Ze škváry na moderní stadiony

16.07. 11:48 | Autor:

Chcete u nás vyrazit na nejlepší evropskou soutěž kolektivních sportů? Zapomeňte na fotbal či hokej a zajděte na softbal.

Čeští softbalisté jasně vládnou Evropě. Znovu to potvrdili tento měsíc na kontinentálním šampionátu, kde po finálovém vítězství nad Dánskem obhájili zlato a vybojovali již pátý titul v posledních šesti letech. A to přesto, že na ME do Belgie odjížděl výrazně slabší, omlazený výběr. Český tým A totiž krátce předtím bojoval s nejsilnějšími týmy planety na Světovém poháru v Praze a Havlíčkově Brodě. Výrazný nárůst přitom v Česku zaznamenává i starší bratr softbalu - baseball, který však stále ještě zaostává nejen za elitními zámořskými týmy, ale i Italy či Nizozemci.

Reportáž z Merklína: Světová softbalová rarita

Kde se v Češích berou vlohy pro tradiční americké sporty? „Téměř každá publikace uvádí, že pálkařské sporty mají tradici v hrách, jako byl špaček,“ říká reprezentační trenér baseballové reprezentace Arnošt Nesňal, jenž stejně jako mnoho jeho vrstevníků začínal s jednodušším softbalem. „Podle mého ale jejich úspěch pramení spíše v tradiční české šikovnosti a nátuře pro kolektivní sporty.“ Oba typicky americké sporty navíc mají u nás více než osmdesátiletou tradici. Podobně jako řadu jiných zastavila prvotní průkopnické projevy německá okupace a poté komunistický režim. Přesto k jejich znovuzrození dochází v šedesátých letech, kdy se dokonce začíná hrát pravidelná soutěž. „Velký boom však přišel až po revoluci,“ říká sekretář softbalové asociace Vojtěch Albrecht. „Vše, co bylo americké, bylo tehdy v kursu,“ dodává Josef Liška ze softbalového klubu Merklín, kde začali se softbalem ihned po pádu bývalého režimu (viz Reportáž z Merklína...). „Využili jsme staré fotbalové hřiště, které na softbal stačilo, a začali budovat,“ dodává. Právě menší hřiště je jedním z hlavních důvodů, proč zpočátku kvetl hlavně softbal (viz graf Menší bratr...).

Rozdělená republika

Dnes je situace jiná. Škvárová hřiště vystřídaly leckde moderní stadiony za desítky milionů korun, původní skupinky nadšenců ve vedení schopní manažeři a oba sporty rozdělují republiku na dva nesmiřitelné tábory - baseballovou Moravu a softbalové Čechy. Softbal se dnes točí kolem Prahy, nejlepší baseball naopak najdete v Brně. „Baseballisté koukají na softbalisty s despektem, že odpalují z menších rychlostí, a my oponujeme, že odpalujeme z větší blízkosti,“ vysvětluje Albrecht. Podle něho jsou si ve skutečnosti oba sporty velmi blízké. „Když si jdou Američané jen tak zahrát do parku baseball, nadhazují spodem a vlastně hrají soft.“

Oba sporty se musejí vypořádat i s podobnými problémy. Po nárůstu členské základny v devadesátých letech přichází v novém tisíciletí stagnace. Počet softbalistů v Čechách je dnes zhruba stejný jako boxerů (něco málo přes čtyři a půl tisíce), baseballistů o tisíc méně. Obě odvětví se proto pokoušejí zaujmout novým zázemím. „Za posledních pět až sedm let byly vybudovány areály za půl miliardy korun,“ říká Nesňal. Podobné finanční injekce však mohou v následujících letech ustrnout. Oba sporty totiž vypadly z programu olympijských her (softbal byl pouze v ženském podání). Ač se společně snaží o návrat, minimálně olympiáda v Londýně 2012 se zdá ztracená. „Pro náš sport to znamená jen od olympijského výboru ztrátu kolem milionu korun,“ říká Albrecht. „Obávám se, že tyto peníze budou chybět především v propagaci.“ Právě ta je však důležitá. Většině Čechů totiž zůstávají pravidla obou příbuzných sportů vzdálená a kromě aktivních či bývalých hráčů znamená „ukradená meta“ pro ostatní spíše důvod k trestnímu stíhání než k potlesku (pravidla lze najít například na www.softball.cz).

Jágr bližší než Rodriguez

Softbal má oproti hokeji či fotbalu jednu podstatnou nevýhodu, pro mnoho rodičů zásadní. Šance získat v tomto odvětví velkou slávu, okořeněnou balíkem amerických dolarů, je minimální. „Vesměs je to amatérský sport, v Evropě na něm nikdo nezbohatne,“ říká Albrecht. Češi, kteří působí v cizině (především v Nizozemsku a Itálii), si kromě pobytu a letenky vydělají pouze na nízké kapesné. „A v Americe lze díky softbalu ,pouze’ snáze vystudovat, profiliga o osmi týmech je jedině v ženském podání a téměř výhradně zastoupená domácími hráčkami,“ vysvětluje Albrecht.

To baseball má v tomto ohledu pozici snazší. V dáli cinkají lukrativní smlouvy z americké Major League Baseball (obdoba NHL), ve které nejlépe placený hráč Alex Rodriguez vydělává 25 milionů dolarů ročně, třikrát více než Jaromír Jágr.

***

Šifry a špionáž

Důležitou součástí softbalové i baseballové hry je systém gest, jimiž si hráči domlouvají taktiku. Neznalému divákovi může počínaní trenéra a jeho svěřenců (škrábání za uchem a na nose, úprava kšiltu, hlazení ruky či břicha a podobně) připadat vcelku komické. Na vrcholné úrovni však jde o propracovanou soustavu šifer. „Jsou to interní pokyny jednotlivých týmů,“ říká softbalový reprezentační trenér kadetek Vojtěch Albrecht. „Mnoho signálů ruší ty předchozí nebo jsou pouze matoucí. Je to opravdu složité.“ Nutnost koordinace celého týmu staví trenéra do důležitější role než v mnoha jiných sportech. „Odpálit míč a následně udělat bod je strašně složité, špatná spolupráce týmu může všechno zkazit,“ říká trenér baseballové reprezentace Arnošt Nesňal. „Úloha kouče je takovou spolupráci koordinovat.“ Podle Albrechta se proto tým často pokouší protivníka dešifrovat. „Posunky se nahrají na videokameru, ale je to komplikované. Tým navíc může svoje gesta v průběhu hry změnit.“