Pokémon a věčný pobuda Duda

01.02. 13:45 | Autor: Jakub Kvasnička

Byly to básně médií, expertů, fanoušků. Básně o tom, jak se Radek Duda strašně polepšil, že nezlobí, nepere se (na hřišti ani mimo ně), jak dává góly za Plzeň, jak se dojemně loučil s plzeňskými fanoušky, protože se musí vrátit zpět do Chomutova... Prostě to byla krásná slova o krásném člověkovi. A pak se najednou ukázalo, že známý hokejista s největší pravděpodobností zmlátil chodce-seniora na přechodu. Co je to vlastně "Duda"?

Hrál jsem fotbal s jedním bláznem. Měřil (vlastně pořád měří) tak dva metry a s míčem si rozuměl asi jako Izraelec s Palestincem. Nevím proč, ale říkalo se mu dětsky roztomile - Pokémon.

Tenhle chlapík se vyznačoval tím, že vždycky někoho sejmul. Ale ne při hře. Mimo ni. Třeba pravidelně útočil na rozhodčí. Zatmělo se mu a - bum! Pán v černém ji měl.

Jednou dal hlavičku protihráči, protože si myslel, že mu ošklivě nadává, přičemž on ve skutečnosti ošklivě nadával mně, jelikož jsem mu předtím ošklivě nadával. Protihráč měl zlomenou lícní kost. Pokémon za ním pak jel do nemocnice. Omluvil se mu. Pak už za nás radši nehrál.

"Polepším se. Budu lepší," sliboval Pokémon vždy, když tekla krev (a nestávalo se mu to jen při fotbale, ale i v životě, v hospodě, v autě...). Tomu "drobečkovi" jste to snad i věřili. On nebyl úplně zlý. Byl prostě jen... blázen. Magor. Šílenec. Jeho chvíle zatmění vždy znamenaly bolest pro osobu v jeho blízkosti. "Hele, teď už jsem se fakt zklidnil," říkal, když jsme se viděli naposled.

"Tak co, jak mu to jde?" ptám se kamaráda, který s ním pořád kope nějakou rekreační soutěž. Odpověď: "Hraje pořád stejně. Nedávno málem ukousl ucho rozhodčímu. Nezmění se."

"Už jsem se zklidnil," opakoval, kudy chodil, i hokejista Radek Duda. Tomu sympatickému dvatřicetiletému chlapíkovi, s nímž rozhovory bývají zábava, jste to snad i věřili. Jenže i on je magor. Blázen. Hokejový Pokémon. Mimoň.

Udělal, co udělal. A udělal to. Protože kdyby to neudělal, tak by přece komunikoval s médii, vysvětloval, obhajoval se.

Kdepak. Lidé se nemění. Přes síto slibů, nových začátků, osobnostních hygien a rešerší vlastní duše nakonec stejně projde jen "syrový charakter". Nezměníte animální základ své osobnosti. Cholerik se nestane melancholikem, pohádkovou bytostí. To je život. Pokémon i Duda budou zlobit, dělat činy hodné gumy. Pořád.

Co to znamená? V Chomutově, kam se Duda vrátil z Plzně, by měli před přechody pro chodce dát novou značku: Přecházejte pouze v helmě a chráničích. Nebo... raději nepřecházejte vůbec.

Nevíte totiž, kdy se vynoří věčný pobuda Duda.

Foto: ČTK

Autor: Jakub Kvasnička