Matěj Smrž necítil ruku. "Mým jasným cílem zůstává titul"

V německém superbikovém šampionátu SUPERBIKE*IDM patří Matěj Smrž mezi stálice. Osmadvacetiletý závodník týmu Yamaha Motor Deutschland zažil další sezonu plnou pestrých zvratů. Nakonec ji zakončil na 9. místě a vyzkoušel si během ní i start v prestižní světové sérii World Superbike na německém Nürburgringu.

Nepříjemné komplikace ale znamenalo pro Matěje Smrže zraněné zápěstí, kvůli kterému musel nakonec na operaci. Před další sezonou tak aktivně rehabilituje a plánuje další tažení za jasnou metou: "Mým cílem je získat v Německu mistrovský titul," říká mladší závodník ze známého bratrského dua v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Máte za sebou už čtvrtý rok v německém šampionátu SUPERBIKE*IDM. Jak jste s poslední sezonou spokojený?

Když to mám říct na rovinu, tak čepice bych zrovna nevyhazoval. Před každou sezonou si kladu nějaké cíle, mám představu o tom, jak bych měl jezdit. Mým dlouhodobějším cílem je, abych v německém mistrovství světa superbiků udělal titul a to se mi ještě nepodařilo. V každé sezoně je něco, kvůli čemu to nevyjde. Ale na to se v konečném hodnocení nehraje. V téhle sezoně byly problémy s technikou, pak to bylo zase ve mně, když jsem dvakrát upadl, a nakonec přišly problémy se zdravím a kvůli zápěstí jsem musel na operaci. Zákrok byl ale nutný pro to, abych mohl v budoucnu ještě vůbec závodit.

Byly zdravotní problémy s rukou tím hlavním důvodem, proč poslední sezona nevyšla podle vašich představ?

Myslím si, že problém to byl. Dodnes si pamatuji, jak už při prvním závodě sezony mě brněla ruka, poslední dvě kola jsem ji od zápěstí po prsty necítil. Od prvního závodu sezony mě to limitovalo. Pak jsem se nakonec dohodl s týmem, že přeruším sezonu a půjdu na operaci.  Byl jsem nebezpečný sám pro sebe i pro své okolí.

Jak to přijal tým?

Nikdo z toho pochopitelně nebyl nadšený, protože máme spoustu partnerů, kteří závodění financují. Když je ten kolotoč rozjetý a neplánovaně se musí ukončit sezona, tak to není dobré. Každý ale věděl, že není jiné řešení. Je lepší se na úrovni omluvit partnerovi a vysvětlit mu, že takhle se dál jezdit nedá, než závodit dál a dojíždět třináctý. To k ničemu není. Když vyhrávám, jsem v novinách, na internetu, je o mně slyšet. Když dojedu třináctý, nikdo si na mě ani nevzpomene. O tom motorky jsou.

Jaký byl výš největší zážitek z poslední sezony? Hlasitě se nabízí start na divokou kartu ve světovém šampionátu superbiků na německém Nürburgringu?

To stoprocentně. Vždycky to byl můj sen, abych mistrovství světa jezdil. A je to sen každého kluka, který na motorce jezdí. Nebylo to úplně lehké, jeden závod jsem sice nedojel, ale zase jsem získal své první body. Mrzí mě ten pád, který přišel až kolo před koncem druhého závodu. Body z první jízdy mi ale nikdo nevezme. V Česku je jenom pět lidí, kteří dokázali v šampionátu superbiků bodovat a dva z toho jsme já a bratr Kuba. To není vůbec špatný. Skvělé by bylo, kdybych jednou jezdil mistrovství světa pravidelně, ale je to otázka více peněz, než potenciálu jezdce nebo týmu. Ten potenciál jsme přitom předvedli, na Nürburgringu nastoupili do rozjetého vlaku a nezklamali.

Pomáhal vám při závodě na Nürburgringu i bratr Jakub?

Ano, byl tam se mnou, pomáhal mi s hosty, v boxu, bavili jsme se, jak jet. Režim byl úplně jiný, IDM probíhá samozřejmě jinak, než mistrovství světa. Jeho účast byla určitě přínosná.

Jak se můžete opřít o fanoušky? Vidíte občas v Německu v hledišti třeba českou vlajku?

Stává se to, navíc pravidelně při každém závodu za mnou přijdou Češi, dají o sobě vědět, chtějí třeba podepsat fotku. Není to v nikterak velké míře, ale děje se to. A člověka to vždycky potěší.

Najdete si čas sledovat i seriál MotoGP s českými jezdci Karlem Abrahamem a Lukášem Peškem?

Sleduji to, vím, že Karel měl hodně pádů, poranil si rameno a musel brzy skončit. Ty výsledky v jeho případě nemohly být logicky tak dobré, jak předpokládal. Lukáš zase pořád řeší problémy s technikou. Jsme poměrně v kontaktu, třeba v lednu děláme tréninkový kemp pod Smrž Akademií, kam je pozvaný jako VIP host. Lukáš dělá, co může, ale výsledky se nedostavují, protože mu chybí zásadní předpoklad pro úspěch. A tím je motorka.

Evidentně za sebou máte hodně náročnou sezonu, jak jste po ní odpočíval?

Na dovolené jsem nebyl, to není ani věc, kterou bych preferoval. Nedá se vlastně ani říct, že by pro mě sezona nějak výrazně skončila. Ještě jako divák jsem na jeden závod zůstal v Německu, pak tam šel na operaci s rukou, asi dva týdny nosil ortézu. Pak jsem byl na dalším závodě jako divák a doteď rehabilituji. A jakmile skončím s rehabilitací, začnu s tréninkem. Mezitím jsem v Českých Budějovicích, kde mám rodinu, rodinný obchod s motorkami a servis. Nejsem úplně ten typ, že bych si na týden lehl a nic nedělal. To by mě nebavilo.  A pak je tu ještě naše Smrž Akademie.

V rodinné Akademii pracujete s malými dětmi, snažíte se je podpořit při prvních krůčcích na motorce. Jak jste s projektem spokojený?

Když jsme začínali letos v dubnu, tak se nám přihlásilo patnáct dětí. Pár jich pak sice odešlo, ale spíš kvůli nízkému věku, než kvůli tomu, že by je to nebavilo.  Teď tedy dochází pravidelně jedenáct dětí, což je podle mě dobré. Máme šest motorek, ještě bychom měli mít další dvě. Na zimu, kdy se jezdit nedá, plánujeme, že budeme s dětmi chodit do tělocvičny.

Práce s mladými talenty se vám evidentně daří. A co vaše nejbližší plány?

Jak jsem se už zmínil, zůstanu v IDM, kde chci bojovat o německý titul. Pokud opět seženeme potřebné finance, nevylučuje se jeden nebo více startů na divokou kartu ve WSBK.

VIDEO: Projděte se zákulisím Matějova týmu

Čtěte dále

další zprávy