Maxim Habanec: Aby celý svět řekl "Senzace!"

25.11. 14:00 | Autor: Marek Táborský

Do Vietnamu jezdí obrušovat pomníky, v Dubaji sjíždí duny a klid hledá v Číně. Špičkový český skateboardista Maxim Habanec dokáže na skateboardu divy. O akrobatických kouscích a vzrušujícím životě s prknem umí i poutavě vyprávět. I proto se vedle honby za sportovními trofejemi věnuje natáčení vlastního cestopisného seriálu Skate of Mind, který sledují lidé po celém světě.

Je deset ráno a skatepark zeje prázdnotou. Je na skateboardisty příliš brzy, nebo je vám při ježdění zima?

Hodně skejtují především mladší lidi, je všední den, takže jsou asi ve škole. Zima nám nevadí, je to, jako když jdete běhat. Prvních pět minut je nepříjemných, ale pak se zahřejeme. I během zimních měsíců, kdy je třeba pět stupňů, jezdím jen v tričku.

Dokážete aktivně přezimovat v České republice?

Ano, ale i proto, že nemáme na výběr. V zahraničí běžně mají zateplené haly. Naštěstí je tady na Štvanici alespoň střecha, takže se sem nedostane sníh a déšť. Máme těžší podmínky, ale jsme na ně zvyklí. Profík z Kalifornie by v pěti stupních asi jezdit nešel. Větší odolnost ale není výhoda, ve sněhu a při minus deseti prostě venku jezdit nemůžeme. Nutí nás to více cestovat.

Maxim Habanec (23)

Pražský rodák se na skateboardu poprvé projel už v pěti letech, kdy mu prkno s kolečky půjčil jeho starší bratr Matyáš. Absolvoval střední školu zaměřenou na fotografii a grafiku, nyní studuje na vysoké škole mezinárodní vztahy. Patří do elitní světové skateboardové desítky v kategorii street. Je trojnásobným mistrem České republiky, jako první Čech zvítězil ve světovém poháru ve skateboardingu. V roce 2015 zveřejnil první díly svého skateboardingového cestovatelského seriálu Skate of Mind.

Jenže na zájezdy školou povinní skateboardisté často nemají peníze. Jak jste začínal vy?

Velmi mě podporovala rodina. A kamarádi. Máma mi třeba povolila jet ve dvanácti letech do zahraničí s partou přátel, kterým bylo nejmíň dvacet. Dodnes to nechápu. Cestování na závody tak drahé není. Jedeme autem třeba tisíc kilometrů, v pěti lidech se složíme na benzin, zaplatí se hostel...

Tak trochu punk.

Přesně tak. Je především potřeba dobře si cestování zorganizovat, aby vyšlo co nejlépe. Samozřejmě si nebudu sám kupovat drahou letenku a bydlet v pětihvězdičkovém hotelu. Jde o to domluvit se s dalšími kamarády, kteří chtějí jet na závody, a podělit se o výdaje.

*V čem je specifické ježdění v Číně?