Golf už vyrostl z řeznických kalhot

29.06. 14:15 | Autor: Pavlína Wolfová

Prezident České golfové federace Zdeněk Kodejš.

V Česku je sto dva golfových hřišť. I země, odkud golf vzešel, nám takový počet závidí. Jestli jsme to s porevoluční golfovou horečkou tak trochu nepřehnali, ptá se TÝDEN prezidenta České golfové federace Zdeňka Kodejše.

Němcům vymírají golfisté, Kaliforňany trápí suché trávníky... Jaký problém máme my?

Nemáme problém ani tak s přírodou, jako spíše s lidmi. Golf tu, historicky vzato, nemá tradici. V sedmdesátých a osmdesátých letech sice fungoval svaz, fungovala reprezentace, ale hřišť bylo v celé zemi jen osm. Golfový boom, jak víme, nastal v půlce devadesátých let.

Máme v tuto chvíli 102 hřišť pro 56 438 hráčů. Jedno hřiště tak připadá na 553 golfistů. Když mluvíte o porevolučním boomu, nepřehnali jsme to trochu?

Ano, když to takhle postavíte, je to síla. Ale podívejte se na to z jiné strany: když se pohybujete mezi evropskými federacemi, ohromně nám tleskají. Je ale potřeba přiznat, že máme hodně hřišť a málo golfistů. Musíme lidi lépe přesvědčovat, že golf je příjemný, pohodlný sport, relaxační aktivita a žádný snobismus. Můžete si vybrat mezi hřišti, kde vás nechají zahrát za pár stovek, a těmi luxusními, to už je na vás.

Hřišť máme ve východní Evropě násobně nejvíce. Na Slovensku je jich dvanáct či třináct, v Maďarsku do deseti, v Polsku nějakých jedenáct. Jak jsme v Česku přišli k číslu 102?

Chápu, že tam cítíte skok a odstup od ostatních. Ale je to pěkné, ne? Po revoluci tu bylo osm hřišť - osmnáctka v Mariánských Lázních, Karlových Varech a Šilheřovicích, devítijamková měly Semily, Poděbrady, Svratka, pražský Motol a Líšnice. Česká golfová federace byla mimochodem zakládajícím členem Evropské golfové asociace v roce 1937, takže máme v porovnání s ostatními ve střední a východní Evropě dlouhou tradici.

Je skoro neuvěřitelné, že golf fungoval i v "reálném socialismu"...

Golf tu přežil válku i bolavá padesátá léta, takže nakonec i ten socialismus. Táhly to Karlovy Vary a Mariánky, tam jezdili cizinci, Líšnice bylo hřiště pro diplomaty... Drželo se to díky obrovskému nadšení několika šílenců.

Vašeho typu?

Přesně. Jsem z rodiny, která dávala s partou kamarádů v šedesátých letech dohromady hřiště v Semilech, odkud pocházím. Dělali to ve volném čase, zadarmo, okolí to tak nějak tolerovalo. Byl to takový underground, pseudodisidentství. Zvláště na malých městech.

*Byla za komunismu potřeba ke hraní golfu stranická knížka?