Hejnová v kůži Špotákové: I trenér je ze mě v šoku

Prožívá sezonu snů. Bez nadsázky. Suverénka v běhu na 400 m překážek Zuzana Hejnová patří před v sobotu startujícím mistrovstvím světa v Moskvě k hlavním medailovým nadějím české výpravy. "Když je člověk ve formě, může dokázat prakticky cokoliv," říká psychicky i fyzicky skvěle připravená atletka.

Když doběhla na loňském mistrovství Evropy v Helsinkách čtvrtá, ovládl ji zmar. Nedokázala naplnit pověst jedné z medailových favoritek, prohloubila se její sportovní deprese. Pak ale přišel v atletickém životě Zuzany Hejnové obrovský zlom.

Nyní šestadvacetiletá závodnice začala pracovat na své psychice, později přestoupila od "Rychlých holek" k tréninkové skupině mužů. Bronz, který vybojovala na olympiádě v Londýně, byl jenom rozbuškou před další explozí skvělých výkonů.

V aktuální sezoně ovládla Hejnová prestižní Diamantovou ligu, překonává osobní i české rekordy, stále zrychluje. Skvělou a neustále gradující formu chce teď co nejvíce prodat na atletickém MS v Moskvě. "Moje ambice nemohou být nižší, než přivézt medaili. Pokusím se o tu nejcennější," říká pohodově naladěná Hejnová.

Během posledního roku jste se dostala do pozice, kdy vyhráváte jeden závod za druhým, překonáváte osobní i české rekordy, suverénní jste i na mezinárodní scéně. Není tahle proměna trochu svazující, stresující?

Za tu pozici jsem ráda, nestresuji se jí, naopak se bavím tím, že soupeřky nastupují do každého závodu s tím, že mě chtějí porazit. Nevím, čím to je, ale opravdu jsem oproti loňsku a předchozím rokům úplně jiný člověk. Jsem silnější jak fyzicky, tak psychicky. Tuhle pozici si opravdu užívám a jsem za ni ráda.

Čemu všemu svůj obrovský výkonnostní skok přisuzujete?

Začala jsem na tom pracovat už před olympiádou, na olympiádě se mi to podařilo a doteď z těch všech možných rad těžím. Myslím, že se mi to podařilo zlomit, letos jsem už žádnou další pomoc vlastně ani nepotřebovala, už snad vím, jak na to. Doufám, že to všechno udržím.

Působíte ohromně klidně, sebevědomě. Je vůbec něco, co by vás dokázalo rozhodit?

Je to tak a nevím ani přesně proč. Těším se, ale jsem úplně klidná. Asi je to také tím, že mám formu. Když je člověk ve formě tak ví, že může dokázat prakticky cokoliv. A funguje to i naopak. Když formu nemáte, můžete se roztrhat, ale nedaří se vám. I díky tomu jsem v klidu. Vím, že se mohu postavit na start a běžet okolo osobního rekordu.

Máte skvělou formu celou sezonu, to je celkem hodně zvláštní úkaz…

I trenér je z toho už v šoku, říká mi, že běhám hodně rychle už od půlky ledna. Ale asi je za tím i podzim, kdy jsem hodně natrénovala a žiju z toho celé jaro. Také jsem nebyla zraněná, nemocná, nic mě nebolí. Všechno jsem odtrénovala a forma se pořád zlepšuje. Ale ano, asi to moc obvyklé není.

Je za tím i pohoda v osobním životě?

Určitě, extrémní pohoda je na trénincích i doma. Konečně jsme se zabydleli (s přítelem), máme svůj byt.

Přeci jen, kdy se to podle vás všechno zlomilo?

Hlavní zlom byl podle mě po loňském mistrovství Evropy. Tam jsem si řekla, že takhle už dál pokračovat nechci, že se mi nedaří. Pak se mi povedla olympiáda, což mi určitě hodně pomohlo.

Do Moskvy jedete s jedním snem - zaběhnout čas pod 53 sekund. Co k tomu budete potřebovat?

Hodně záleží na podmínkách, myslím si, že když bude teplo a nebude foukat, neměl by být problém to zaběhnout. Forma mi ještě stoupá a ten nejlepší čas bych měla zaběhnout právě v Moskvě. Uvidíme, jak na mě zapůsobí ta tři kola (dva rozběhy), přeci jen to není jednokolový závod, kdy člověk běží naplno a pak je po všem. Ta dvě předchozí kola před finále určitě nějaké síly seberou, ale věřím tomu, že je nebudu muset běžet naplno a síly ušetřím právě na finále, kde bych se chtěla pokusit o čas pod 53 vteřin.

Kdo bude v Moskvě vaším největším soupeřem?

Myslím si, že Perri Shakesová-Draytonová. I když mi na překážkách připadá trochu zmatená, buď to rychle rozběhne, nebo tam dělá spoustu chyb, tak si myslím, že když se jí to povede, bude to největší soupeřka.

Na nehtech už máte českou vlajku, chystáte ještě něco dalšího?

Asi ne, ale mám nějaké samolepky, tak si je možná nalepím třeba na rameno.

Co všechno byste chtěla v Moskvě kromě závodění stihnout?

Na plánování nemám moc prostoru, čekají mě tam tři běhy, teda doufám, a potom tam máme ještě štafetu. Když postoupí do finále i štafeta, absolvuju pět čtvrtek, celý ten šampionát přitom trvá asi týden, takže tam nebudu mít moc prostoru. Ale určitě nebudu jenom na pokoji, budu tam mít přítele a sestru s kamarádkami, takže se s nimi sejdu a určitě někam zajdeme. Být jenom na pokoji bych nezvládala.

Jak jste na tom s azbukou?

Snažím se ji trochu učit, abych byla schopná si alespoň něco přečíst. Spoustě věcem ale vůbec nerozumím. Doufám, že se domluvím anglicky.

Česká atletika byla poslední roky pro lidi především o oštěpařce Barboře Špotákové, teď jste ve středu pozornosti vy. Jak si to užíváte?

Myslím, že je to docela příjemné. A snad i pro lidi, že je trochu nějaká změna (smích). Na Báru se ale těším, chybí mi. I v tom týmu podle mě chybí, je to taková stálice, tahoun. Věřím, že se co nejdříve vrátí a zase bude závodit s námi.

Čtěte dále

další zprávy