Zlomenou ruku držel v zubech. Dědečkové cyklistiky fascinují

Ten pohled si budou milovníci cyklistiky v hlavě přehrávat ještě dlouho. Jednačtyřicetiletý Američan Chris Horner projíždí cílem rozhodující etapy Vuelty, zcela vyčerpaný padá k zemi, sotva dýchá. Po vražedném stoupání překonává soka Vincenza Nibaliho a stává se nejstarším vítězem závodu Grand Tour v historii. Trumfuje tak další "dědečky", jejichž výkony fascinují dodnes.

Nad Hornerovým strhujícím finišem kroutí ještě teď mnozí hlavou. Jezdec, který kvůli poraněnému kolenu pět měsíců nezávodil a jehož už nemalá část fanoušků a expertů odepsala, předvedl senzační výkon.

"Ještě bych rád tak dva tři roky závodil," prozradil Horner ideální scénář. Neví sice, v jaké stáji, u RadioShacku mu končí smlouva, ze sedla se mu ale nechce. A cyklistika se tak může těšit na další zajímavé kousky prošedivělého rekordmana.

Když se stal Horner po triumfu na Vueltě minulý víkend nejstarším vítězem závodů spadajících do Grand Tour (kromě Vuelty ještě slavná Tour de France a Giro D'Italia), překonal historický zápis Belgičana Firmina Lambota. Ten dokázal v roce 1922 vyhrát Tour de France v šestatřiceti letech.

Šampion ze sedlářství

Strhující je přitom samotný Lambotův příběh. Rodák z malého belgického městečka Florennes pracoval jako sedlář, dvanáctihodinovou šichtu začínal každý den už v šest ráno. A své první kolo si koupil až v 17 letech.

Na bicyklu potom dojížděl Lambot do práce - celkem padesátikilometrovou štreku každý den. V jedné z místních vesniček pak vyhrál svůj první závod a jako prize money dostal pět franků. Za ně si koupil první závodní kolo.

Po dalších úspěších v lokálních závodech jeho kariéra stoupala až se Lambot postavil na start legendární Tour de France. Tu dokázal v letech 1919 a 1922 vyhrát a stal se prvním vítězem slavného závodu, který neovládl jedinou etapu. Od Peugeotu, který s ním podepsal smlouvu, už v tu dobu pobíral 300 franků měsíčně. Kariéru pak končil s měsíčním příjmem 1 800 franků a na stáří se rozhodl vrátit k původní profesi sedláře.

Utekl lékařům

Zatímco Lambot dodnes drží věkový rekord vítěze Tour de France, nejstarším šampionem Gira je Ital Fiorenzo Magni. Ten prestižní závod vyhrál v letech 1948, 1951 a 1955. V roce 1956, kdy se loučil s kariérou, okouzlil celý svět neuvěřitelnou nezdolností.

Na Giru si tehdy Magni zlomil levou klíční kost, ale odmítl ze závodu odstoupit. Aby svůj hendikep kompenzoval, připevnil k řídítkům gumové lano, které držel v zubech, aby zajistil při oslabené končetině svému bicyklu rovnováhu.

O čtyři etapy později ale přišel další pád a Magni si zlomil i levou pažní kost. Všem bylo jasné, že tohle už je definitivní konec. Jenže rodák z Vaiana to viděl jinak. Řidiče sanitky donutil zastavit a v závodu se sebezapřením pokračoval.

"Ani jsem si neuvědomoval, jak vážné moje zranění je. Bolest to byla veliká, ale já jsem měl v tu chvíli jasno o jedné věci - rozhodně jsem nechtěl ten večer skončit na rentgenu," uvedl tehdy nezdolný bojovník Magni.

Navzdory zraněním, která by normálnímu člověku komplikovala i zcela banální činnosti jako je zavázání tkaniček u bot, dojel Magni až do cíle Gira. Ne na chvostu pelotonu, ve stínu podprůměrných cyklistů. Ale jako druhý nejlepší.

"V životě je pravděpodobnější, že zažijete prohru, než vítězství," prohlásil jednou Magni. Proti možnosti neuspět se ale vždycky sám postavil čelem - i když mu bolestivé zlomeniny vháněly slzy do očí. Pro současnou cyklistiku hodně silná inspirace.

Čtěte dále

další zprávy