O válečnících na Sommě. Těch minulých i současných

09.07. 06:30 | Autor: Adam Kotrbatý

Cyklisté na Tour de France si už druhým rokem připomínají oběti první světové války.

Loni projížděli kolem hřbitova, na němž spočinuly tisíce padlých vojáků. Nahlédli na místa, kde probíhala bitva u Verdunu. Letos se cyklisté na Tour de France vydali jinam. Ale také tentokrát jim tichého společníka dělaly hrůzy první světové války.

Červenec 1916. U řeky Sommy se prohánějí tanky a sviští kulky. Vojáci v zákopech mají strach. Někteří z nich v sobě ještě najdou zbytky odhodlání, jiné drží víra, další už pohltí čiré zoufalství a chtějí co nejrychleji pryč.

Dva roky bojují v té strašné válce. Viděli umírat jiné mladé muže, někteří z nich byli ještě spíše dětmi. Až vojna je zocelila. Každý den někdo ztratí kamaráda. Když nezemře sám. A výsledek? Jen miliony mrtvých, spousta vdov, sirotků a znetvořených těl. Mír je v nedohlednu.

Další oběť

Svein Tuft a jeho parťáci z Oricy si necelých sto let poté dávají na ruce pásky. Mají připomenout 46 tisíc Australanů a Novozélanďanů, kteří zahynuli na západní frontě. Symbolicky vzdávají hold padlým i jiné týmy.

Sami závodníci několikrát onu osudnou řeku překročí. A také letošní bitva na Sommě má svou oběť. Krátce po startu se poroučí na zem sprinter Nacer Bouhanni. Brzy mu dojde, že s potlučenými žebry to dál nepůjde. Je konec. Dnes ani v dalších týdnech žádnou etapu nevyhraje.

Mark Madiot, manažer stáje FDJ, píše pro server cyclingnews.com blog. "Jezdci jsou často označováni jako válečníci. Je pro to dobrý důvod. Přišlo mi zábavné, když jsem četl vyjádření tenisty Richarda Gasqueta, že naštěstí dostává denně injekci proti bolesti. Cyklisté na Tour nic takového dělat nemohou," konstatuje.

Ne, žádné utišující prostředky tady nehledejte. Všichni pokračují s předchozími šrámy. Michael Matthews z Oricy také navlékl onu vzpomínkovou pásku. Teď ale všichni obdivují jeho. Po tvrdém pádu ve třetí etapě pokračuje v bolestech. Trpí na chvostu pelotonu. Už přežil kostky a doufá, že i tentokrát se vyhne pádu.

Všechno je jinak

Daří se. Jiní ale takové štěstí nemají. Ve větru a dešti končí na zemi jeho parťák Tuft, pád potká i Leopolda Königa nebo tři jezdce týmu Tinkoff-Saxo Mattea Tosatta, Ivana Bassa a Michaela Rogerse. Všichni se ale oklepou a jedou dál.

Přesto někteří z nich na konci chybí. "Asi dvacet kilometrů před cílem jsem v jednom z pádů ztratil dva týmové kolegy, kteří mi měli pomoct ve spurtu," konstatuje zklamaný sprinter Alexandr Kristoff z Kaťuše a loučí se s nadějí na zelený dres.

O ten žlutý chtěl před startem Tour bojovat i Thibaut Pinot. Jenže během posledních etap na nejlepší nestačil. "Když viděl tu nehodu, ve které se nám zranil Bonnet, nohy mu úplně zdřevěněly," píše jeho šéf Madiot.

Ve středu navíc padá. I přesto v FDJ věří, že do boje o vítězství ještě promluví. "Naší prioritou stále zůstává celková klasifikace," dodává Madiot.

Během války zaznamenali Britové a Francouzi na Sommě jeden z nejvýznamnějších úspěchů. Za osmnáct dní dobyli německá obranná postavení u Beaumont Hamelu a Beaucourtu. O necelých sto let později je vše jinak. Nestřílí se, tanky nahradily stroje podstatně neškodnějšího rázu a vítězství tu slaví Němec André Greipel.