Gólmanský talent Mrázek: Hašek byl jen jeden, já mám svůj styl

Zažil sezonu snů. Brankář Petr Mrázek dotáhl svůj tým k zisku Calder Cupu pro vítěze AHL a v pouhých dvaceti letech debutoval v kanadskoamerické NHL v týmu Detroitu. Tedy v klubu, kde se ze zisku dvou Stanley Cupů radoval jeho předchůdce Dominik Hašek. Ze srovnávání s "Dominátorem" si ovšem rodák z Ostravy těžkou hlavu nedělá. Stejně jako z ničeho jiného, branku české reprezentace bude jednou hájit velký flegmatik.

Asi těžko si lze představit vydařenější sezonu, než byla ta vaše. Cítíte po ní kromě uspokojení i nervozitu, abyste to dokázal potvrdit v následujícím ročníku?
Byla to moje první sezona mezi seniory a můžu říct, že byla úspěšná. Všechno, co jsme si v týmu před sezonou stanovili, se splnilo. Nervózní ale nejsem. Moje práce je chytat puky a na tom se nic nemění. Takže na sobě žádnou nervozitu z příští sezony necítím.

Svými výkony jste si řekl i o šanci v seniorské reprezentaci, kterou čekají v roce 2014 kromě mistrovství světa v Minsku také olympijské hry v Soči. Jak teď vidíte své šance?
To bude aktuální, až začne sezona. Bude záležet na výkonech, také samozřejmě na zdraví. Který z gólmanů bude zdravý a připravený jet. A u mě samozřejmě záleží na tom, kde a jestli budu chytat.

Kouč Alois Hadamczik si vás pozval na letní reprezentační kemp v Kravařích, kde se sehrávaly největší hvězdy z NHL. Mluvil s vámi o vašem přínosu pro národní tým?
Bavil jsem se s ním. Říkal, že mě bude od začátku sezony sledovat. A že jestli se mi bude dařit, tak tam nějaká šance je.

Čím dál častěji se v souvislosti s vaším jménem objevuje srovnání s legendárním Dominikem Haškem, jaké to pro vás je?
Lidé v médiích to tak píšou, já si to třeba přečtu, ale nijak si to neberu. Dominik chytal dřív, teď jsem tu třeba já. Vůbec bych se na to nedíval. Dominik byl jenom jeden, já se snažím chytat svým stylem.

Sledoval jste vůbec jako ročník 1992 olympijské hry v Naganu?
Tak jasně, to víte, že si to pamatuju. To jsem ještě chodil do školky, v průběhu turnaje jsem zrovna slavil šesté narozeniny. Po té olympiádě chtěli být všichni jako Dominátor nebo jako Jaromír Jágr. Já se na ně díval v televizi a vůbec by mě nenapadlo, že je třeba někdy potkám.

V době naganského "turnaje století" jste už měl jasno o postu, nebo vás ovlivnil v tom, že půjdete do brány?
To přišlo už předtím, chytal jsem asi od pěti let. Po olympijském turnaji chtěli být jako Hašek všichni, ale mně se v bráně líbilo už od samého začátku.

Jsou pro vás velká očekávání fanoušků či novinářů, že jednou potáhnete českou reprezentaci stejně jako tehdy Hašek, nějakým způsobem svazující?
Já se na to tak nedívám. Novináři si mohou psát, co chtějí. Nerozhodí mě to, chytám si to svoje a snažím se podávat co nejlepší výkony.

Do zámoří jste odešel už v sedmnácti letech, bylo pro vás těžké se tam naučit sám žít?
Šel jsem do cizího prostředí, ale věděl jsem, že v Ottawě je hodně Čechů a Slováků. Hned jsem tam potkal českou rodinu, která mi hodně pomohla s angličtinou a starala se o mě, ačkoliv jsem bydlel v kanadské rodině. To mi začátky hodně usnadnilo, i když ty nejsou nikdy lehké.

Odchod z Vítkovic, kde jste s hokejem začínal, ale tehdy neproběhl úplně hladce...
Technicky problematický nebyl, já jsem ve Vítkovicích nikdy neměl smlouvu, takže jsem mohl odejít, kamkoliv jsem chtěl. Vítkovice říkaly, že jsem měl smlouvu a utekl jsem, ale to vůbec není pravda.

Do povědomí většiny fanoušků jste se dostal až na juniorském světovém šampionátu 2012 v Kanadě. Zaregistroval jste, že je o vás větší zájem?
Předtím se hodně psalo o tom, že jsem dva roky předtím nemohl na dvacítky právě kvůli tomu, že jsem údajně utekl z Vítkovic. Bylo příjemné, že poté se začalo psát o i tom, jak jsme na šampionátu hráli dobrý hokej.

PODÍVEJTE SE NA SESTŘIH MRÁZKOVÝCH VÝKONŮ NA MS JUNIORŮ 2012:

Záběry vašich oslav při vítězství nad USA dokonce obletěly celý hokejový svět. Plánoval jste takhle slavit české trefy, nebo to byla čirá euforie?
Musím říct, že to byla euforie, nikdy takhle góly neslavím. Bylo to ale tehdy neskutečné, porazit v Kanadě Spojené státy, diváci byli s námi. Takový zápas se podaří jednou za pár let.

Asi jste předtím nečekal, že vám bude jako Čechovi aplaudovat plná hala Kanaďanů...
Věděli jsme, že jsou s Američany velcí rivalové, takže nás trošku poženou dopředu. Byli jsme rádi, že to dopadlo takhle, opravdu nám pomohli.

Vyslechl jste si poté třeba od spoluhráčů z klubu něco k vašim impulsivním oslavám?
Když jsem se vrátil do Ottawy, tak se o tom kluci bavili. Že se dívali před svým zápasem, místo aby se na něj připravovali, a trenérovi se to nelíbilo. Bylo to ale spíše takové pošťuchování.

Svými výkony na dvacítkách jste si vysloužil i nominaci na bronzové seniorské MS, o tom se vám asi v tak nízkém věku ani nesnilo...
Nečekal jsem to, hráli jsme finále konference, takže už to vypadalo, že to asi nevyjde. Pan Hadamczik mi chtěl dát šanci ještě na Euro Hockey Tour v Brně. Nakonec mi ale dal možnost podívat se, jak to v profesionálním hokeji chodí. Strašně mi to pomohlo.

Nakonec jste se jako třetí brankář dostal i na led, do zápasu s Němci vás trenér poslal na posledních devět minut rozhodnutého duelu s Německem. Bál jste se toho, nebo jste si to užíval?
Kouč říkal už po druhé třetině, že jestli to bude rozhodnuté, tak tam půjdu. Strašně jsem se na to těšil. Když mám takovou možnost, tak si to užívám, nervózní nejsem nikdy.

Sezonu 2012/2013 jste začínal v ECHL (East Coast Hockey League), brzy si vás ale do AHL vytáhli Grand Rapids Griffins, kde jste se stal jasnou jedničkou...
NHL se nehrálo, v AHL jsem nedostal před sezonou žádný prostor. Nakonec mě poslali dolů, takže jsem byl trošku zklamaný. Ale v hokeji se všechno mění a po dvou týdnech jsem putoval zase nahoru do AHL. Důležitý tam byl první týden, který se mi povedl a vyhrávalo se. Využil jsem svou šanci, o tom je hokej.

V únoru se vám dokonce kvůli zranění gólmanů Detroitu poštěstilo dostat se do prvního týmu Red Wings. Jaké to pro vás bylo?
Byla to obrovská zkušenost. Dostat už ve dvaceti letech šanci chytat NHL, to se nepodaří každému. Záleželo to hlavně na výkonech v AHL, kde jsem chytal, pak jsem dostal příležitost v Detroitu.

Při svém debutu proti St. Louis Blues jste byl u výhry 5:1, inkasoval jste jen jediný gól a byl jste vyhlášen druhou hvězdnou zápasu. To se asi dá nazvat hodně povedenou premiérou, že?
Před zápasem jsem nevěděl, jaké to bude, do té doby jsem NHL viděl jen ze střídačky nebo z hlediště. Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale kluci mi pomohli. Byl to neskutečný zážitek.

Bylo něco, co vás třeba v kabině a při tréninzích Red Wings překvapilo?
Viděl jsem hráče, které jsem třeba před pár lety ještě sledoval v Česku v televizi. Najednou jsem měl možnost s nimi hrát a zjistit, že jsou to úplně normální kluci.

PODÍVEJTE SE NA SESTŘIH MRÁZKOVA DEBUTU V NHL PROTI ST. LOUIS:

Po dvou odchytaných zápasech za Detroit přišel návrat do AHL, kde jste Griffins dotáhl k senzačnímu zisku Calder Cupu...
Bylo to vynikající. V play-off jsme si to vybojovali, hráli jsme vždy skoro na všechny možné zápasy. Měli jsme super trenéra, který postavil perfektní mančaft i systém. Následné oslavy byly skvělé, ale sezona se protáhla, takže jsme se už snažili co nejdřív odjet domů.

Už máte nějakou představu o tom, co vás čeká v sezoně 2013/2014? Jimmy Howard podepsal v Detroitu novou šestiletou smlouvu, budete bojovat o pozici dvojky?
S Detroitem jsem se bavil, uvidíme, jak to bude na zářijovém kempu. Kdybych se na něm třeba ukázal, nebo přišlo nějaké zranění. Doufám, že bych se třeba s Jonasem Gustavssonem, který má smlouvu poslední rok, mohl poprat o roli dvojky. Když to nevyjde, začnu zase dole.

PETR MRÁZEK (21)

Odchovanec vítkovického hokeje odešel v sedmnácti letech do Kanady, kde také poprvé výrazněji zazářil na loňském MS do 20 let. Stal se nejlepším brankářem turnaje a jeho euforické oslavy obletěly celý svět. Jako trojka získal na seniorském šampionátu 2012 ve Švédsku a Finsku s týmem bronz, na led se dostal na devět minut. V sezoně 2012/2013 dotáhl svůj tým Grand Rapids Griffins za triumfem v AHL, v únoru si připsal první dva starty v NHL v dresu Detroitu Red Wings. Je považován za jednu z největších českých gólmanských nadějí budoucnosti.

 

Čtěte dále

další zprávy