Dakar vás vycucne, říká Macík. Řešil i konflikt s Nizozemcem

19.01. 13:00 | Autor: Matěj Karmazín

Posádka kamionu Big Shock Racing týmu ve složení Martin Macík, František Tomášek a Martin Mrkva.

Konečné desáté místo v cíli, všechny dílčí plány splněny. Letošní Dakar dal posádce kamionu Martina Macíka důvod ke spokojenosti. V autě s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Martinem Mrkvou překonal Macík několik krizových situací a v druhé polovině si už závod užíval. "Fyzicky i navigačně to ale byl nejtěžší Dakar, sice se rušily etapy, ale myslím, že to spoustu lidem zachránilo život," zdůrazňuje Macík.

Nejhorší zážitek přišel ve čtvrté etapě, kdy se jeho liazce rozbila vrtule u chladiče. Jejím opravováním posádka ztratila přes dvě hodiny. "Vrtule byla na sto kusů, kromě toho jsme v chladiči ještě měli díru a všechny ostatní kamiony jezdily kolem," popisuje nepříjemnou situaci mechanik Mrkva. Zpět na trať Macík vyjel jako úplně poslední ze všech padesáti kamionů a ještě se stihl propracovat na pětadvacáté místo. "Oprava byla náročná, byli jsme ve čtyřech tisících výškových metrech, nic příjemného. Kolem nás chodili místní Bolivijci a fotili si selfíčka," vypráví historicky nejmladší pilot kamionu na Dakaru.

O den později v páté etapě nastal další zásadní okamžik, Macík v ní díky skvělé Tomáškově navigaci dojel čtvrtý, což bylo jeho nejlepší umístění. V nepřehledném úseku spousta závodníků bloudila, česká posádka ale věřila svému úsudku. "Jeli jsme pořád svým směrem, proti nám jezdili v rychlosti iveca, kamazy. Stál jsem si za svým rozhodnutím, ale nebylo jednoduché přesvědčit Martina, že všichni ti zkušení Rusáci jedou špatně," směje se Tomášek. Po čtvrtém místě se posunuli celkovým pořadím vzhůru a vzestupný trend pak udrželi až do cíle.

Žlutá liazka Martina Macíka.

Jedním z klíčů k úspěchu na Dakaru je podle Macíka především konstantní rychlost. Heslo "drž furt plnej", které posádku celým závodem provázelo, to jasně dokládá. "Nemůžete polevit ani na dvě vteřiny, pořád musíte jet na maximum," tvrdí český pilot. Za jednu etapu podle svých slov zařadil až 1500x. "Pak už se těšíte, že Feri (navigátor Tomášek) řekne, abych jel tři minuty rovně," podotýká Macík.

Druhá polovina závodu už pro něj přece jen byla o něco jednodušší. Díky lepšímu celkovému umístění startoval do jednotlivých etap v popředí, takže měl trať ještě v dobrém stavu a tolik mu nevadil ani všudypřítomný prach. V posledních čtyřech etapách vždy dojel v první desítce a udržel jí i v konečném pořadí. I když o ní musel bojovat ještě v závěrečné etapě, po které se dostal do konfliktu s celkově jedenáctým Nizozemcem Versluisem. "Poslední etapa byla šedesát kilometrů rovně, startovalo se podle celkového pořadí. My jsme na dvacátém kilometru dojeli devátého Staceyho, ten nás před sebe ale nepustil. Když nás pak dojel Versluis, neexistovalo, abychom ho nechali jet, když nás brzdil Stacey," říká Macík, který si umístění v desítce nechtěl nechat vzít.

Posádka mohla být v cíli spokojená.

V cíli pak už Macík dával rozhovor místním televizím, když naštvaný Nizozemec vyskočil z auta a přišel si vše vyříkat. "Začal na mě řvát, byly to jenom nadávky. Chtěl jsem mu vysvětlit, jak to bylo, ale on vůbec neposlouchal," vzpomíná člen týmu Big Shock Racing. "Jenom jsem se mu smál, on byl úplně rudej, myslel jsem, že bouchne. Čekali jsme, jestli padne první rána, to si ale samozřejmě úplně nemůže dovolit," vysvětluje Macík, že moc nechybělo ani ke klasické rvačce.

"You fucked my race," hulákal na českého pilota Versluis, který se s jedenáctým místem zřejmě úplně nechtěl smířit. "Cože jsem měl udělat? Závod sis v předposlední etapě posral sám, když jsi byl pomalejší než já," nechápal řidič žluté liazky. Emoce nakonec uklidnili organizátoři i Martin Macík starší, který má s Dakarem bohaté zkušenosti. "Říkal mi, že nejsem žádnej závodník, otočili jsme se a šli pryč, už jsme neměli sílu něco řešit," popisuje Macík.

Celý Dakar mu vzal hodně sil, ale za rok se na něj stoprocentně bude chtít vrátit a být ještě rychlejší. "Fyzicky mě závod zas tolik neunavil, měl jsem dobrou přípravu od trenéra, ale spíš vám vezme takovou tu lidskou energii, vycucne vás," vypráví. Jeho dlouhodobým snem je překonat výsledky svého otce, který byl celkově nejlépe čtvrtý. "K tomu abychom se dostali do top pětky je potřeba ještě víc štěstí, zkušeností a asi i lepší auto. Pro to, abych byl lepší než táta, ale udělám hodně," uzavírá Macík.

Foto: Big Shock Racing

Autor: Matěj Karmazín