Časopis TÝDEN má k dispozici dosud nevydaný rozhovor z loňského podzimu, kdy mezi hráčkami panovaly ideální vztahy. Přečtěte si, co o sobě a svém přátelství "Kiki a Maki" říkaly před startem letošní sezony.

Budoucnost:

Řešíte už, jak se budete živit po skončení kariéry?
K: Uvažujeme o tom, ale nikdy ne příliš reálně. Život se nám mění každým rokem. Získáváme víc a víc kontaktů, proplouváme různými sférami života. Myslím ale, že to nebudu vědět do konce kariéry.

Budete alespoň pokračovat spolu?
M: Už také padly takové varianty. Naše přezdívky, Kiki a Maki, jsou pro nás značka, patří k sobě. Je varianta, že bychom toho využily v rámci nějakého hezkého projektu. Jsme hlavně výborné kamarádky, takže se nebráníme tomu, že bychom to spolu táhly v životě i dál.
K: Třeba bych měla kadeřnictví Kiki!
M: A já vedle pedikúru Maki! A to všechno pro pejsky. (smích) Myslely jsme i na kavárnu. Pokud bychom pokračovaly společně, naše jména by nám mohla pomoci.
K: Takové "podnikatelské" záměry řešíme každý týden, jaká doopravdy bude realita, to ale doopravdy nevíme.

Předchozí "krize"
Za tu dobu už jste musely zažít nějakou společnou krizi...
K: Občas nás to nebaví, jsme otrávené. Když jsme spolu třeba měsíc v kuse, tak máme i několikahodinové bloky, kdy spolu moc nemluvíme. Jednou v sedmé třídě jsme se nebavily asi tři dny, to byla poslední velká krize.

Co se tehdy stalo?
K: Myslím, že jsem Markétě neřekla, že jsem s někým začala chodit.
M: Byla to regulérní zrada. (smích)
K: Brečela jsem na záchodě, že se mnou nemluví. Nesdělily jsme si informaci během dvou minut, ale dozvěděla se to až za pět.

V čem se vůbec neshodnete?
K: Občas nejsem vnitřně schopná pochopit, co Markéta cítí. Jsem realističtější a míň emotivní. Občas mi sama říká: "Ty to nechápeš, ty to tak nevidíš?" Já se snažím, ale necítím to stejně.
M: Je to takový empatický buldozer.
K: Nedávno jsem zjistila, že mi empatie trochu chybí... Neřekla bych, že to drhne, ale občas nechápu, proč tak vyšiluje. Zároveň je to legrační.
M: Když jsme letěly do Brazílie na grandslam, tak jsem koukala na hrozně smutný film, až jsem z toho brečela. Asi deset minut. Když to zjistila, tak jen nevěřícně koukala na Simona a říkala, že je to přeci jenom film, vždyť nepadáme.
K: Když jsem na ni začala mluvit, tak hned brečela ještě víc. Jinak neshody nemáme, snažíme se hledat kompromisy.

Umíte si představit život bez druhé?
K: Ne, ne, už dávno ne.
M: Já si myslím, že ta pořádná sranda ještě přijde. Tohle je taková sportovní předehra, procestujeme svět, uděláme si zážitky. Až nám bude 35 a budeme mít tři děti, tak budeme jezdit po parku, vyprávět si o měnění plínek...
K: No to bude hrozná sranda...
M: Tohle je jenom krásná část života, kterou bych nevyměnila za žádné diskotéky. Myslím, že naše pravé kamarádství objevíme až potom, až budeme mít rodiny. Doufám, že budu mít dítě dřív, abych ho mohla brát k tetičce Kristýnce na návštěvu.
K: My se máme, že se máme...

Napadlo vás někdy, že by se vaše cesty rozešly?
K: Kdybychom měly volby patnácti strašně dobrých, ještě lepších holek, možná bychom si řekly, zda to každá nechce zkusit na rok s někým jiným. Ale ve chvíli, kdy tady nikdo lepší než Markéta není, nemám důvod o tom uvažovat. Myslím, že kdybych chtěla přestat hrát s Markétou, skončím úplně. Neumím si představit, že bych měla hrát s někým jiným, kdo by mě štval zase jiným způsobem, a musela řešit nové problémy.
M: Momentálně to mám stejně, nemám potřebu měnit to, co funguje. Řešila bych to jen v případě, že by se Kristýna zranila a já bych chtěla dál hrát. Teď máme cíl, olympiádu v Riu, a po ní si rozložíme karty na stůl a řekneme si, co chce každá z nás dělat. Připadám si jako ve vztahu, máme takové malé manželství. Je to koloběh, který se pořád opakuje, a naše problémy nejsou tak veliké, abychom si řekli, že je dále prožívat nechceme.

Kamarádství:
Jste nejlepší kamarádky i v osobním životě. Jak vám to při zápasech pomáhá?
M: Má to moc pozitiv, ale i negativa. Kdybychom se tolik neznaly, neřekly bychom některé špatné věci tak upřímně. Nemáme tolik zábrany a často se stává, že na nejbližší lidi je člověk nejhorší. Známe se ale odmalička, vyrostly jsme spolu a jsme spíše jako ségry. Víme, jak druhá funguje, ač nám to trvalo dlouho pochopit, že jsme každá jiná. Je to něco unikátního, co možná doceníme ještě víc, až s volejbalem skončíme. Že jsme měly tolik let šanci cestovat a dělat, co nás baví, navíc s někým, koho máme tak rády.

Svatba:
Markéto, už delší dobu jste zasnoubená s rakouským trenérem Simonem Nauschem. Nastane letos nějaký posun?
M: Pořád jsme zasnoubení, v zimní přípravě jsme se neodzasnoubili. (smích) Ale letos to vůbec není prioritou. Řekli jsme si znova, že naším cílem je olympiáda v Riu a tyhle věci budeme řešit až potom. Ani jeden z nás teď nemá kapacitu v hlavě na řešení toho, jaké si vzít střevíčky a kde se vezmeme. Nemáme na to teď myšlenky, letos určitě ne a možná ani příští rok.
Kristýno, platí stále, že jste hlavní adeptkou na svědkyni?
K: Já doufám! Stejně jako Simon nemůže vzít zpátky svoje rozhodnutí, tak i Markéta nemá šanci se rozhodnout jinak. (smích)

Děti:

Mnoho sportovkyň kvůli sportu obětuje zakládání rodiny - kdy to máte v plánu vy?
M: Strašně záleží na sportu. Bára Špotáková má dítě a vyhraje vše, na co sáhne, stejně jako Kateřina Neumannová. Podobně je to i v beachvolejbale, kde Kerri Walschová Jenningsová vyhrála třikrát olympiádu, a přitom má tři děti. Je jí 36 a všechny nás vyklepne. Pokud budeme chtít, tak se to dá udělat tak, že po olympiádě budeme mít dítě a pak se vrátíme. Pokud nás to bude bavit, není důvod, proč bychom na to neměly mít.
K: Třicítka v tomto sportu není zlomová. Bůh ví, co nás ještě čeká.
M: Je možné, že třeba po Riu budeme chtít mít první dítě, a pak budeme pokračovat. A po Tokiu druhé. (smích) Nebo skončíme už za rok, protože se zraníme.

Takže jste tuto "synchronizaci" už řešily?
K: Všichni se tomu vždy smějí, že to naši kluci budou mít nastavené jako hodinky.
M: Máte měsíc a půl na to, aby holky otěhotněly, pokud ne, tak jste to promarnili, a jedeme další olympijský cyklus! (smích)
K: Mohlo by se také stát, že by jedna otěhotněla a druhá ne. To by pak musela hledat někoho jiného. Jsou to ale věci, které máme nastavené, takže je neřešíme. Věci plánujeme dlouhodobě, i kvůli sponzorům. Děti zatím budou na druhé koleji a budeme je řešit, až to bude aktuální.