Odměny za medaile: miliony, zlaté boty, garsonka i nic

V Riu de Janeiro bylo rozděleno 306 zlatých medailí. Na pohled jsou všechny stejné, zlata je v každé za 600 dolarů, ale jejich hodnota se v jednotlivých zemích velmi liší. Někteří olympijští vítězové dostanou desítky milionů, jiným zkrátí vojenskou službu, některým je odměnou jen hymna zahraná na jejich počest a potlesk fanoušků. Česká republika je s jedním a tři čtvrtě milionem korun za zlato někde uprostřed spektra.

Například Britové tradičně žádné odměny za olympijské medaile nemají. Jejich motivaci to však nijak nesnižuje. Hry v Riu pro ně byly nejúspěšnější v novodobé historii, 67 medailí bylo o dvě víc než před čtyřmi lety doma v Londýně, což se zdálo být nepřekonatelné. Víc cenných kovů získali jen v roce 1908 také v Londýně, tam ale byl světový sport ještě v plenkách a jeho britští průkopníci neměli skoro žádnou konkurenci.

Jen o čest na hrách bojují například Norové, Chorvati a Švédové, kteří dostávali v Riu pouze plyšové maskoty her různých velikostí v závislosti na lesku medaile.

Naopak největší "balík" si z Ria odvezl sportovec, jehož většina diváků ani nezaznamenala. Vzpěračka Hsu Šu-čching z Tchaj-wanu za triumf v kategorii do 53 kilogramů dostala v přepočtu 22 milionů korun. Více než dvacet milionů vydělal singapurský plavec Joseph Schooling. Stačila mu k tomu "maličkost" - porazit neporazitelného Michaela Phelpse.

Země, která je podle hrubého domácího produktu na hlavu na třetím místě na světa za Katarem a Lucemburskem, si lukrativní odměny může dovolit. Hodně štědré jsou tradičně bývalé sovětské republiky, což nepřekvapí u Ázerbájdžánu bohatého na ropu, zato u Moldavska, které je nejchudší evropskou zemí, ano.

Přesto slíbilo za zlato v přepočtu více než tři miliony korun. Státní rozpočet to však nijak neohrozí, zlato žádný Moldavan nezískal a jediný bronz bude muset kanoista Serghei Tarnovschi vrátit kvůli pozitivnímu dopingovému testu.

Také zlatá cihla za 14 milionů korun určená pro olympijského vítěze v Malajsii zůstane dál v trezoru. Čtyřikrát k ní však měli malajsijští sportovci hodně blízko a ani prémie za stříbro asi nebudou k zahození.

V Kazachstánu se rozdávají byty

Hostitelská země vypsala 11 tisíc dolarů za medaili, ať už měla jakoukoli hodnotu. Výjimku měli fotbalisté, za zlato dostal každý člen týmu sto tisíc dolarů, z čehož je jasně patrné, kterou medaili si Brazilci přáli nejvíc.

Některé odměny mají kuriózní podobu. Íránci dostávají zlaté mince za dva miliony a k tomu zlaté boty vážící jeden kilogram. V Kazachstánu za medaile rozdávají byty, od 3+1 za zlato po garsonku za bronz. V Koreji olympijským vítězům zkrátí povinnou vojenskou službu ze dvou let na čtyři týdny. Rumuni mají zajištěnou doživotní rentu.

Země, které sbírají hodně medailí, za odměny tolik neutrácejí. Američané, kteří měli na hrách vůbec nejúspěšnější výpravu, dostávají za zlato 25 tisíc dolarů, tedy asi 700 tisíc korun. A ve Spojených státech se vedou diskuse o tom, zda by odměny alespoň neměly být osvobozeny od daní. Návrh v Kongresu zatím neprošel, a tak Phelps za svou medailovou žeň odvede více než 50 tisíc dolarů.

Němci mají za zlato 20 tisíc eur, Číňané 27 tisíc, Francouzi 50 tisíc, Rusové 53 tisíc a Italové 150 tisíc. List Komsomolská pravda však poznamenává, že v Rusku sportovní úspěch otvírá cestu k moci. Jako příklad uvádí zápasníka Alexandra Karelina, boxera Nikolaje Valujeva a gymnastku Světlanu Chorkinovou, kteří po skončení sportovní kariéry úspěšně vstoupili do politiky.

Čtěte dále

další zprávy