Úspěchy opilý Jícha: Největší odměna? Týden na golfu

15.06. 07:00 | Autor: Lucie Folprechtová

Letos se proházel k životním úspěchům. Kromě vítězství v Lize mistrů a bundeslize získal i několik individuálních ocenění. "Teď musím dokázat, že jsem si ty úspěchy zasloužil," říká Filip Jícha, zřejmě nejlepší házenkář světa. Jediné, co mu schází, je radost s českou reprezentací. Rád by se jí dočkal na mistrovství světa, které se koná v lednu ve Švédsku.

K postupu chybí poslední krok. Porazit v sobotu v Plzni bojovné Srbsko. "Mrzelo by mě, kdybych na šampionátu nestartoval a místo toho běhal se zbytkem týmu Kielu po lesích," říká Filip Jícha.

Který úspěch je pro vás nejcennější?
Vítězství v Lize mistrů. Vždy jsem snil zvednout si tuto trofej nad hlavu. Je za ní ale velká dřina. Pořád si ještě neuvědomuji, co všechno se nám podařilo, protože od té doby jsem se nezastavil. Ty úspěchy mi dojdou, až budu někde s rodinou na dovolené.

ČTĚTE TAKÉ: Nedvěd v házené. Jícha nenápadnou českou hvězdou
Jícha dotlačil Kiel k triumfu v házenkářské Lize mistrů

Když jste získal s Kielem titul v Lize mistrů, uvědomoval jste si, že slavíte ve stejné hale jako čeští hokejisté zlato z mistrovství světa?
Samozřejmě, jsem velký hokejový fanoušek. Už když jsem sledoval finále s Ruskem, doufal jsem, že tam budu o týden později slavit taky. Bylo to moc příjemné.

Moc příjemné je to i v Kielu, německá bundesliga má velký zvuk. Je pro házenkáře něco víc? Nechtěl byste zkusit i jinou zahraniční štaci?
Momentálně působím v nejlepším týmu světa. V Kielu mám smlouvu do roku 2014, kterou chci dodržet. Cítím se zde dobře nejenom já, ale i celá má rodina. Ale pokud bych chtěl po skončení smlouvy přeci jen někam přestoupit, šel bych jedině do španělské ligy. Do Barcelony. Láká mě životní styl ve Španělsku, kombinace pulzující metropole a špičkové házené. Ale teď o tom vůbec nepřemýšlím.

Neozval se někdo z Barcelony?
S manažery z Barcelony jsem mluvil už několikrát, jsme v kontaktu. Dostával jsem plno nabídek, všech si vážím, ale všechny s díky odmítám.

V Kielu by vás mohla udržet i skutečnost, že do týmu přestupuje váš kamarád z reprezentace Dan Kubeš. Jak se na spolupráci s ním těšíte?
Moc se na něj těším. Jsme opravdu dobří přátelé. Jsem rád, že si ho Kiel vyhlédl jako posilu. Splňuje nejen herní kvality, ale i osobní. Myslím, že v příští sezoně bude Kiel ještě silnější než letos.

Bude to pro vás velká změna mít v týmu českého parťáka, nebo je ten tým tak globalizován, že to ani nebudete vnímat ?
Těžko říct. Ještě nikdy jsem v zahraničí nepůsobil s krajanem, teď navíc přijde můj kamarád, se kterým se pravidelně navštěvujeme. Je možné, že si časem polezeme na nervy, protože se uvidíme moc často (smích).

S českým parťákem se jistě i lépe slaví. Velkou posezonní oslavu ale zřejmě stále odkládáte. Uskuteční se až po svatbě? Až po posledním úspěchu sezony?
Máte pravdu, že velké slavení ještě neproběhlo, konec sezony byl moc hektický. Samozřejmě po vítězství v Lize mistrů se zamluvila restaurace, kde byli hráči s manželkami a také naši nejvěrnější fanoušci. Ale další den už jsme letěli zpět do Kielu a měli jsme trénink, protože za dva dny nás čekal další zápas. Úspěšnou sezonu si začnu vychutnávat až od pondělí. S kluky z reprezentace jedeme na týden na golf, to si vychutnám. Bude to pro mě odměna za celou sezonu.

Ještě by to chtělo tečku s reprezentací.
Tak to každopádně. Teď v sobotu nás čeká odvetný zápas proti Srbsku, který rozhodne, zda do Švédska pojedeme my, nebo Srbové. První zápas byl obrovsky složitý (Češi prohráli o čtyři branky). V hale v Niši totiž panovalo příšerné vedro. Nechci se vymlouvat, ale to prostředí náš výkon hodně ovlivnilo. Bojovali jsme ne se soupeřem, ale sami se sebou. Z našeho pohledu to utkání bylo katastrofální. Jsem stoprocentně přesvědčen, že v sobotu ukážeme naši opravdovou sílu.

Už několikrát jste dokázal, že jste lídrem týmu. V krizových situacích od vás všichni čekají, že to vezmete na sebe a nějak rozhodnete. Jak se vyrovnáváte s tím, že na vás leží taková zodpovědnost?
Pro mě jsou to momenty, které si zatím užívám, ale samozřejmě cítím tlak na svou osobu. Ale jsem náročný i sám na sebe. Pro mě byla má hra v Niši obrovským zklamáním. Pokud týmu v sobotu pomůžu svým individuálním výkonem, jsem si jist, že vyhrajeme a na šampionát do Švédska postoupíme.

Zápas se hraje v Plzni, kde je dobré házenkářské prostředí. Pro vás speciálně má toto město zvláštní význam...
V Plzni jsem se narodil a vyrostl. Plzeňské publikum házené rozumí. Vždy tam na nás přišli lidi, hala byla naplněná k prasknutí, v důležitých momentech nám pomohla. Na zápas se těším, budu tam mít hodně kamarádů. Představit se českým divákům je pro mě vždy za odměnu.

A ještě perlička na závěr. Prý máte při zápasech takový rituál, že vždy překračujete půlící čáru nejprve pravou nohou. Jak to stíháte? Třeba při rychlém protiútoku...
To už snad ani není rituál. Dělám to automaticky, snad od dorostu. Pokaždé když je možnost, tak překročím z obranné do útočné poloviny pravou nohou. Když je ale rychlý protiútok, tak to samozřejmě nejde.

Foto: ČTK

Autor: Lucie Folprechtová