Wimbledonská princezna Kvitová: Už nejsem hodná holka!

02.07. 08:00 | Autor: Petr Vlček

Může se stát další českou královnou Wimbledonu. Petra Kvitová dnes od 15 hodin nastoupí proti Marii Šarapovové ve finále nejprestižnějšího a nejslavnějšího tenisového turnaje na světě. "Na Marii si věřím, hraji tu výborný tenis. Můžu jí porazit," říká Kvitová směrem k ruské soupeřce.

Hodně se změnila. Vyhledala pomoc psychologa, chce se soustředit na vlastní hru. Nervozitu potlačuje, jak to jde. V Anglii má vynikající formu a odborníci tipují, že by mohla napodobit jízdu Jany Novotné z roku 1998. "Říkali mi, že jsem na tenis moc hodná. Snad ukazuji opak," říká pro časopis TÝDEN v rozhovoru, který vznikl ještě před Wimbledonem.

Pro vaši odvahu riskovat skoro v každém úderu vás přirovnávají k Američance Sereně Williamsové v nejlepších letech. Jak se vidíte vy?
Já si to tolik neuvědomuju, ale asi to tak vypadá, a jsem ráda, že tyhle vlastnosti mám. Jsou v tenise hrozně důležité. A že mě srovnávají se Serenou, mi vůbec nevadí. Jestli hraju tak rychle jako ona, je to jen dobře.

Tak rychle a odvážně momentálně moc tenistek nehraje.
Nechci příliš čekat, co na mě vymyslí soupeřka. Chci si to uhrát sama. Je asi víc holek, co se snaží o podobnou hru, ale nejsou tak vysoko v žebříčku, takže o nich nevíme.

Mimo kurt působíte skromně a tiše. Kde se ve vás bere tolik dravosti?
Když jsem byla menší, říkalo se o mně, že jsem moc hodná holka na to, abych se jednou prosadila. A vidíte, na kurtu se dokážu chovat jinak. Samozřejmě že nechci soupeřce ublížit, ale chci ji prostě vždycky porazit.

Odjakživa jste chtěla hrát agresivní tenis?
Když jsem s tátou začínala, dělala jsem to pro zábavu. Učil mě hrát technicky, švihem, ale je pravda, že už tehdy mě moc nebavilo pinkat si to na střed. Zábavnější bylo ten míč zabít.

Začínala jste na kurtech ve Fulneku. Jak to tam vypadalo?
Nic se tam nezměnilo. Nejsou tam ani záchody nebo umyvadlo. Jenom dřevěná budka, kde jsme se převlékali. Ale zkraje potřebujete jen kurt a cestu na běhání. Nijak jsem nepociťovala, že nemám bůhvíjaké zázemí.

Váš tatínek nebyl tenisový trenér, spíše velký nadšenec.
Naučil se všechno sám. Díval se na tenis v televizi, kupoval si všechny knížky, které o trénování vyšly, pak se to naučil sám o zeď. Nejdřív trénoval moje bratry, na kterých si to vyzkoušel, pak mě. A asi to nedělal úplně špatně. Musíme tatínka pochválit.

Jak potom nesl, když jste v šestnácti odešla za profesionálními trenéry do Prostějova?
Asi trochu špatně. Po lidské stránce se o mě, myslím, nebál, ale po té tenisové určitě jo. Měl strach, že mě tam zkazí. Naštěstí se to nepotvrdilo.

Kdy vám došlo, že se budete tenisem živit?
Dost dlouho jsem si to neuvědomovala. Když jsem přišla do Prostějova a viděla tam trénovat Berdycha, Šafářovou, Nováka, byl to trochu šok. Přicházelo to pozvolna, když jsem vyhrála jeden turnaj, pak druhý. Přitom jsem normálně dál chodila do školy, kterou jsem měla v záloze, kdyby mi to s tenisem nevyšlo.

Zase tak pozvolna to nepřicházelo, vždyť jste v roce 2006 vyhrála hned svůj první profesionální turnaj.
Na cestování jsme neměli peníze, až po nějaké době jsme s taťkou vyjeli do Stuttgartu. Vůbec jsem ty holky neznala, prostě jsem to rychle odpinkala, jak mě to táta naučil, a ten turnaj vyhrála. Až později mi tenisový svaz s panem Černoškem (majitel agentury Česká sportovní a tenisového klubu v Prostějově, pozn. red.) zařídili nějaké volné karty na větší turnaje v Česku, kde jsem to naštěstí také trefila.

Tomáš Berdych prozradil, že Miroslavu Černoškovi podle dohody do třiadvaceti let odevzdával zhruba pětinu turnajových výdělků. Jak to s ním máte vy?
Úplně stejně. Když jsem přišla do Prostějova, podepisoval to táta, protože jsem nebyla plnoletá. Nejdřív jsme od pana Černoška peníze dostávali, teď je vracím. A zůstane to tak ještě dva roky.

Loni ve Wimbledonu jste se dostala až do semifinále, jenomže pak jste znovu pětkrát za sebou vypadla v prvním kole. Proč?
Před tím jsem nic moc neuhrála a pak najednou takhle brutální semifinále! Sama jsem se dostávala pod tlak, začala jsem od sebe chtít víc, než na co jsem v tu chvíli měla. Myslela jsem, že teď začnu porážet úplně všechny, ale nakonec jsem neporazila ani ty, které jsem porazit měla. Až jsem si říkala, jestli má cenu vůbec hrát dál.

Teď jste ve finále Wimbledonu. Zažíváte průlomovou sezonu. Co se změnilo?
Vyhledala jsem pomoc psychologa, se kterým spolupracuju pořád. Také s kondičním trenérem jsme udělali hodně práce. A začínají se projevovat i tři roky s trenérem Davidem Kotyzou, vypilovali jsme můj styl hry. A v osobním životě mě nic netíží, jsem spokojená.

Hodně jste zhubla.
Ze začátku jsem to nijak nepociťovala, ale teď doběhnu míčky, na které jsem dříve neměla nárok. Na turnajích mám sílu až do posledních kol, vydržím dlouhé zápasy. A zpevnila jsem svaly.

Možná jste si tím zachránila kariéru. Opravdu jste toho chtěla nechat?
Vážně hrozilo, že mě ta zranění zničí. Začala jsem cvičit, změnila jsem stravu. Najala jsem si kondičního a výživového poradce.

Už si to taky můžete dovolit, začínáte velmi dobře vydělávat.
Ještě loni jsme ani jednou neletěli byznys třídou. Letos jsme se rozhodli, že delší cesty a náročné přesuny už jinak létat nebudeme. Stojí to víc peněz, ale v regeneraci ušetříte až dva dny. Ukazuje se, že se rozhodně vyplatí, když se v letadle nemusím mačkat s dalšími lidmi.

Máte kromě tenisu čas i na něco jiného? Sledujete třeba českou politiku?
Pro mě je fakt složité se v tom orientovat, ale myslím, že nejenom pro mě. Hodně jsme to řešili s holkama na Fed Cupu, koho z vlády zase odvolali nebo odvolají. A musím říct, že se mi to vůbec nelíbí. Korupce je obrovská a já to neuznávám.

Říkala jste, že v osobním životě jste spokojená. Můžete to trochu rozvést?
Mám pořád problémy jako normální holky v mém věku, ale třeba nešťastnou lásku jsem ještě nezažila. Teď mám přítele, kterému se asi po mně stýská, když jsem dlouho pryč, ale co se dá dělat… Mně také chybí.

Co děláte s vydělanými penězi?
Nic extra. Platím letenky, trenéry, loni jsem si koupila byt. Jinak mi peníze leží na účtu. Spí tam a čekají, co s nimi udělám.

PETRA KVITOVÁ (21)

Rodačku z Bílovce, letošní finalistku Wimbledonu, tenisově vychovával ve Fulneku její otec, trenérský samouk Jiří Kvita. V šestnácti přešla do tenisového centra v Prostějově, o dva roky později už dokázala porazit sedminásobnou grandslamovou vítězku Venus Williamsovou. Loni se dostala do semifinále Wimbledonu, pak ale pětkrát po sobě vypadla v prvním kole; přesto v minulé sezoně získala titul Nováček roku. Letos se její forma ustálila: probojovala se do čtvrtfinále Australian Open, další tři turnaje vyhrála, začalo se o ní mluvit jako o budoucí světové jedničce. Nevydařilo se jí jen French Open, kde v boji o čtvrtfinále prohrála s pozdější vítězkou Li Na. Na turnajových odměnách si dosud vydělala téměř 2,5 milionu dolarů (přes 40 milionů korun).

Foto: Robert Sedmík

Autor: Petr Vlček