Život už nebude lepší. Evropa si vychutnává sladký triumf

06.10. 11:00 | Autor: Petr Vlček

Colin Montgomerie uprostřed svého vítězného týmu.

Colin Montgomerie se procházel po hřišti v Celtic Manor, rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že život už patrně nikdy nebude lepší. Jako kapitán právě dovedl Evropu k vítězství v Ryder Cupu, po čtyřdenním bahnitém maratonu, který skončil poprvé v historii až v pondělí.

"Montyho" na jeho cestě ze hřiště do klubovny doprovázel rozjásaný dav v počtu několika desítek tisíc hlav. Bylo to také jejich vítězství, cena za vytrvalost. V dlouhých dešťových pauzách většinou diváci jen tak seděli v autech a čekali, až se začne hrát, a mezitím přemýšleli, jak se svým šéfům vymluví, proč v pondělí nepřijdou do práce.

A když dostali zprávu, že se začne hrát, vyrazili zpět na hříště, kde byla zelená jenom tráva na fairwayích a greenech. Zbytek areálu se proměnil v obrovské bahniště, kterým se museli brodit jak na hudebním festivalu v Glastonbury. Bez holínek. Přesto celou dobu vytvářeli fantastickou a přitom férovou atmosféru.

"Celý svět sledoval, co se děje tady ve Walesu. Děkuji každému fanoušku za jeho čestnost a uznání ke všem golfistům," řekl skotský kapitán na závěrečném ceremoniálu, který byl plný sentimentu a emocí. Podle něj se evropští kapitáni nechávali inspirovat velkým obrazem Seve Ballesterose, Španěla, který jako kapitán dovedl Evropu k výhře v roce 1997 a nyní se zotavuje z nádoru mozku.

"Je to jeden z největších okamžiků mé golfové kariéry. Ne, počkejte, je to ten největší. Požádal jsem je (tým Evropy), aby hráli srdcem a vášní. A oni to s Boží pomocí dokázali. Je to ten nejlepší tým, kterému jsem kdy dělal kapitána," slzel téměř Montgomerie, který sám jako hráč Ryder Cupu pětkrát vyhrál a v osmi startech neprohrál ani jednoho singla.

Potoky deště a slz

Slzy tekly proudem i v týmu ze druhé strany Atlantického oceánu. Ty největší pak z očí Huntera Mahana, který prohrál s Graemem McDowellem poslední dvouhru, jež rozhodla o nejtěsnějším možném vítězství Evropy.

Ale ani on nebude po letošním Ryder Cupu tak kritizován jako kapitán Američanů Corey Pavin. Ani ne tak za složení týmu, výběr divokých karet si obhájí, ale za to, že totálně prokaučoval materiální zajištění týmu. Američané první den zmokli v "nepromokavých" bundách a voda jim natekla i do bagů.

"Je to katastrofa," komentoval Pavinovo selhání Paul Azinger, kapitán vítězného týmu Američanů z roku 2008. V Ryder Cupu je kapitán zodpovědný úplně za všechno a Pavin prý nechal objednat vybavení svou manželku. Výrobci evidentně neměli ani páru o tom, že co je nepromokavé v USA, není nepromokavé ve Walesu.

Tiger Woods měl prý dokonce chtít používat svůj vlastní bag se zakrytým logem svého sponzora. Á propos ... Tiger. Svou divokou kartu, kterou mu Pavin pro letošní start udělil, si určitě obhájil. Ale ne bezvýhradně. Se Stevem Strickerem vyhráli své první dvě čtyřhry, ale Woods se to spíš snažil svému lepšímu kolegovi nekazit. "Hraje skvěle, ne?" řekla světová jednička na Strickerovu adresu.

Starý dobrý Woods? Ano i ne

Ve třetí čtyřhře, kterou rozdělila sobotní noc, ale přišel kolaps. Lee Westwood a Luke Donald své hvězdné soupeře smetli a podíleli se tak na velkém obratu v průběhu Ryder Cupu.

Woods však svou pověst ještě stihl napravit, a to dost impozantním způsobem. V pondělních singlech smetl Itala Francesca Molinariho eaglem a šesti birdie a komentátoři se shodli v tom, že hrál po pauze způsobené sexuálním skandálem svůj nejlepší golf. Přispěl svým dílem k tomu, že Amerika dokázala poslední den utkání ještě pořádně zdramatizovat.

Ale zdaleka to nebude Woods, na kterého se bude po čtyřech dnech v Celtic Manor nejvíce vzpomínat. Evropským hrdinou se stal McDowell a je to i trochu symbolické. Ryder Cup není první trofej, kterou letos Americe jednatřicetiletý severní Ir sebral.

Po jeho červnovém vítězství na US Open v Pebble Beach se komentátor stanice ESPN Jason Sobel trochu ironicky ptal: "To bychom mu měli dát i všechny naše jablečné záviny a chevrolety?" To ještě nevěděl, co dalšího Američanům McDowell sám vezme za tři a půl měsíce.

Foto: ČTK/AP

Autor: Petr Vlček