Zlatý střelec netušil, že vede. A trenér si šel pro prášek

10.08. 15:00 | Autor: Ondřej Suchan

Na olympiádě v Sydney se mu nepovedlo finále. Z průběžné třetí pozice se propadl za medailové příčky. V Pekingu však nenechal nic náhodě. Postupně trefil všech pětadvacet terčů a s předstihem si pojistil vítězství. Cesta Davida Kosteleckého za zlatou medailí byla však plná malých peripetií.

Od začátku dvoudenního závodu střílel výborně. Dvakrát pouze s jednou chybou. Poté, co mu oznámili radostnou zprávu o triumfu Kateřiny Emmons, dokonce pokosil všech pětadvacet terčů série. Vedl a vypadalo to hodně dobře.

ČTĚTE TAKÉ: Česko má druhé olympijské zlato. Kostelecký vyhrál trap

Cítil to, ale své pořadí po úvodních třech sobotních položkách nechtěl znát. Tušil sice, že by měl být se třiasedmdesáti sestřelenými terči a pouze dvěma chybami v popředí průběžného pořadí, mezi prvními. Ale nechtěl si připouštět tlak.

"Nikdo jsme mu neřekli, že vede. Nechce se tím rozptylovat, aby ho to nevyvedlo z koncentrace," řekl novinářům jeho trenér Jan Dvořák, který tušil, že se možná blíží obrovský úspěch jeho svěřence. "Podívejte se, jakou mám husí kůži, bude to napínavé," říkal Dvořák v sobotu.

KOSTELECKÉHO CESTA ZA ZLATEM V OBRAZECH - PODÍVEJTE SE ZDE

Zlatý medailista v akci Tajemství o pořadí po kvalifikaci se ke střelci stejně doneslo. "Ráno jsem přišel na střelnici a dostal od pořadatelů dárek, prý protože vedu," řekl Kostelecký.

Znovu - jako před každou položkou - zavolal psycholožce a připravil se na střelbu. Hustě pršelo, ale zrovna to mu vůbec nevadilo. Naopak. V dešti střílí raději než jeho soupeři.

Z pětadvaceti terčů, které dostaly název po živých holubech používaných při soutěži na počátku dvacátého století, čtyřiadvacet trefil. Stejně tak i v poslední sérii. V tu chvíli už věděl, že postoupí do finále. Poslední položka Chorvata Glasnoviče je však horší. Český střelec před finále dokonce vede.

Trenér: Bál jsem se, že to nezvládnu

Tentokrát o průběžném pořadí věděl vše a ani nebyl nervózní. Obrovský stres prožíval jeho trenér. "Dokonce jsem si musel vzít prášek, bál jsem se, že to nezvládnu," přiznává Dvořák.

Ve finále jsou samí ostřílení borci. Jenže soupeři tentokrát nestřílejí dobře. Už po prvních sériích Kostelecký vede o jednu ránu.

"Strašně mě to překvapilo, Rus Alipov vypadal v kvalifikaci hodně dobře," vypráví po závodě. Ruský závodník nemá dobrý vstup. V prvních pěti ranách přidává další nulu a vypadá to, že je ze hry venku. Stejně jako Chorvat Glasnovič.

Naopak čtveřice složená ze dvou Italů Pellieliho a Frasci, Australana Daimonda a Kosteleckého je dlouho bezchybná. Jako první mine v sedmé sérii Pellieli, v další položce i jeho krajan Frasca.

Kostelecký se tak dostává do dvoubodového vedení. Promočení diváci na tribuně ani nedutají. Po každé jeho ráně ale spustí velký aplaus.

Soupeři chybují, on ne

Soupeři znovu chybují a po čtrnácté sérii už má náskok tří ran. Česká výprava tuší, že se bude chladit další šampaňské na oslavu olympijského zlata. Nikdo to však z pověrčivosti nechce říct nahlas.

Kosteleckého bezchybný výkon jakoby neměl nikdy skončit. Z okopu létají další růžové jedenácticentimetrové placky, které se pokaždé rozlétnou v brokové smršti. Terč číslo osmnáct, devatenáct, dvacet, jedenadvacet, dvaadvacet...

Situace je stále veselejší. Z příštích tří "holubů" stačí trefit jednoho a zlato putuje do Česka. Skloní se nad hlásič a místo zvolání o terč jako obvykle pouze hlasitě vydechne. Speciální růžový terč se dá do pohybu. Daleko neuletí, po pár metrech jej zničí broky z Kosteleckého pušky.

Zaťatá pěst letí vzhůru. Je dobojováno.

"Splnil se mi sen, po kterém jsem dlouho toužil," říká. Český olympijský dům další den nebude spát, zlatá medaile zase uleje část ze sto dvaceti sudů plzeňského piva.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Ondřej Suchan