to mají zase za Soči, kde byla olympiáda. To se prostě nedá zaplatit.

Jaké máte hlavní cíle do nadcházející sezony?

Zase neupadnout. Ale jinak třeba Kutzbühel je pro nás alpské lyžaře větší výzvou než třeba olympiáda nebo mistrovství světa. Navíc jsem tam loni zažil velmi zajímavé zážitky a chtěl bych si je ještě zopakovat. A i tím, že ten sjezd je technický, by mne měl vyhovovat. Je to výzva a ty já mám rád. Stupně vítězů? Já nevím. Ale nechci odjezdit sezonu s umístěními kolem dvacítky. To jsou sice kvalitní výsledky. Loni jsem se ale nabažil těmi stupni a ten pocit bych chtěl zopakovat.

Přípravu jste začal později. Nebude cítit v prvních závodech manko?

Myslel jsem si, že ten kotník bude trošku rychlejší. Já ho nikdy předtím zraněný neměl a je to vcelku složitý kloub, který je náchylný na rekonvalescenci. První závody budou osahávající. Hlavní cíl přijde na řadu až v lednu. Ale ještě to není ideální. 

Jaký je konkrétně teď stav zraněného kotníku?

Na kopci to necítím, ale trvá mi delší dobu zahřát kotník. Což u závodů může být problém (smích). Ale hlavní cíle jsou Wengen a Kutzbühel. Ty jsou daleko. 

Kromě kotníku, jste zdráv?

Žena si stěžuje, že to je to potom pádu trošku mentálně horší. Ale já s tím nesouhlasím (smích).

Říkáte, že chcete uspět na konkrétních závodech. Dá se na ně speciálně připravovat? 

Já nejsem zastáncem ladění na jeden závod, protože, co se týče olympiád, mi vycházelo se spíše na to tolik nesoustředit. Všichni bývají pobláznění, a pak z toho plynou různé chyby a přemotivovanost. Takže ne. 

Bojíte se dalšího pádu. Jde to vůbec skloubit s ambicemi?

To je právě ono. Moc to skloubit nejde. Jenomže když člověk nejede aktivně, ale pasivně. Tak je to skoro horší. Musí se správně zvolit míra agresivity.

Dokážete vytěsnit myšlenky na pád?

Uvidím. V tréninku to bylo relativně v pohodě. Úrazů jsem měl relativně hodně. Nikdy jsem neměl s tím velký problém. Neděsí mne ani tolik ten poslední pád jako tak nějak celkově. Do jízdy nechodím tak brutálně, jak jsem do toho chodíval před deseti lety. Proto jsou dobré i ty sjezdy. Jsou tam dva tréninky, člověk si trať osahá. Dá si jednu jízdu, druhou. Třetí už ví, co více méně má čekat.

Připravujete se na jednotlivé tratě?

Mám přibližně, teď plácnu, na dvacet centimetrů zvolenou stopu, ve které chci jet. Jsem ten typ, který to má nastudovaný. Baví mě studovat analýzy tréninků. Z obřích slalomů mám i tu techniku na to, abych to projel lépe než někteří ostatní. Je to jiné oproti "obřáku", kde k tomu má člověk jen obhlídku.

Máte patnáct párů lyží. To zní děsivě. Jak vybíráte ty nejlepší?

Je to děsivý. Právě proto jsme se rozhodli soustředit jen na sjezd. Teď bych musel být například v Söldenu a namísto toho jsem byl testovat lyže. Měl jsem na to klid. No je to hrůza. Máme na to Slovince. Ten má svou hlavu. Dělá to třicet let a nedá se mu moc odporovat. Snažíme se co nejvíce testovat.

Kdo má poslední slovo při výběru lyží?

Když to řeknu tak, já volil lyže naposledy v tom osudném závodě, kde jsem se rozsekal. Já si myslím, že to nebylo lyžemi, ale on to hned použil proti mně (smích). Prý že byli spálený. Nechávám to na nich. Když mne to ale štve, umím si říct.

PODÍVEJTE SE NA LOŇSKÝ PÁD PŘI MISTROVSTVÍ SVĚTA:

Čtěte dále

další zprávy