Sedmnáctiletý Kornfeil: Máma se bojí, motorky jsou svině

27.06. 13:00 | Autor: Lenka Nejezchlebová

Je mu sedmnáct let, má pořád ještě klučičí úsměv, ale když si sedne na motorku, změní se v ďábla. Český motocyklový závodník Jakub Kornfeil si v nejnižší kubatuře do 125 ccm počíná skvěle, už dvakrát bodoval. "Je to adrenalin, když letíte v zatáčce dvě sta," usmívá se v "trochu jiném" rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

O víkendu se představil v nizozemském Assenu, skončil patnáctý a potvrdil, že patří mezi obrovské talenty českého motosportu.

Sledovala jsem vaši jízdu s vaším tatínkem. Byl strašně nervózní, jak jste pořád nemohl předjet závodníka před vámi...
Jednoho divočáka jsem honil pěkně dlouho, to bylo hodně špatné, motorka mu fakt dobře jela. Nevyšel mi už samotný start, byl jsem kolem šestadvacátého místa, ale pak se mi začalo dařit. Začal jsem je předjíždět jednoho po druhém, začal jsem jezdit rychlý kola, dostal jsem do tempa. Ale pak jsem se deset kol před jednoho nemohl dostat. Až v předposledním kole se mi to podařilo.

A soupeř z toho byl tak v šoku, že nakonec spadl.
Jo jo. Chtěl se mě držet, ale nedal to.

ČTĚTE TAKÉ: Pálivá bolest. Abrahamovi pomohla "chemie"
Abraham zajel v Nizozemsku české maximum, byl devátý

Ti, co skončili za vámi, musejí být kapku nervózní z toho, že je takhle předjíždí sedmnáctiletý kluk.
Možná (směje se). Ale jsem druhý nejmladší.

Musel jste i hodně riskovat?
Samozřejmě. Hodně.

Váš otec mi říkal, že už nebývá strachy bez sebe, když jedete, že už si za ta léta zvykl. Ale zvykla si maminka?
Ta ne. Na zápasy nejezdí, protože se o mně bojí. Sleduje to doma na počítači. Nebo čeká, až napíše taťka esemesku, kolikátý jsem dojel. Když jsem začínal, měl jsem šest roků, tehdy se snažila mi to nějak vymluvit. Motorky jsou svině, co si budem povídat, já mamku chápu... ale když už jsem udělal titul mistra Evropy, tak to vzdala. Přestala mi to rozmlouvat. A teď je na mě pyšná.

Máte za sebou nějaký ošklivý pád?
Na mistrovství Evropy jsem si zlomil klíční kost. Nebyla to moje vina, jeden holandský jezdec do mne vrazil zezadu. A jednou jsem padl vyčerpáním na mistrovství Evropy minibiků.

Co je podle vás při jízdě nejdůležitější? Hlava? Štěstí? Fyzická kondice?
Já myslím, že nejdůležitější je hlava. Ale někteří kluci to nevydrží ani fyzicky, může to být chlap jak hora, ale nevydrží to.

Ono to na první pohled nezasvěceného laika vypadá, že na to zas tolik fyzička potřeba není, že se jen "vezete" na motorce...
Jo, jasně. Některým lidem to tak asi připadá (směje se). Ale těch dvacet dva kol, to je náročné a dlouhé. Přenášení váhy, každých pět vteřin řadit, brzdit, není to žádná prdel, dá to zabrat.

Co vás na motorkách tak chytlo?
Je to adrenalin, když letíte v zatáčce dvě sta. Hrozně mě to baví. Mám motorky v krvi.

Už to pro vás znamená i nějaký slušný výdělek? Taková lepší brigáda k průmyslovce?
První rok ve světě do toho spíš peníze dáváte, ale pak peníze i přijdou... Je to skvělý sport a na Grand Prix je to parádní.

Foto: Lucie Pařízková

Autor: Lenka Nejezchlebová