Kytarista baví hokejové fandy. "Je to parádní pocit!"

Platí za jednu hvězd hokejového šampionátu. Nenajdete jej však na ledě, ale na tribuně za jednou z branek. Teprve dvaadvacetiletý Jakub Červinka zde během přerušení rozjíždí známá sóla na elektrickou kytaru a dostává libeňskou arénu do varu. 

Pořadatelé českého šampionátu vsadili na pestrý a originální program během přerušení. Místo reprodukované hudby o pauzách vystupují různí umělci, ať už kapely trumpetistů, bubeníků, DJ Roxtar nebo právě nadějný kytarista Jakub Červinka. 

Jaké je to pocit, stát ve dvaadvaceti letech před narvanou O2 arénou a vyhrávat divákům kytarová sóla?

Je to super zkušenost a zážitek, na který jen tak nezapomenu. Hlavně v tom, že tam stojím sám. Je to jiné, než normální hraní s kapelou.

//

Arénu dostáváte do varu podobně, jako jiné rockové hvězdy. Připadáte si tak někdy?

(smích) Je to parádní pocit, ale nemůžu se srovnávat s někým, kdo je slavný a koho lidé znají a zaplatí si za jeho koncert. Ten tam pak působí úplně jinak.

Dá se říct, že jste si splnil svůj hudební sen?

Do jisté míry určitě. Není to úplně tak, jak bych si sám vysnil, protože bych se v takto obrovské hale viděl samozřejmě raději s kapelou, kde by přišli lidi jen na nás. Ale do jisté míry je to splnění snu.

Jak tento originální nápad vznikl?

Přišel s tím hlavní produkční utkání Marcel Voneš, kterému musím poděkovat za parádní přístup a absolutně profesionální výkon při přípravě i při samotném průběhu zápasů. On sám to viděl na hokeji, myslím, že v Lotyšsku. Zalíbilo se mu to a chtěl to udělat i u nás na mistrovství.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se naučil tolik známých kytarových sól?

Nijak zvlášť dlouho ne. Naučil jsem se je postupně v kapelách, ve kterých jsem působil a působím.

Nesvazovala vás nervozita před tolika diváky?

Překvapilo mě, že ani ne. Jedině před tím vším, na pódiu před tolika lidmi pak už není čas na nervozitu.

Pocítil jste na vlastní kůži odezvu od diváků?

Každopádně. Při hraní mám přímý kontakt s diváky na jedné straně haly a po zápase, když odcházím, tak se setkávám s pozitivními ohlasy od lidí, co tam byli. Je to docela dobrý, už mě poznávají.

Někteří čeští hokejisté jsou rockoví fanoušci. Stihl jste se s některými potkat?

Bohužel ne.

Jste sám hokejový fanoušek? Závidí vám kamarádi, že můžete hrát na každém utkání slavným hokejistům?

Do teď jsem nebyl, ale začíná mě to docela bavit (smích). Mám spoustu kamarádů muzikantů, kteří jsou skalní hokejoví fanoušci a ti mi to trochu závidí.

Co se vám na šampionátu zatím nejvíce líbí?

Atmosféra a vůbec profesionální zvládnutí celé této obrovské akce. Fascinuje mě, jak to všechno funguje.

Na jakých koncertech vás mohou fanoušci vidět?

S klukama máme kapelu Wilder, působím také třeba v doprovodné kapele Evy Matějovské a ve folkovém projektu KACZi. Studuju navíc konzervatoř Jaroslava Ježka a do toho hraji v různých kapelách, souborovkách, bigbandech a do toho funguju jako univerzální záskokář (smích). Zabrnkám si tak s kdekým. Nyní ale pracuju na vzniku autorské kapely.

Zahrál jste si ale také s kytarovým virtuosem Radimem Hladíkem.

Ano, to byl koncert k desátému výročí fungování Chrudimské kapely KYX orchestra, kde jsem hrál pár skladem z alba Nová syntéza skupiny Blue Effect a Radim Hladík si to tam s námi přijel zahrát.

Čtěte dále

další zprávy