Sladkokyselí Češi. Radost kradli sobě i favoritům

21.05. 07:00 | Autor: Lukáš Seidl

Český tým po bronzovém vítězství nad Finskem.

Rozpaky, naděje, nadšení, zklamání a závěrečná spokojenost. Emociogram českého vystoupení na světovém šampionátu byl hodně pestrý. On-line deník TÝDEN.CZ vám přináší analýzu české hokejové mise, která skončila dalšími bronzovými oslavami.

Anketa:

Jak hodnotíte zisk bronzové medaile českých hokejistů na světovém šampionátu?

Je to skvělý úspěch. 39 %
Krásné, ale Češi měli ve finále bojovat o zlato. 23 %
Hokejisté mě nepotěšili ani nezklamali. 21 %
Češi turnaj nezvládli. 17 %

Očekávání od českého týmu byla před skandinávským turnajem střízlivá. Reprezentace odlétala na sever Evropy bez spousty svých opor. Chyběl gólman Pavelec, zkušení lídři Jágr s Rolinkem i kanonýr Červenka. Nepřijeli i mnozí další.

A první zářezy českých bruslí do stockholmského ledu byly skutečně rozpačité. Tým pod vedením kouče Aloise Hadamczika vydřel výhru 2:0 nad Dánskem, ale pak padl 1:4 s domácím Švédskem. Bez ohledu na výsledky obou zápasů byl klíčový především jeden fakt: Češi v určitých ohledech fatálně ztráceli.

Pomalý byl pohyb hráčů, vázla jejich souhra. Bojovnost? Často spíše symbolická, spousta nedohraných soubojů, nedojetých kotoučů. A mizerná úspěšnost střelby. I takové týmy jako Norsko byly pro Česko hrozbou.

Naději paradoxně přinášely výkony obou brankářů. Jakubové Kovář a Štěpánek sice měli slabší chvilky, ale při absenci loňské jedničky Pavelce rozhodně nezklamali. A jejich jistota stála i za proměnou, kterou český tým prošel.

Čtvrtfinálové vzkříšení

Po pomalém ladění zahráli Češi svůj velký koncert v tom nejdůležitějším zápase. Ve čtvrtfinále s domácími Švédy (ti měli v sestavě 16 hráčů z NHL včetně svých největších hvězd) byl Hadamczikův tým jasným outsiderem, jenže senzačně vyhrál.

Důvody nečekaného úspěchu? Obrovské nasazení, pozorná obrana, důslednost před brankou i probuzení zámořských snajprů Krejčího s Michálkem. Loupež vstupenky do semifinále před zraky tisíců švédských fanoušků byla dokonalá.

V následném utkání se Slováky už byli Češi v roli favorita. Čekal se od nich postup do finále a boj o zlato se silným Ruskem. Jenže český tým tentokrát okradl sám sebe. Nechal se strhnout k často bezhlavému útočení, individuálními chybami daroval Slovensku luxusní šance. A to je dokázalo maximálně využít.

Růžové vyhlídky tak vystřídal smutek, zklamání. A před trenérem Hadamczikem stál zapeklitý úkol: namotivovat smutnící tým pro bitvu o bronz. Počítat už přitom kouč nemohl se zraněnými útočnými lídry Michálkem a Eratem.

Bronz se skrytou hodnotou

V nedělním duelu s Finskem však Češi dokázali negativní emoce poslat k ledu. Proti dalšímu favoritovi získali dvoubrankový náskok, skvěle zachytal gólman Štěpánek, obránci bez váhání padali do střel. Navíc český tým nevyráběl hloupé individuální chyby, které ho předtím připravily o vyhlídky na titul.

Národní tým znovu rozjásal i české fanoušky. Finové neskutečně tlačili, domácí fanoušky si chtěli alespoň trochu udobřit třetím místem. V přesilových hrách drtil tým Suomi českou defenzivu, ale ta posílala bezradné Finy do deprese. Ve zmaru soupeře se pak pozvolna rozpouštělo i české zklamání z prohraného semifinále, které se nakonec po roce znovu utopilo v bronzové radosti.

Sladkokyselý šampionát skončil pro Česko šťastně. I když lesk téhle medaile možná naplno zazáří až za pár let. To budou vzhledem k současným výsledkům české mládeže porážky Švédska nebo Finska dost možná hodně nevšedním hokejovým svátkem.

Foto: ČTK

Autor: Lukáš Seidl