Ruská invaze skončila trapasem. Válka na dálku a pak úprk

18.05. 12:00 | Autor: Tomáš Haisl

Mělo to být parádní vyvrcholení, jak se patří. Souboj o zlato, bitva obhájců titulu z minulého šampionátu v Minsku proti hvězdnému a suverénnímu výběru Kanady. Navíc v parádní atmosféře. Rusové však finále českého mistrovství světa vůbec nezvládli. A loučili se ostudou, kterou si utrhli nejen přímo v zápase, který prohráli 1:6. O pořádný trapas se postarali také po utkání, když v průběhu ceremoniálu nesportovně prchli do kabiny.

Okázalé ruské kroje, typické beranice, červeno-modro-bíle pomalované obličeje. Už hodiny před velkým finále bylo v okolí vysočanské arény více než jasné, kdo bude mít v posledním zápase šampionátu výhodu větší divácké podpory. Byli to pochopitelně ruští fanoušci, kteří před zápasem vzali útokem fanzónu i přilehlé restaurační zařízení. Aby se patřičně naladili a v tisícihlavých špalírech pak zamířili na poslední bitvu. Všude na tribunách fanoušci v modročervených dresech se zlatým znakem uprostřed. Především jejich zásluhou byla O2 aréna vůbec poprvé vyprodána na zápas, ve kterém neúčinkoval domácí český tým.

Fotogalerie:

OBRAZEM: Kanada mistrem po výhře nad Ruskem, USA berou bronz

Ruští fanoušci vytvořili svému týmu takřka domácí atmosféru. Prodavači klobás v útrobách stadionu, tedy alespoň ti hokejem nepolíbení a neznalí obsazení posledního dějství šampionátu, si museli připadat, jako kdyby kroutili šichtu při zápase Česka. Hala se otřásala v základech. Jen místo skandování "Češi, do toho!" dunělo celým stadionem "Russia, Russia", a místo gólu chtěly ochozy šajbu.

Skepse. Na ledě i v ochozech

Rusům to však nebylo nic platné. Na ledě s favorizovanou Kanadou drželi krok jen necelou první třetinu. Kanaďané, kteří do Prahy přicestovali dost možná s tím nejlepším týmem, jaký kdy na mistrovství světa měli, pak rozjeli kolotoč, díky kterému předtím na turnaji válcovali každého soupeře rozdílem třídy. A zatočili také se vždy ambiciózním Ruskem. Parta kolem Malkina a Ovečkina vůbec nestačila. A po dvou třetinách na kostce nad ledem svítilo o všem vypovídající skóre 4:0.

Týden SPORT

A stejně tak, jako skomírala ruská naděje na obhajobu zlatých medailí z Minsku, uvadala také zprvu bouřlivá atmosféra. O přestávce u občerstvení s pivem, kde předtím především ruští fanoušci pravidelně tvořili několik desítek metrů dlouhé fronty, teď bylo nezvykle prázdno. K radosti kanadských příznivců, kteří nemuseli příliš čekat, aby jedním půllitrem za druhým už s předstihem slavili velký triumf. Zato ti ruští na pivo chuť příliš neměli. Asi by spíš raději něco ostřejšího, nejlépe samozřejmě vodku - na nervy a na žal. Marná sláva, jejich národní mok v 02 areně k mání nebyl. A u stánků jim pšenka nekvetla.

Stejně jako jejich hokejistům na ledě. O zdramatizování se pokoušeli marně. Kanada byla v Praze prostě neporazitelná. Neměl na ni na turnaji zdaleka nikdo, ani slavná sborná neměla síly "javorové listy" potrápit. Finále se dohrávalo v duchu kanadské exhibice. Výsledek: 6:1. Pro tým z kolébky hokeje sladká tečka. Pro Rusko debakl. Blamáž. Trapas. A ostuda.

Válka na dálku a úprk do kabiny

Snad ještě větší ostudu než v samotném utkání si však frustrovaní ruští hokejisté utrhli až po něm. Ihned poté, co při slavnostním ceremoniálu převzali stříbrné medaile, se většina z nich sebrala a zmizela v útrobách stadionu. Aniž by, jak se ve sportu sluší a patří, počkala na korunovaci vítězů. A aniž by vyslechla kanadskou hymnu. Nedůstojný konec jinak skvělého turnaje. Hanba. A věc, která je na špičkové sportovní události typu hokejového šampionátu nevídaná.

Rusové jsou na to ale specialisté. Podobný kolaps předvedli na mistrovství světa před pěti lety po prohraném finále s Českem. Tehdy si všichni demonstrativně sundali stříbrné medaile z krku. Jedinou výjimkou byla největší hvězda Alexandr Ovečkin, snad jen on si cenný kov na krku nechal. Stejně tak byl Ovečkin (společně s další hvězdou Jevgenijem Malkinem) také v hrstce ruských hokejistů, kteří v neděli dokázali skousnout porážkou, rozhodli se vítězi projevit úctu a na ledě zůstat.

Na rozdíl od velezkušeného kapitána Ilji Kovalčuka, jenž byl mezi prvními hráči, kteří led opouštěli. U vrátek se zastavil a vyzýval ostatní, aby zamířili do kabiny. Většina tak učinila, jen skupinka kolem Ovečkina pořád stála na modré čáře. Kovalčuk mohutnými gesty poroučel k odchodu, Ovečkin reagoval gestikulací, že počkají do konce vyhlašování.

Byla to válka na dálku. Souboj ruské legendy minulosti s ruským lídrem současnosti. A jednoznačně lépe z ní vyšel Ovečkin. I když ji nevyhrál. Ve chvíli, kdy kanadský kapitán Sydney Crosby zvedl nad hlavu pohár a v mistrovském dešti padajících zlatých konfet začal slavnostně kroužit po ledě, si Kovalčuk pro neposlušné spoluhráče osobně dojel. A kanadskou hymnu v podání živého orchestru už na hrací ploše nevyslechl žádný ruský hokejista.

Kanaďané si tím však mistrovské radovánky zkazit nenechali. A po zásluze bujaře slavili jubilejní pětadvacátý titul. A nutno podotknout, že také před zraky ruských fanoušků, kteří ve většině - na rozdíl od svých hokejistů - na ceremoniál zůstali až do konce. A ač očividně zklamaní, novým šampionům sportovně vzdali holt uznalým potleskem.

Foto: ČTK

Autor: Tomáš Haisl