Česká dobrovolnice: Číňané se naučili stát v řadě

07.08. 11:00 | Autor: Ondřej Suchan

Už šest let žije v Pekingu, možná i proto se rozhodla pomoci při olympijských hrách jako dobrovolnice. Organizátoři navíc vyšli Libuši Tůmové vstříc - přidělili ji ke krajanům. Pomáhá českému olympijskému týmu.

Vaši čínští kolegové dobrovolníci nesmějí mluvit s novináři bez souhlasu BOCOGu (Organizační výbor olympijských her v Pekingu - pozn. red.). Vy ano. Jak to?
Ani nevím, jestli můžu mluvit. Ale nikdo mí neříkal, že bych nemohla. Snad bych to nějak vysvětlila. Ale ostatní asi mají příkaz, aby se něco neproneslo. Já jsem však svobodný člověk, tak snad můžu mluvit.

ČTĚTE TAKÉ: Vítejte v Pekingu aneb jsou místní taxikáři připraveni na hry?

Co dostane olympijský dobrovolník od pořadatelů?
Už z titulu názvu té funkce vyplývá, že nic. Jsme dobrovolníci, tak pracujeme pouze za stravu. Samozřejmě dostaneme i oblečení, ve kterém mě vidíte.

V čem se nejvíce změnil Peking a Čína díky olympijským hrám?
Je to vidět hodně. A nejen v mohutné výstavbě, ale například i v kultuře. Čínská vláda se snaží změnit tradiční čínské zlozvyky, jako je plivání na zem, kouření kdekoli. Nebo jiný příklad. Když jsem přijela před šesti roky, tak například ve frontách nikdo nestál v řadě. Platilo tady pravidlo rychlejšího a silnějšího. Vláda se to pokoušela změnit, a tak všude visely plakáty, že se má stát v řadě, neplivat a usmívat se. A výsledek je vidět. Když teď půjdete do metra, tak uvidíte lidi pěkně v řadě.

Mně se zdá, že se všichni stavějí do řad až moc, jako vojáci...
Tady v olympijské vesnici a v okolí stadionů určitě ano. Dostali jsme informace, jak se chovat. Že máme být slušní a uctiví a také disciplinovaní. Ale i mimo vesnice jsou změny vidět. Stejně jako ve stavu ovzduší.

Ovzduší? To se bere jako nejslabší článek her...
To ano. Ale oproti minulým rokům je to o hodně lepší. Zastavili továrny, výstavbu, omezili i provoz na silnicích v době olympiády. Vzduch je opravdu o hodně čistší.

A co na to říkají místní, že jeden den jezdí pouze sudé poznávací značky a druhý den liché?
Někdo je spokojený a říká, že se tu opravdu lépe dýchá i jezdí, a mnoho lidí se naučilo používat městskou hromadnou dopravu. Pak je tady také skupina, pro kterou je to velký praktický problém, tak si stěžují a říkají, že olympiáda jen přináší problémy.

Ve středu byla zkouška zahajovacího ceremoniálu, na které byli i někteří dobrovolníci. Měla jste taky tu možnost?
My od olympijských výborů ne. Nikdo nám to nenabídl.

A můžete se jít alespoň podívat na některé sporty?
To je složité. Sice na akreditační kartičce máme stejně jako vy tuhle ležatou osmičku, což znamená, že máme volný vstup na sportoviště. Ale protože jsme zaměstnanci, tak tam nesmíme stát a dívat se. Musíme pracovat. Když jsme však byli na školení, říkali nám: Můžete se jít podívat kamkoliv, ale musíte stát třeba někde u dveří nebo v té pracovní zóně a musíte předstírat, že pracujete. Pokud se vás někdo zeptá, proč tam jste, tak musíte mít nějaký důvod. Nemůžete se tam jen tak dívat.

Kolik je vůbec v Pekingu dobrovolníků?
Jenom tady v olympijské vesnici u národních výborů je nás tisíc a celkově v Pekingu asi sto tisíc. Ale není je to jen přímo na sportovištích. Například ve všech komunitách a sídlištích jsou dobrovolníci, kteří se tam během her starají o pořádek. Úplně na všech křižovatkách jsou dobrovolníci, řidiči autobusů také.

Má vůbec běžný obyvatel šanci se jít na olympiádu podívat? Má na to prostředky?
Spousta lidí má lístky. Nevím přesně, kolik to stálo, ale prý to nebylo zase až tak drahé. Mohli to koupit přes internet. Na ty důležité akce je to těžké, protože plno lístků bylo skoupeno hned na začátku, když se to dalo do prodeje, a teď to draze prodává. Někdo mi říkal ještě před čtrnácti dny, že se daly koupit lístky i na zahájení.

Ono jich taky podle dostupných zpráv bylo mnoho falešných . Funguje tedy i tady černý trh?
Myslím, že jo. Úplně do toho nevidím, ale vím, že tu je černý trh na všechny ostatní akce, a tak bude pravděpodobně i na olympiádu. Ale nerada bych podávala nějaké mylné informace.

Dochází tu podle vás i k určitému uvolňování poměrů? Jsou lidé svobodnější?
A jéje... Na to se těžko odpovídá. A ne snad proto, že bych se bála. Ale já už jsem se od začátku jako cizinec necítila nijak omezovaná. Cizinci tu mají takové privilegované postavení, nás se ani moc nedotýká, že je to komunistická země. To v běžném životě nepoznáme, snad jen tak, že jsou blokované některé internetové stránky nebo občas se blokuje facebook. Občas něco zablokují, ale opravdu se nás to moc nedotkne.

Jak jste dostala k českému národnímu týmu?
Přihlásila jsem se přes internet do týmu olympijských dobrovolníků. Poté mě pozvali na interview a tím jsem prošla. Nakonec mě přidělili jako asistenta k Českému olympijskému výboru. Není to tak, že bych si Čechy vybrala já sama.

V Číně jste šest let. Proč jste si pro život vybrala místo Čech právě Čínu?
Přišla jsem sem se svým bývalým přítelem, který tu zakládal firmu. Za dva roky jsme se však rozešli, a já tu přesto zůstala. To je taková má story.

Proč jste neodcestovala zpátky domů?
Mně přijde Čína strašně zajímavá a také jsem tu měla hodně přátel, od kterých se mi nechtělo. Navíc jsem měla i zajímavou práci, na základní škole jsem učila malé děti angličtinu. Byl to zkrátka zajímavější život než v Česku. Doma to bylo rutina, jeden den jako druhý.

Zůstanete tady navždy?
To právě nevím. Teď po olympiádě se musím rozhodnout. V červnu jsem se školou ukončila smlouvu a začala pracovat pro olympiádu. Pokud i po ní najdu dobrou práci, zůstanu. Pokud ne, vrátím se do Čech.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Ondřej Suchan