Golfem posedlého samorosta vyléčila manželka a nosič holí

Zelené sako pro vítěze letošního oblékl v neděli pozoruhodný chlápek. A nejen tím, že vyhrál nejprestižnější golfový turnaj světa. Bubba Watson má svůj vlastní styl, nikdy nedostal lekci od golfového trenéra a používá růžový driver, kterým pálí neskutečně daleko. A je mu vcelku jedno, kde míček skončí. I tak se dá vyhrát Masters.

Třiatřicetiletý Američan svůj styl nazývá "Bubba golf". Je to kombinace agresivity a nevinnosti, možná spíš naivity. Jeho typickou ukázku předvedl na druhé jamce play-off v Augustě. První ránu napálil vší silou do lesa. Druhou ale zatočil neskutečným způsobem z pod stromů rovnou na green, dohrál jamku do paru a zajistil si životní triumf.

"Zahrál jsem jednu bláznivou ránu, kterou jsem předtím viděl ve své hlavě a najednou tu s vámi mluvím a mám na sobě zelené sako," smál se Watson, který si předtím pobrečel na rameni své matky Molly.

Ta když viděla, jak jeho drivěmizí v lese, zůstávala úplně klidná. "To je jeho hra," pronesla pouze. Zná svého chlapce hodně dobře. Užila si s ním dost, když po celém okolí bez jako malý přestání odpaloval plastové míčky. "A v domě taky," dodala Molly Watsonová.

Na špatné cestě

Její syn golf miluje, je mu naprosto oddaný. Nikdy neměl trenéra, první rady dostal od táty a od té doby si vystačil sám. Proto i jeho styl není jako z golfové učebnice, ale to Watson neřeší. V minulosti však tuto hru mentálně nezvládal. Při hře ho popadala zvláštní nezvladatelná posedlost.

"Byl jsem na špatné cestě. Každou ranou jsem předváděl svou šílenost, se kterou jsem chodil po hřišti," přiznal se. "Pak jsem ale podepsal a odevzdal skorkartu, byl jsem úplně v klidu a netrápil jsem se výsledkem. V normálním životě jsem si dělal pořád legraci, ale s holemi v rukou jsem byl jako vyměněný," popsal rodák z floridského Baghdadu.

Hodně mu pomohl jeho nosič holí Ted Scott, který začal s Watsonem spolupracovat před šesti lety. Pohrozil mu, že od něj odejde, i když věděl, že by si hráčem jako je on mohl vydělat slušné peníze. "Prý nechtěl být u toho, jak promrhávám svůj talent. Pak jsem se začal pomalu měnit. Je to pomalý proces, který stále trvá," řekl vyhlášený ranař, který se jednou vsadil, že odpálí golfový míček přes tribuny Sanford Stadium, kde hraje americký fotbal tým z jeho University ogGeorgia. Tu sázku vyhrál.

Z jeho golfové psychózy, která byla mixem nevyváženosti a nesoustředění, mu pomohla také jeho manželka Angie, která se s ním posadila a dlouze mu promlouvala do duše. Watson si to zasloužil. Na prvním rande mu řekla, že nemůže mít děti. "Řekl jsem jí: To je v pohodě," vzpomínal.

Sako si nechte, já chci domů

Různé rodinné událost, jako smrt otce na rakovinu hrtanu v roce 2010, jim ale neumožnily adopci. Odhodlali se k ní až letos v zimě. Jenže její průběh byl pro oba dost bolestivý. Naději několikrát přerušila krutá realita. Naposledy 19. března už se zdálo, že se z nich stanou rodiče, ale adopce na poslední chvíli nevyšla. "Bylo srdcervoucí sledovat moji ženu," přiznal Watson.

Nechtěj ji opustit, když měl odjet na Arnold Palmer Invitational, ale Angie chtěla, aby jel. Nakonec dohrál na skvělém čtvrtém místě. A hned v pondělí si odjeli na jih Floridy vyzvednout malého Caleba, adopce konečně vyšla.

"Nemůžu se dočkat, až se vrátím," řekl hned po Masters pravdivě. Když mu loňský vítěz oblékal zelené sako, viděl už se v soukromém tryskáči na cestě za rodinou. Zatímco většina šampionů z Masters nasává atmosféru a vzpomínky a chce se co nejdéle slunit ve slávě. "Jde o to, že golf už pro mě není vším," hlesl vyléčený golfový fanatik.

Čtěte dále

další zprávy