Kačeři budovali vítězný tým 14 let

07.06. 10:43 | Autor: ČTK

Když vyhrál Montreal v roce 1993 jako dosud poslední kanadský celek Stanleyův pohár, v kalifornském Anaheimu se právě chystali na vstup do slavné hokejové soutěže. A po 14 letech postupného budování a cesty vzhůru nyní právě Anaheim slaví premiérový zisk této trofeje.

Tým Ducks finálovou výhrou 4:1 v sérii nad Ottawou jen potvrdil předsezonní názory expertů, kteří v něm viděli celek nejvyšší kvality.

Kalifornští Kačeři, kteří před tímto ročníkem přišli o přízvisko 'mocní', budili svými výkony respekt od samého začátku uplynulé sezony. V prvních šestnácti zápasech základní části dokonce nenašli přemožitele, čímž vymazali rekordní zápis Edmontonu z 80. let. Po 82 zápasech zaostali pouze o tři body za nejlepším týmem NHL Buffalem a poprvé v historii vyhráli svou divizi.

V nastoleném tempu pokračovali i v play-off, kde postupně vyřadili Minnesotu, Vancouver, Detroit a Ottawu, přičemž prohráli pouze pět utkání. Kouč Randy Carlyle, který v Anaheimu působí druhým rokem, vytvořil kompaktní tým, jehož síla je rozprostřena mezi všechny formace.

Stejně jako v roce 2003, kdy byl Anaheim jen krůček od vysněného Stanleyova poháru, byly základem úspěchu výkony brankáře Jeana-Sebastiena Giguera. Ten se mohl navíc spoléhat na dvojici elitních obránců kapitána Scotta Niedermayera a Chrise Prongera. Oba zlatí medailisté z olympiády v Salt Lake City se vešli i mezi pětici nejproduktivnějších hokejistů týmu.

V ofenzivě byl nejvíce vidět finský veterán Teemu Selänne, jenž v listopadu pokořil hranici 500 gólů v NHL. Ten byl společně s Paulem Kariyou symbolem klubu v 90. letech, kdy tvořili jednu z nejúdernějších dvojic v NHL. Později se jejich cesty rozešly, Kariya nyní hájí barvy Nashvillu, Selänne se přes San Jose a Colorado vrátil do Anaheimu před sezonou 2005/06.

Těžké začátky

Stejně jako ostatní nováčci v NHL si také Mighty Ducks nejprve museli projít časy chudými na výhry. Nový tým, jehož název zvolili v roce 1993 vlastníci ze společnosti Walta Disneyho podle svého stejnojmenného filmu, se do play-off poprvé podíval v roce 1997. Tehdy přešel po sedmi zápasech přes Phoenix, ale v konferenčním semifinále jej smetl pozdější vítěz z Detroitu. Stejný soupeř ukončil anaheimskou sezonu i v roce 1999.

Jaké však bylo překvapení, když stejný duel prvního kola play-off roku 2003 vyhrál naopak kalifornský celek 4:0 na zápasy. Spanilá jízda Anaheimu se zastavila až ve finále, kde podlehl až po sedmi zápasech New Jersey. Tehdejší hrdina brankář Giguere pětkrát udržel v play-off čisté konto a alespoň jako cenu útěchy obdržel trofej Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů.

Také loni se domácí hala Honda Center plnila diváky v očekávání velkých věcí až do pozdních jarních dnů. Anaheim opět překonal své bodové maximum v základní části a v play-off se dostal až do finále konference, kde ho vyřadil kanadský Edmonton.

Uspěl největší favorit

Vytoužené trofeje se ale hráči Anaheimu dočkali až letos. K triumfu dokráčeli sebevědomě a až nečekaně hladce. V play-off Kačeři ani jednou nepřipustili, aby série dospěla do sedmého zápasu. Nejvíc je potrápil Detroit, který vyhrál dvě utkání.

Anaheim dostál předsezonním tipům zámořských hokejových odborníků o vyvážené síle týmu. Zvládl obtížnou pozici výrazného favorita a dokázal zapomenout na zklamání z neúspěšného finále proti New Jersey v roce 2003. Kouč Randy Carlyle dokázal za dva roky vybudovat kompaktní tým bez výraznějších slabin. Brankář Jean-Sebastien Giguere, spolehliví obránci Scott Niedermayer a Chris Pronger a v útoku finský veterán Teemu Selänne - to byly hlavní postavy na cestě k vítězství. Zářili ale také mladíci v čele s produktivním Ryanem Getzlafem či zástupci střední generace s Andym McDonaldem či defenzivním útočníkem Samuelem Pahlssonem.

Ani Ottawě se nepodařilo přerušit nadvládu amerických týmů, která trvá už od roku 1993, kdy Montreal vybojoval poslední vítězství pro Kanadu. Ottawa se po nepodařeném startu do sezony dostala zpět mezi nejlepší týmy soutěže, v semifinále vyřadila i ambiciózní Buffalo, ale ve finále už jí došly síly.

Marný atak kanadského zástupce na třetí triumf za sebou tak skončil už po pěti zápasech, zatímco naděje Edmontonu i Calgary v předchozích ročnících žila až do rozhodujícího sedmého zápasu. Ve finále se podle svých představ neprosadila nejúdernější formace play-off Daniel Alfredsson, Jason Spezza a Dany Heatley. Klub, který vstupoval do NHL před sezonou 1992/93, tedy pouze rok před Anaheimem, tak nenavázal na osmdesát let staré úspěchy předchozích zástupců kanadské metropole.

Vyrovnaný ročník

I přesto, že pouze jediná série z patnácti našla své rozuzlení až v sedmém, tedy posledním možném utkání, nesl se celý ročník ve znamení velké vyrovnanosti. O tom by mohli vyprávět v Torontu, Montrealu a Coloradu, kde jim proklouzl postup do play-off doslova mezi prsty. Příjemně naopak překvapil znovuzrozený Pittsburgh, jenž sice vypadl již v prvním kole s Ottawou, ale díky zažehnání hrozby stěhování a zásluhou mladých hvězd v čele s vítězem kanadského bodování Sidneym Crosbym se může těšit na následující ročník.

Z českých hokejistů zaujali individuálními výkony především notoricky známá jména z posledních sezon: Jaromír Jágr, Dominik Hašek, David Výborný, Milan Hejduk, Martin Straka, Tomáš Kaberle, Tomáš Vokoun, Patrik Eliáš a Martin Havlát. Svou cestu na výsluní během sezony výrazně urychlili zásluhou stabilní formy mladí útočníci Tomáš Plekanec z Montrealu a Milan Michálek ze San Jose. Přesto bude poprvé po devíti letech a teprve potřetí v historii na slavné trofeji chybět jméno českého hokejisty.

Finále bez Čechů

Dominik Hašek místo boje o Stanley Cup podepisoval dresy... Ačkoliv do letošního ročníku zasáhlo 65 Čechů a pouhá trojice týmů (Ottawa, Anaheim a Los Angeles) z celkových třiceti neměla ve svém středu českého zástupce, již při složení finálové dvojice bylo jasné, že do České republiky Stanleyův pohár letos během léta nezavítá. Nepodařená sezona tak má i svou symbolickou tečku.

Ještě po základní části to přitom vypadalo mnohem nadějněji. Vyhrálo ji totiž Buffalo s Alešem Kotalíkem a Jaroslavem Špačkem těsně před Detroitem, v němž hráli Dominik Hašek, Robert Lang a Jiří Hudler. Oba celky ztroskotaly až v semifinále. Ale ve vyřazovací části jejich naděje zhasly. Slováci naopak mohli doufat v úspěch až do posledních minut finále, neboť mladý obránce Andrej Meszároš si vydobyl pozici jednoho z nejdůležitějších zadáků Senátorů.

Počet trofejí:

23 - Montreal Canadiens,
13 - Toronto Maple Leafs,
10 - Detroit Red Wings,
5 - Boston Bruins, Edmonton Oilers,
4 - New York Rangers, New York Islanders, Ottawa Senators,
3 - Chicago Blackhawks, New Jersey Devils,
2 - Philadelphia Flyers, Pittsburgh Penguins, Colorado Avalanche,
1 - Dallas Stars, Toronto Arenas, Toronto St. Pats, Victoria Cougars, Calgary Flames, Tampa Bay Lightning, Carolina Hurricanes, Anaheim Ducks.

Přehled vítězů Stanleyova poháru po vzniku NHL:

1918 - Toronto Arenas,
1919 - trofej neudělena,
1920 - Ottawa Senators,
1921 - Ottawa Senators,
1922 - Toronto St. Pats,
1923 - Ottawa Senators,
1924 - Montreal Canadiens,
1925 - Victoria Cougars,
1926 - Montreal Maroons,
1927 - Ottawa Senators,
1928 - New York Rangers,
1929 - Boston Bruins,
1930 - Montreal Canadiens,
1931 - Montreal Canadiens,
1932 - Toronto Maple Leafs,
1933 - New York Rangers,
1934 - Chicago Blackhawks,
1935 - Montreal Maroons,
1936 - Detroit Red Wings,
1937 - Detroit Red Wings,
1938 - Chicago Blackhawks,
1939 - Boston Bruins,
1940 - New York Rangers,
1941 - Boston Bruins,
1942 - Toronto Maple Leafs,
1943 - Detroit Red Wings,
1944 - Montreal Canadiens,
1945 - Toronto Maple Leafs,
1946 - Montreal Canadiens,
1947 - Toronto Maple Leafs,
1948 - Toronto Maple Leafs,
1949 - Toronto Maple Leafs,
1950 - Detroit Red Wings,
1951 - Toronto Maple Leafs,
1952 - Detroit Red Wings,
1953 - Montreal Canadiens,
1954 - Detroit Red Wings,
1955 - Detroit Red Wings,
1956 - Montreal Canadiens,
1957 - Montreal Canadiens,
1958 - Montreal Canadiens,
1959 - Montreal Canadiens,
1960 - Montreal Canadiens,
1961 - Chicago Blackhawks,
1962 - Toronto Maple Leafs,
1963 - Toronto Maple Leafs,
1964 - Toronto Maple Leafs,
1965 - Montreal Canadiens,
1966 - Montreal Canadiens,
1967 - Toronto Maple Leafs,
1968 - Montreal Canadiens,
1969 - Montreal Canadiens,
1970 - Boston Bruins,
1971 - Montreal Canadiens,
1972 - Boston Bruins,
1973 - Montreal Canadiens,
1974 - Philadelphia Flyers,
1975 - Philadelphia Flyers,
1976 - Montreal Canadiens,
1977 - Montreal Canadiens,
1978 - Montreal Canadiens,
1979 - Montreal Canadiens,
1980 - New York Islanders,
1981 - New York Islanders,
1982 - New York Islanders,
1983 - New York Islanders,
1984 - Edmonton Oilers,
1985 - Edmonton Oilers,
1986 - Montreal Canadiens,
1987 - Edmonton Oilers,
1988 - Edmonton Oilers,
1989 - Calgary Flames,
1990 - Edmonton Oilers,
1991 - Pittsburgh Penguins,
1992 - Pittsburgh Penguins,
1993 - Montreal Canadiens,
1994 - New York Rangers,
1995 - New Jersey Devils,
1996 - Colorado Avalanche,
1997 - Detroit Red Wings,
1998 - Detroit Red Wings,
1999 - Dallas Stars,
2000 - New Jersey Devils,
2001 - Colorado Avalanche,
2002 - Detroit Red Wings,
2003 - New Jersey Devils,
2004 - Tampa Bay Lightning,
2005 - nehráno kvůli výluce,
2006 - Carolina Hurricanes,
2007 - Anaheim Ducks.