Trenér Holčák: Věřím, že to Myška neudělal schválně

15.10. 19:47 | Autor: Petr Vlček

Trenér Cieszymira Radek Holčák musel po nezaviněném pádu svého svěřence přijmou nejkrutější ortel veterináních lékařů. Devítiletý hnědák byl ihned po dojezdu 117. ročníku Velké pardubické utracen kvůli neléčitelné zlomenině vřetenní kosti. Holčák se zlobí na žokeje Jaroslava Myšku, který podle něj osudnou nehodu v sedle Maskula zavinil.

K TÉMATU: Cieszymir utracen. Proč koně nepřežijí zlomeninu nohy?

Jak podle vás vznikla situace, která vedla k Cieszymirově zranění?

Na začátku všeho byl Maskul, který nemá rád, když skáče ze špice. (Maskula trénuje Holčákův otec František, pozn .red.). Přestože je to matador, který startoval na Velké pardubické už po sedmé, chová se jak tříletý kůň. Je to takový herec, nedospělý. Pořád se kouká okolo a všechno zkoumá. Nesmí skákat jako první, protože pak má tendence si to dělat po svém a od jezdce si do toho nenechá mluvit. Proto měl Jaroslav Myška jasné instrukce, že musí skákat z koní, někde okolo pátého šestého místa. Jenomže on najednou vyrazil jako raketa a vyhodil tím Maskula z rytmu.

Žokej Myška: Svědomí mám čisté
"Hned po prvním skoku jsem věděl, že před Taxisem nikdo nechce dělat tempo. Mně nezbývalo nic jiného, než za to vzít. Doufal jsem, že ostatní jezdce strhnu, jenže když jsem se ohlédl, viděl jsem, že kluci z toho dostali strach a nikdo mě nenásledoval.

Maskul měl chuť utíkat. Kdybych to nerozjel já, tak nikdo. Na Taxis bychom dojeli pomalu a dopadlo by to ještě hůř. Oba trenéři Holčákovi jsou na mě asi naštvaní, ale jinak to nešlo. Mám na ostatní velký vztek. Startovala spousta mladých a nezkušených jezdců, kteří to neumí. Jenomže oni se tvářili, jako když jedou dostih 4. kategorie a ne Velkou pardubickou. Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale že bych někam šel a omlouval se, tak to ne. Svědomí mám čisté

Proč žokej Myška stanovenou taktiku nedodržel?

Nevím, asi si myslel, že tempo je před Taxisem pomalé, ale bylo dobré. A i kdyby bylo o něco pomalejší, nechápu proč to vedl zrovna on.

Mluvil jste už s žokejem Myškou?

Ještě ne. Po závodě někam zmizel. Normálně se sejde jezdec po dostihu s trenérem a majitelem a řeknou si, co bylo špatně, ale Myška se neukázal.

Čím si to vysvětlujete? Vždyť jezdce platíte?

No právě! Jenže u nás je maximálně pět kvalitních žokejů a mnoho závodních koní. Těch málo dobrých jezdců to ví a často zneužívají toho, že nemáme jako trenéři nebo majitelé moc na výběr. Myška patří mezi špičku, ale je to taky jenom člověk. Věřím, že to neudělal schválně, ale mám zlost. Měl by přijít a přiznat, že udělal chybu.

Koně také překonávali taxis v těsném kontaktu ..

To nechápu. Proč skákali na deseti metrech? V minulosti bylo vidět, jak jezdci využívají celou šířku Taxisu, ale teď už to prostě ti noví tolik neumí. Naštěstí se kromě chudáka Cieszymira už nikomu dalšímu nic nestalo. Jezdci by si měli před závodem sednout a takovéhle věci si vyříkat, ale dneska už to asi nikoho nezajímá. Každý kouká jenom sám na sebe.

Popište zranění, které utrpěl Cieszymir na Taxisově příkopu.

Po pádu, na kterém nenesl vinu, si zlomil přední nohu nahoře u lopatky. Měl to zlomené celé, ne třeba jenom naštípnuté. Bylo celkem jasné co bude následovat.

Jak probíhala samotná situace, ve které se o Cieszymirově osudu rozhodovalo?

V takovou chvíli se musí od sebe oddělit emoce a odborná stránka věci. Na místě o tom ihned rozhodl doktor, který se v takovou chvíli musí rozhodnout velmi rychle. V našem světě neexistuje člověk, který by nevyužil veškeré naděje, aby kůň žil, ale musí to mít cenu vzhledem ke kvalitě jeho dalšího života.

Co bývá v takových chvílích při rozhodování nejtěžší?

Aby kůň netrpěl. Člověku můžete říct, aby si lehl a dáte mu sádru. A i když je to pro něj nepříjemné, tak to vydrží, ale kůň je temperamentní zvíře, které nepostojí. A když už leží na zemi, tak bez funkční čtvrté nohy těžko vstane. Doktoři to studují celá desetiletí, ale některé případy jsou neřešitelné. Šejkové také dávali na výzkumy miliony dolarů, ale k ničemu to nevedlo. Zkoušelo se například léčit zlomeniny i tak, že byl kůň zavěšen.

Jaká bývají nejčastější zranění?

Třeba šlachy a svaly se dají docela dobře léčit, s kostmi je to ale daleko komplikovanější. Záleží na tom, kde se noha zlomí. Všeobecně platí, že čím níže, tím má kůň větší šanci přežít. Cieszymir měl tu zlomeninu úplně nahoře. Ale podívejte se třeba na fotbalovou reprezentaci, kde není skoro jediný hráč bez chirurgického zranění. To jsou na tom koně ještě o dost lépe.

Jaké mají závodní koně vlastně zázemí a servis?

Ten nejlepší. Koně mají servis jako hráči ve fotbalové reprezentaci nebo olympionici. Jsou součástí rodiny. Já jich mám v péči dalších dvacet, takže se dá říct že mám vedle své rodiny takovou další dvacetičlennou mateřskou školku. Až je u koní všechno hotovo, jdeme se teprve domů najíst my...

Foto: ČTK

Autor: Petr Vlček