Šonka na armádu nezanevřel. Relaxovat? To moc neumím

Se svým letadlem na Red Bull Air Race může letět rychlostí až 400 kilometrů za hodinu. V kokpitu nadzvukových gripenů ale mohl navštěvovat oblaka ještě více než pětkrát rychleji. Pilot Martin Šonka dal však loni Armádě ČR sbohem. A jak se z rozhovoru pro časopis INSTINKT zdá, tak nemá důvod příliš litovat. 

Na závodech Red Bull Air Race v Budapešti, kde jste skončil na skvělém třetím místě, vaše jméno hlasatel pořád oznamoval v souvislosti s českou armádou. V té jste ale před rokem musel skončit. Cítíte vůči ní zášť? Mohl jste ji udělat skvělou reklamu...

Strašně rád vzpomínám na dobu v armádě, potkal jsem zde spoustu úžasných lidí, obrovských profesionálů. Strašně moc mi toho dala, zažil jsem tam neskutečných 17 let, z nichž bych neměnil ani týden. Zášť trochu cítím k lidem, kteří rozhodovali o mém volnu, o které jsem žádal. Nesnažili se hledat jakýkoliv kompromis, abychom situaci vyřešili.

//

V čem nastal problém? Byl jste jedním z vyvolených, člověk, který může pilotovat nadzvukový letoun Gripen. 

Moji nejbližší nadřízení se k tomu postavili tak, že na sto procent zůstanu v armádě a nebudu létat jinde. Chtěli, abych zastavil svou sportovní kariéru, kterou jsem budoval stejně dlouho, jako tu vojenskou. V práci jsem neměl žádný problémy, dělal jsem jí nejlíp, jak jsem uměl. Akrobacii jsem létal o víkendech a dovolených, místo k moři jsem jezdil na závody. Jsem přesvědčený, že to šlo velice dobře skloubit. Jen by se musel někdo snažit kompromis hledat. Postavili mě do situace, kdy jsem neměl na výběr.

Zanevřel jste na armádu?

To ne. Díky tomu, že tam mám spoustu kamarádů, na ni nejde zanevřít. To rozhodnutí mi ale vadí, nechtěl jsem odcházet, jsem přesvědčený, že to šlo velice dobře skloubit. Jen by se musel někdo snažit kompromis hledat. Postavili mě do situace, kdy jsem neměl na výběr.

Co ostatní letci Red Bull Air Race? Má někdo podobný osud?

Moc vojenských pilotů tam není. Nigel Lamb byl kdysi v mládí v armádě, ale teď už mu je skoro šedesát a je dávno v civilu. Dalším vojákem byl Australan Matt Hall, to byl velitel letky a měl velice úspěšnou kariéru, ale také ji ukončil a přešel do této série.

*Jaké je pilotovat stíhačku za 50 milionů dolarů?

*Dokáže si představit, že by šel bránit vlast do války?

*Kolik armádních pilotů létá v prestižních závodech Red Bull Air Race?

*Jaký vztah má se svým bratrem, který mu pomáhá v týmu?

*Co se s pilotem děje během vysokého přetížení?

*Chybí mu v letadle klimatizace?

Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v aktuálním vydání časopisu INSTINKT, který vychází ve čtvrtek 23. července.

Odchodu z armády nemusíte příliš litovat. Mluví se o vás čím dál hlasitěji. Zvlášť poté, co jste v červenci v Budapešti podruhé v sezoně dosáhl na stupně vítězů. Cítíte, že k vám mají ostatní ostřílení piloti větší respekt?

V jejich chování jsem to moc nehledal. S rivaly se potkáváme jen na briefingu, každý spíš žijeme ve svém vlastním hangáru. Pořád je to sport, kdy člověk letí za sebe a svůj tým. Samozřejmě se osobně cítím líp, po dvou úvodních závodech jsme nebodovali, ačkoliv jsem věděl, že létáme rychle. Když nejsou body, hodně vás to štve. Celý tým pracuje na tom, aby byly výsledky, a vy pak uděláte nějakou chybičku, dostanete penalizaci a všechno je ztracený.

Jak finančně náročná je účast v Red Bull Air Race?

Obrovsky. Hodně záleží na tom, kolik se toho na letadle pokazí. Je to z velké části o sponzorech. Potřebovali bychom další lidi do týmu. Jiní sportovci si nemohou vynachválit spolupráci se sportovními psychology, i já bych chtěl něco takového. Potřeboval bych i fyzioterapeuta. V současné době si to ale nemůžu dovolit.

Je třeba kromě leteckého umu mít trochu i podnikatelského ducha?

Určitě by se to hodilo. Nevím, jestli ho sám mám, ale snažím se ho v sobě najít. Závodní tým je malá firma, kterou je potřeba řídit. Stal se ze mě šéf firmy.

Živí vás pouze létání?

U mě to tak bylo víceméně vždycky. Dřív jsem byl vojenský pilot, teď zase sportovec na plný úvazek. Hlavní je teď Red Bull Air Race, vše se tomu podřizuje, zároveň je tam možné všechny peníze velice snadné utratit. K tomu letecká akrobacie a občas vystupuju na leteckých dnech.

Váš brazilský kolega Adilson Kindlemann utopil v roce 2010 letadlo v řece. Musel jste někdy řešit podobný krizový moment?

I když v letadle strávíte spoustu času, je to stroj a má tisíce součástek, z nichž se občas některé pokazí. Nezažil jsem nic fatálního, jen mi loni při tréninku vysadil motor a musel jsem sedat bez motoru. To bylo nepříjemné.

Dá se na to připravit?

Snažíme se o to. Máme speciální výcvik i pro případ přistání na vodě, nad kterou se létá většina závodů. S pevným, nezatahovacím podvozkem, se kola na 99 procent při přistání zapíchnou do vody a letadlo se převrátí. Tyhle situace nacvičujeme právě v letadle, které utopil můj brazilský kolega. Stal se z něj simulátor a pravidelně nás v něm v bazénu školí a přezkoušejí přímo pod vodou.

Co v takovém momentu musíte dělat?

Máme v kokpitu láhev se vzduchem, abychom mohli dýchat pod vodou. Nacvičujeme varianty, kdy bych se mohl z letadla dostat sám, ale i situace v případě zlomených rukou, kdy musíme čekat na potápěče. Ti jsou během závodu všude kolem na člunech a skútrech. V roce 2010 se k pilotovi dostali už 20 vteřin po nárazu a vytáhli ho nezraněného ven. Hlavní je ale letadlo co nejvíce poznat. Studujeme ho co nejvíc, abychom znali každou drobnost a v případě poruchy věděli, co dělat.

V letadle nemůžete myslet na nic jiného, než na řízení. Občas to ale jistě nejde. Máte nějakou pomůcku, díky které vypnete životní strasti a soustředíte se jen na let?

Snažím se to tak dělat, vypnout vše, co mě zrovna trápí. Vždy se musím od všeho oprostit. Někdy potřebuji být hodinu před letem sám, jindy už mi to leze trochu na hlavu, tak jsem spíš s lidmi v hangáru. Neexistuje mít hlavu jinde a myslet na něco jiného, než na trať.

Jak často musíte chodit na zdravotní prohlídky?

Jednou za rok, odvíjí se to od věku, já jsem pořád v mladé skupině. Spadáme pod celosvětový letecký systém, kde jsou různé kategorie prohlídek, například pro piloty dopravních, akrobatických nebo stíhacích letadel. My máme ty nejnáročnější prohlídky plus dodatečné kontroly, které jsem nemusel dělat ani v armádě, kde jsem létal se stíhačkou. I na závodech máme doktora, který nás prohlíží, a můžeme s ním konzultovat problémy.

//

Cítíte už na sobě nějaké fyzické opotřebení jako důsledek létání?

Někdy si dělám srandu, že jo, ale ještě to není tak zlý. Aby to tělo dlouhodobě vydrželo, je třeba hodně sportovat a rehabilitovat. Zápřahu na organismus je hodně, vedle Air Race jsem pořád reprezentant v letecké akrobacii, kde je trénink taky hrozně náročný. Musím hodně plánovat, abych nebyl pořád moc unavenej. Kromě zatěžování fyzické schránky trpí hodně hlava, mozek je unavenej.

Dokážete vůbec relaxovat?

Zatím to dělám asi špatně, neumím moc relaxovat. Jsou ale okamžiky, kdy mám opravdu dost. Snažím se být s rodinou a dětmi, i když to relax moc není. Relaxuji i sportem, jdu si zaběhat do lesa, začal jsem jezdit na jetsurfu. To je trochu úleva, kde člověk nemusí na nic myslet. Je to takové prkno s motorem. Jezdíte rychle po hladině, potrápíte při tom i svoje tělo, protože je to celkem fyzicky náročný.

Co jiné sporty? Pokud vím, zkoušíte golf. To je hodně velký rozdíl oproti létání střemhlav dolů.

Moc se mu nevěnuju, letos jsem ještě nebyl, neměl jsem čas. Jen jsem si udělal hráčskou kartu a mám základní hendikep. Je to skvělý relax a i když je to tak rozdílný sport proti mé profesi, je tu hodně společných prvků co se týká mentální práce a soustředěnosti. Doufám, že to ještě doženu.

V rodině Red Bullu asi není problém požádat dalšího "kolegu", zda byste si s ním mohl vyzkoušet jeho sport. Je to tak?

Být součástí této rodiny je výhoda. Každý je ale soustředěný hlavně na svůj sport. Jednou někoho svézt může, ale musí mu věnovat spoustu času a energie.

Koho považujete za největšího blázna?

Těžko říct, co je adrenalinový úlet. Pro lidi, co se svým sportům věnují, to už takový adrenalin není. Dobře vědí, co dělají, přináší jim to radost. Wingsuit je jedna z věcí, které mají k adrenalinu nejblíž a je to úžasná věc. Sám jsem si párkrát skočil z letadla, ale tohle je něco úplně jiného.

Žádají vás kamarádi často o společný let?

Občas někdo chce svézt, chtějí ukázat nějaké kotrmelce. Kamarádi, co lítají, se umí svézt sami.

Vyzkoušel jste si jízdu v rallyovém speciálu. Lákají vás i další adrenalinové výzvy?

Strašně se mi to líbilo, jet s Martinem Prokopem v jeho WRC byl úžasnej zážitek. Hrozně rád řídím auto, jezdím na motorce. Baví mě ovládat všechny stroje s motorem. 

Čtěte dále

další zprávy