Holku z plakátu vypískali. Chce to čas, věří Vaidišová

15.07. 09:00 | Autor: Jan Fait

Nicole Vaidišová v prvním kole Prague ECM Open. Pražská mise tenistky Nicole Vaidišové skončila velmi brzy. Hned v prvním kole turnaje ECM Prague Open, jehož měla být jednou z hlavních tváří. Tvář to však nebyla pohledná. Dvacetiletá hráčka se dlouhodobě herně trápí a z vlastních pout, které ji svírají, se nevymanila ani na Štvanici. Kazila, rozhazovala rukama, zpytovala svědomí.

Úterní večerní zápas s Ruskou Allou Kudrjavcevovou byl dalším pokračováním aktuálně nepovedeného příběhu Vaidišové. Dvakrát mohla být Češka v utkání nahoře. Za stavu 5:3 v prvním setu a podruhé, když podávala za stavu 2:3 ve druhém. Nic nepomohlo.

ČTĚTE TAKÉ: Zoufalá Vaidišová porazila sama sebe, v Praze končí
Štěpánek se při duelu Vaidišové na kalorie nedíval

Vaidišová - kdysi světová sedmička, nyní však až 141. hráčka světového žebříčku - své soupeřce podlehla po setech 5:7, 2:6 a z areálu štvanického centrkurtu ji vyprovázel pískot nespokojených fanoušků. Pro hráčku, která byla hlavní tváří plakátů zvoucích na turnaj, pražské klání skončilo.

Nicole, co se stalo? Vypadalo to, že zápas jste měla rozehraný velmi dobře…
Myslím, že jsem hrála ze začátku dobře. Pak jsem však zbytečně nechala hrát víc svou soupeřku, která se tak dostala do hry. Ve druhém setu navíc předváděla mnohem lépší tenis, než v sadě první.

Váš výkon byl hodně nevyrovnaný. Střídala jste dobré pasáže s těmi horšími. Proč?
Je to pravda. Zahrála jsem třeba dva super míče, pak ale přišly údery, které letěly úplně mimo. V mém výkonu chyběla konzistence. Bylo to tak trochu nahoru, dolů.

Svazovalo vás domácí prostředí? Lidé od vás hodně očekávali.
Jsem především ráda, že jsem si zahrála doma. Byla zde rodina, přátelé… Škoda, že to vydrželo jenom jeden zápas. Na druhou stranu mě to trochu svazovalo. Člověk chce doma hrát vždycky nejlépe, jak to jde.

Nicole Vaidišová Kudy ven z této situace, kdy se vám dlouhodobě nedaří?
Nevím. Asi se musím pokusit najít na to recept. Zatím to nejde. Asi to chce čas, trpělivost… Uvidíme.

Jak se stavíte k zápasům, ve kterých momentálně nejste favoritkou?
Samozřejmě, že jsem nechtěla prohrát. Že bych ale debatovala před zápasem sama se sebou, jestli mám na výhru nárok, nebo ne… To určitě ne. Ona prostě hrála dobře.

Být na 141. místě na světě však asi není zrovna příjemné, že?
Žebříček je takový, jaký je. Je to realita.

Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?
Příští týden odlétám do Ameriky, kde jsou turnaje v Los Angeles a Stanfordu. Pak se uvidí.

Těšíte se na americké betony, které by vám měly vyhovovat více, než antuka?
Na betonu hraji ráda, takže určitě. Budu však na nich muset trochu potrénovat.

Jste však smířená s tím, že vás za mořem čekají na turnajích i kvalifikace? Vůbec byste přitom nemusela projít do hlavní soutěže na US Open…
Vím o tom. Žebříček si umím spočítat.

Jak moc se na vás podepisují časté porážky?
Zamrzí to, nepomůže to. Člověk o sobě začne více pochybovat, ale musí se dívat pouze dopředu. Doufám, že se to otočí. Co nejdříve.

Stanovila jste si pro další průběh sezony nějaké osobní cíle?
Zhruba ano, ale neprozradím je. Nikdy je neříkám, nechávám si je pro sebe.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Jan Fait