Z kanceláře na olympiádu. Strach ze ziky? Výmluvy, říká kanoista

Jede nadoraz. A nejen s pádlem v ruce. Kanoista Vítězslav Gebas má život rozplánovaný na minuty. Vždyť ještě loni měl dvě zaměstnání a do toho polykal tréninkové dávky na divoké vodě. Teď závodí na olympiádě v brazilském Riu. Inženýr, podnikatel a zároveň špičkový sportovec, který ze své krušné cesty nikdy neuhnul.

Až se v neděli rozjede kanálem v brazilském Riu, možná mu v hlavě probleskne okamžik z dětství. Čtrnáctiletý klučina se dívá na olympiádu v Atlantě, kde Štěpánka Hilgertová a Lukáš Pollert hýčkají medaile. V tu chvíli má jasno. Z atletického oválu zběhne k vodě, načež zjistí, že uprostřed vln a vlnek je ve svém živlu.

"Odjakživa jsem snil o olympiádě a teď se mi to splnilo. Sport pro mě ale vždycky bude hlavně zábava. Kvůli tomu, že se mi podařilo pár závodů, nepřekopu celý život," říká Vítězslav Gebas, jediný Čech v kategorii C1 závodící v Riu. 

Původně jsme se měli sejít v kanceláři jeho firmy Gebas Reality, ale svět kolem něj je všechno, jen ne narýsovaný. A tak si nakonec povídáme cestou autem do pražské Troje a pak zas zpět do centra Prahy.

Ve dvaatřiceti letech jste se kvalifikoval na svou první olympiádu. Je to tak, že už vlastně máte splněno?

Tak to rozhodně necítím. Vždycky chci prodat to, na co mám natrénováno. Výkonnostně jsem teď na tom nejlíp, co jsem kdy byl. Chci to tam poslat naplno, úplně se vydat. A pokud to trefím, tak jak to umím, může z toho být i medaile.

Co říkáte na omluvenky sportovců, kteří do Ria nejedou kvůli viru zika?

No, týká se to, myslím, hlavně tenistů a golfistů. U nich je to spíš výmluva než strach z bakterie. Myslím, že se nemáme čeho bát, nepotkal jsem tam jediného komára. Přesto jsem byl po druhém soustředění Riu radši na testu na vir zika.

Takže máte trochu strach?

Chtěl jsem mít jistotu, protože plánujeme s manželkou rodinu. Člověk nikdy neví. Celkově je ta země hodně špinavá. Manželka s mamkou tam chtěly jet fandit, ale poslat tam dvě holky? To bych se bál.

Pokoušel jste se dostat na poslední dvě letní olympiády do Londýna a do Pekingu, ale nevyšlo to. Kdy vám bylo nejhůř?

Nejhůř jsem nesl hry v Londýně, kdy mi to uteklo v poslední jízdě, časově to bylo asi o vteřinu. To mi bylo strašně líto.

Nechtěl jste se na to tehdy vykašlat?

Nikdy jsem nepřestal věřit tomu, že se mi někdy podaří se na olympiádu dostat. Ale určitě byla spousta momentů, kdy jsem si říkal, že už to nemá cenu, že je to jak v začarovaném kruhu. Ten, kdo vyhrává, je frajer, ale větší frajer je ten, kdo tomu dává maximum, i když to zrovna nejde a nedaří se. Nominační kritéria jsou neúprosná, když u nás nejste nejlepší, tak se na olympiádu nedostanete.

Proč to tedy do třetice vyšlo?

Víte, já se v české špičce pohybuju nějakých deset let, ale vždycky mi to těsně uniklo. Tentokrát se všechno sešlo. Loni v létě jsem se oženil, také jsem loni vyměnil trenéra. Nevěděl jsem, jak si to sedne, ale evidentně se to osvědčilo. A hlavně jsem měl víc času a asi i klidu na přípravu. Pomohlo mi myslím i to, že jsem loni skončil v zaměstnání. Už to nešlo se sportem skloubit.

Kde jste pracoval?

Dělal jsem na částečný úvazek pro developerskou společnost (prodej realit, pozn. red.). Jenže pak mi řekli, že potřebují někoho, kdo by tam byl osm i více hodin, a to jsem kvůli vodě nemohl. Je těžké shánět si práci, když dvakrát třikrát denně trénujete. Hledal jsem něco, co mě bude bavit a zároveň abych měl časovou svobodu. V nemovitostech se pohybuji už dlouho, ale až asi před třemi lety jsem založil svou realitní firmu.

Jen kanoistika by vás neuživila?

Dříve určitě ne. V Česku jsem sice vyhrál všechno, ale abych se mohl živit jen sportem, musel bych mít medaili z mistrovství světa nebo Evropy. A to nemám. Světové poháry se do toho nepočítají. Nikdy se mi také nestalo, aby za mnou někdo přišel a řekl: Chci tě sponzorovat. Tak jsem si během střední a pak na vejšce sháněl sponzory. Když jsem v sedmadvaceti letech dostudoval ČVUT, tak jsem věděl, že se jen sportem neuživím. Po tom, co jsem si vyjel olympiádu, se mi podmínky zlepšily. Ale kdybych stejný čas, co věnuji vodě, věnoval realitám, tak si určitě vydělám víc. Sport prostě nejde dělat pro peníze, tedy ne ten náš.

 Název firmy Gebas Reality máte i na lodi. Proč jste si vybral zrovna nemovitosti?

Baví mě to. Jsem pánem svého času a mohu zde uplatnit jak technické, tak ekonomické znalosti ze studia i ze sportu - především přesnost, spolehlivost, zodpovědnost a profesionalitu. V Česku mají makléři a prodej nemovitostí negativní povědomí, ale já si řekl: A na just já to budu dělat jinak! Chtěl jsem, aby v názvu firmy bylo i mé jméno, aby naši klienti věděli, že do obchodu jdeme s naším jménem a na naši zodpovědnost. Nezajímáme se jen o byty, ale i o činžovní domy, developerské projekty a investiční příležitosti. Je to super práce se zajímavými lidmi.

Jak to zvládáte skloubit s kanoistikou?

Sport je na prvním místě a mezi tréninky a závody chodím na různé obchodní schůzky. Když v Česku nejsem, zastoupí mě kolegyně. Skoro vše už jde řešit po telefonu nebo emailem či jinou elektronickou technikou a to mi dává větší svobodu.

Takže když jdou ostatní na soustředěních nebo na závodech spát, vy otevřete notebook.

Mně přijde, že furt všichni spí (usmívá se). Chodí spát i mezi dopoledním a odpoledním tréninkem, to bych nemohl. Já když nejsem na vodě, tak jsem u počítače, řeším makléře, pronájmy, prodeje, chodím spát  kolem půlnoci.

Máte profesní deformaci? Všímáte si na svých cestách po světě nemovitostí?

Rozhodně. Zajímá mě to, fotím si je a dávám na naše firemní sociální sítě. Třeba v Americe jsem i jel do jedné realitky omrknout, jak to tam funguje, co mají jiného než my.

Utahují si z vás parťáci kanoisté, že jste dost rozlítaný?

To víte, že mají řeči, ale v dobrém, dost z nich také něco dělá, bez toho to nejde. Takhle to prostě já mám. Kdybych dělal jen sport, tak by mně to tolik nenaplňovalo. Chci od života víc a pořádně ho prožít. Vždy jsem byl spíš dříč než nějaký talent. Odmala jsem zvyklý mít zápřah: škola, tréninky, povinnosti doma. Nepřijde mi to divné.

Doporučil byste rodičům dát dítě na vodu?

Díky olympiádě se teď pár věcí změnilo, ale dřív jsem si říkal, že před svým dítětem radši schovám všechny diplomy a medaile, aby nezjistilo, že jsem jezdil vodní slalom. Aby se náhodou nechtělo jednou taky takhle dřít... Ale když to bude pro něj zábava, proč ne. Je to sport, ve kterém nejsou peníze, takže ani žádné tlaky a úplatky, "aby mladej šel na hřiště". Je to čistě jen o tom, kdo na to má a kdo ne. Je to skvělá průprava na život, musíte se naučit sžít s vodou, respektovat ji. I v životě musíte mít pokoru a tolerovat ostatní. Taky je tu skvělá parta. Po závodech si sedneme na pivo bez ohledu na to, jestli je někdo mistr světa.

Mimochodem, i na olympiádě se prý dost popíjí a dokonce tam probíhají sexuální orgie. Slyšel jste o tom něco?

Slyšel jsem to, ale moc si to nedokážu představit. Nějaké party jsou po závodech vždycky, to je dobře. Utužuje to kolektiv, člověk si řekne svoje dojmy. Ale sexuální orgie? Zeptejte se mě, až přijedu (směje se).

Čtěte dále

další zprávy