Šebrle předal žezlo. A na medaili nemyslel od překážek

22.08. 19:11 | Autor: Ondřej Suchan

Leží v cíli závěrečné patnáctistovky a nemůže popadnout dech. Soupeři mu pomáhají na nohy, dobrovolníci se shánějí po nosítkách. Pohled na utrápeného světového rekordmana Romana Šebrleho věrně ukazuje, jaké měl šance na medaili v olympijském desetiboji. Pramalé, v rovině zázraku.

Ve stejně zhuntovaném stavu se po závodě postaví i českým novinářům. "Já vám toho asi moc neřeknu," houkne. "Bez formy nemůžu čekat medaili, ať už to bylo zapříčiněno sezonou, zraněním, aklimatizací, kašlem, to si přeberte asi sami."

ČTĚTE TAKÉ: Šebrle skončil v Pekingu až šestý. Vyhrál Clay

V olympijském závodě předvedl jedinou disciplínu podle svého gusta. Tu třetí. Ve skoku do výšky na něj nikdo neměl. V ostatních devíti disciplínách se mu ale nevedlo, v součtu to stačilo na šesté místo. V těžkých podmínkách, při kterých dokončilo závod jen dvacet šest ze čtyřiceti startujících, přitom neležela medaile tak vysoko - pouze kousek za hranicí 8500 bodů.

Marnost. Marnost. Marnost. Tahle meta byla ale českému desetibojaři zapovězena. "Ztratil jsem šanci už na halovém mistrovství světa ve Valencii, celá sezona pak nestála za nic," říká Šebrle. Od natrženého svalu ve Španělsku přišlo stejné zranění ještě dvakrát.

Potřetí chvilku před odjezdem do Pekingu. Šebrleho prý rozhodily i povinnosti kolem nového sportcentra, které nedávno otevřel.

V Pekingu měl problém desetiboj vůbec dokončit. Všechno šlo ztuha, atributy šampiona zůstaly skryty pod tíhou únavy. "Už když jsem druhý den přišel, cítil jsem, že mám snad dvěstěkilový nohy, a to nevěští nic dobrého, akorát jsem čekal každou disciplínu, kdy se stane ten zázrak a kdy to půjde, ale ony se zázraky nedějí," ví moc dobře.

Noví soupeři se zlepšují

Šebrleho vyhlídky nejsou optimistické ani v následujích letech. Peking ukázal, že mladí závodníci se rapidně rychle zlepšují, mílovými kroky stíhají Šebrleho. Ba co víc, už jsou před ním. Kravčenko získal v klidu stříbro, světový objev Suaréz z Kuby bronz. "Ale pokud nezačnou závodit na hranici devíti tisíc, tak tu snad naděje stále je," věří Šebrleho trenér Dalibor Kupka. Jenže - jeho svěřenec prostě stárne.

V desetiboji je každý rok navíc markantně vidět. "Ale chtěl bych ještě do Londýna. Už tady jsem byl nejstarší, tak to nebude žádná změna," říká sám desetibojař, který by rád za čtyři roky nesl českou vlajku při úvodním ceremoniálu. A to i přesto, že si v Pekingu zažil soutěž, po které mu prý bylo tak zle, jako nikdy v životě. Nosítka ale odmítl. "Věděl jsem, že se vykašlu a půjdu po svých," vysvětluje bývalý král světového víceboje.

Roman Šebrle (vlevo) rozmlová se svým přemožitelem Bryanem Clayem. Ten současný se jmenuje Bryan Clay. Výkvět kalifornské atletické školy vedl v Pekingu od první disciplíny, a přestože nakonec nezvládl optimálně závěrečnou patnáctistovku, vyhrál s "luxusním" náskokem 240 bodů. Dlouho to ale vypadalo i na útok na Šebrleho olympijský rekord. "To možná, ale o světový rekord jsem se nebál. Byly tu moc těžké podmínky. Pokud by jej měl překonat zrovna on, musí si pospíšit. Když stárnete, jde rychlost dolů a není to jednoduché. Potenciál na to ale určitě má," říká Šebrle.