Tenisté bojují s wimbledonskými tradicemi. Vadí bílá i tráva

02.07. 06:30 | Autor: Adam Kotrbatý

Roger Federer patří k nejhlasitějším kritikům bílého oblečení. Jiným tenistům ale tradice vyhovuje.

Každý grandslamový turnaj má v tenisovém světě svoje označení. Australian Open je nejpohodovější, French Open zase téměř nikdo nemá rád, US Open je zase bláznivé. A Wimbledon? Ten má přívlastků hned několik. Je nejslavnější, nejcennější, ale také konzervativnější. Právě kvůli striktním pravidlům je také často pod palbou kritiky.

Tým Lucie Šafářové si z toho dělal srandu. Při tréninku natočil video, v němž deblová parťačka české hráčky Bethanie Matteková-Sandsová zkoušela projít na kurt v barevném oblečení místo v předepsané bílé.

To Eugenie Bouchardová už se tolik nesmála. Jako by nestačilo, že loňská finalistka vypadla už v prvním kole, ještě jí navíc hrozila pokuta. K zápasu totiž nastoupila s černou podprsenkou, která narušovala čistě bílé oblečení. Po loňském zpřísnění pravidel musí mít bílou barvu nejen svrchní vrstva, nýbrž i viditelné spodní prádlo.

Týden SPORT

"Toho jsem si vůbec nebyla vědoma. Nikdo mi navíc ohledně mé podprsenky nic něříkal," komentovala prohřešek Bouchardová, jež nakonec finančně netratila.

Úzkostlivé posuzování pravidla o bílém oblečení kritizoval například i švýcarský elegán Roger Federer. Příliš pochopení mezi ostatními tenisty ale nenašel. "Bílá k trávě patří," myslí si Šafářová.

Olympijská výjimka

Barva, která je jedním ze základních poznávacích znaků nejslavnějšího tenisového turnaje světa, má původ v historii. V 19. století byl tenis společenskou událostí. Aby se předešlo neestetickým skvrnám od potu na oblečení, hrálo se právě v barvě, na které nebylo znečištění vidět.

A nejen v Anglii. Bílou ctili všude. Až přišel rok 1972, kdy na US Open tradici poprvé porušili. Pak se přidaly další turnaje. Kromě Wimbledonu. Také All England Club už ale jednou viděl ty nejlepší v barevném.

Před třemi lety hostily dvorce posvátného klubu olympijský turnaj. Na něm striktní grandslamová pravidla neplatila. Tenisté si najednou připadali nesví. Bílá prostě k Wimbledonu patří stejně jako jahody se šlehačkou nebo precizně připravená tráva.

Změny nečekejte

Ostatně tráva je dalším wimbledonským vrtochem, který mnohým vadí. Na zeleném pažitu se v sezoně hraje sotva pět týdnů. Letos sice jeden přibyl, avšak v kalendáři jde stále jen o zlomek času.

"Je to velký rozdíl a není to jednoduché se přizpůsobit," pravila po prvním kole letošního Wimbledonu Lucie Šafářová, jež zmínila, že odlišné jsou hlavně odskoky míčku.

Přitom tomu tak nebývalo. Stejně jako se dříve hrálo častěji v bílé, také tráva byla na kurtech mnohem rozšířenější. "Zelené" bylo třeba US Open. Jenže tyhle doby jsou už nenávratně pryč.

Ve Wimbledonu však čas plyne pomalu a tradice hrají prim. Proto je nepravděpodobné, že by hořekování některých hráčů někdy někdo vyslyšel. Tenisky a tenisté tak alespoň mohou být rádi, že v All England Clubu funguje jestřábí oko. Vždyť i s jeho zavedením organizátoři turnaje zprvu váhali.

Foto: ČTK/KEYSTONE/PETER KLAUNZER

Autor: Adam Kotrbatý