Na mistrovství světa jako do hospody aneb Dobří holubi se vracejí

Na světovém šampionátu v Praze padl divácký rekord. Zaslouženě. Vysoké počty na tribunách na rozdíl od předešlého rekordmana Běloruska činili opravdoví fanoušci. Žádní nahnaní vojáci, kteří plnili rozkazy. Žádné umělé nahánění čísel. Zájem byl prostě obrovský. A co je hlavní, lidé se bavili a opakovaně se do hal vraceli. A to i na ty méně prestižní utkání.

Co stálo za nebývalým zájmem příznivců, že neváhali z peněženek vysázet na české poměry vcelku vysoké sumy? Odpověď je snadná. Maličkosti. Spoustu maličkostí, které udělaly ze sportovního svátku velkou událost. Začínaje u šoumenů v maskách Boba a Bobka a konče kytaristou zpestřujícím delší herní pomlky. Říkejme tomu přidaná hodnota.

Ano, šampionát tu byl už před jedenácti lety, nicméně za tuhle dobu se tu hodně změnilo. Především se letošní ročník neplánoval na koleni, respektive na staveništi. Čas byl v tomhle ohledu velmi důležitým elementem. Primárně se nemusely řešit "životní funkce" hokejového festivalu. Dům, který se měl vyzdobit, už stál. A ani malovat se nemuselo, šlo jen o dekorace.

Volbu maskota od začátku provázely komplikace. Původně se jím měl stát milovaný Krteček. Ale nakonec dobře, že se jím nestal, zastavily ho problémy s autorskými právy a s tím souvisejícími průtahy. Krtečka nakonec "ulovila" atletika, konkrétně její halové mistrovství Evropy. Tak hokejoví organizátoři museli pokračovat v hledání. Volba nakonec padla na jiné večerníčkové hrdiny, Boba a Bobka.

Z rozpustilých králíků se během šampionátu stali ostřílení frajeři a vládci tribun. Zkrátka maskotové mistrovství. Populární selfie s těmito hlodavci se stalo oceňovaným artiklem. Bob s Bobkem řádili ještě ve větším tempu, než ti animovaní na televizních obrazovkách. Roštáci si podmanili kde koho a jejich oblíbenost konkurovala samotným hokejistům. Bez nadsázky by se dalo napsat, že tenhle turnaj patřil právě jim společně s hvězdným Jaromírem Jágrem. A jedno mají všichni tři společné, jsou "nesmrtelní".

O Bobovi s Bobkem se toho napsalo už spousty, ale když se bavíme o přidané hodnotě, která nutila lidi opakovaně navštěvovat obě arény, nesmíme zapomenout i na další zábavné prvky. Dav na každém rohu například bavili bubeníci, až to vypadalo, že se místo Čech nacházíte kdesi v Brazílii. Byl to karneval národních barev a zvuků. Trenér Růžička správně podotkl, že mu Češi připomínají Brazilce v hokeji. A nakonec reprezentace dopadla stejně, jak zmiňovaní fotbalisté - čtvrtí.

Ale zpátky k tématu. Herním pauzám také kraloval kytarista Jakub Červinka, který dostával svými sóly fanoušky do varu. Přibyl k němu například DJ Roxtar, jenž ho čas od času doprovázel. Nakonec i hudba dunící v hale byla všemi akceptována a fanoušci si jí užívali. Pořadatelům pomohl i faktor toho, že si Kanaďané přivezli dream team, ale to mohli jen těžko ovlivnit.

A nezapomnělo se ani na fanoušky, kteří lístky nesehnali. V okolí hal pro ně byly připraveny fanzóny, kde to neustále žilo. Soutěže a přátelská atmosféra, přičemž ve výsledku nevadila ani nadprůměrná cena piva. I tak teklo proudem. Žádné problémy a smích na každém rohu. I to vyzdvihl v hodnocení šampionátu předseda Mezinárodní hokejové federace René Fasel, jenž byl sám překvapen, jak vše fungovalo bez problémů. Ocenil i logo znázorňující vysmátého smajlíka. To podle něj přesně vystihlo podstatu šampionátu. A má pravdu.

Čtěte dále

další zprávy