Růžička: Mám toho dost, chci si odpočinout

17.04. 06:00 | Autor: Petr Vlček

Hokejisté Slavie vedeni koučem Vladimírem Růžičkou před pěti lety vyhráli první titul v Pardubicích. Ale zopakování úspěchu před vlastními fanoušky ve vyprodané O2 Areně trenérovi připomínalo spíše výhru na mistrovství světa. „Pro sedmnáct tisíc lidí je to něco úplně jiného," řekl šťastný Růžička.

REPORTÁŽ Z OSLAV: Růžička neuzvedl pohár, Bém nechtěl být menší
SEDMÉ FINÁLE: Slavia má titul. Ovládla sedmý zápas i celé finále
ČTĚTE TAKÉ: Mensator: Že jsme druzí? To přece není špatné

Co rozhodlo o vašem vítězství v celém finále?

Bylo to hrozně vyrovnané, asi nám hodně pomohlo i to užší kluziště. Jsem rád, že jsme se na tom s hráči domluvili. Nám to hřiště sedí. Hlavně je to hokej hezký pro diváky. Hraje se pro ně.

Patříte mezi emotivní trenéry, jak moc jste rozhodující sedmý zápas prožíval?

Ve Varech jsem byl hodně nervózní už od chvíle, kdy jsem tam ráno přijel. A vůbec nevím proč. Cítil jsem se divně. Dneska, i když ten zápas byl o všechno, jsem byl půl hodiny před začátkem úplně v klidu. Samozřejmě když pak do toho jdete, určitá nervozita se dostaví, ale mnohem nervóznější byl pro mě zápas číslo šest.

Věřil jste hodně, že to dnes vyjde?

Hlavně jsem hráčům říkal, že nejde o to, kdo bude hrát hezky, ale o to, kdo vyhraje. A taky jsem říkal, že mě nezajímá, že jsme hráli hezky, když prohrajeme. Zajímá mě jedině naše vítězství a to je v takových zápasech kolikrát strašně důležité.

Čím to je, že jste sedmý zápas zvládli tak suverénně?

Lidé mi říkají, že když hrajeme doma, vypadá to hrozně v klidu. V každém případě pro mě to ale na střídačce v klidu nebylo. Věděli jsme, že Vary mají velkou sílu, jsou nebezpečné, mají vynikajícího brankáře. V takovémhle zápase může rozhodnout cokoli.

Stavíte oba tituly naroveň, nebo byste tento posunul někam výš?

Ten titul v Pardubicích byl perfektní, protože byl první. Ale tady v O2 Areně je to pro mě jako vyhrát mistrovství světa. To je něco jiného, vyhrát před 17 tisíci lidmi. Pro to se ten hokej hraje. Říkal jsem to i hráčům před zápasem, že to těm lidem nemůžeme udělat, abychom tu nevyhráli. Zkrátka, že si to ti naši fanoušci zaslouží a že tu musíme nechat život a vyhrát.

Karlovy Vary vás asi hodně potrápily...

Před finále psali novináři, že jsme favorit, když hrajeme v uvozovkách jenom s Vary. Zrovna dneska u oběda jsme si s asistentem Jirkou Kalousem vyjmenovávali kluby, které Vary letos nechaly za sebou. Myslím si, že je podcenila i veřejnost, ale jejich hráči ukázali, že hokej hrát umějí, že jsou dobře organizováni a výborně jim chytá brankář. Proto se dostali tak daleko.

Jak dlouho si ten sedmý finálový zápas budete připomínat?

Dlouho asi ne. Už nechci o hokeji slyšet. Jsem z hokeje unavený. Mně se strašně ulevilo, když jsme se dostali do semifinále. Postoupili jsme na Liberec, to byla pro mě další zkouška. Těch 14 dní, co jsme hráli, jsem pořádně nespal, protože se vám to pořád promítá, a pak přišlo finále a znovu to samé. Teď si chci konečně odpočinout, mám toho dost.

Jak dlouho vydržíte bez hokeje?

Já nevím, sám jsem zvědavý.

Plánujete si s hráči užít oslavy? Budete držet tempo?

Já už na to moc nejsem, už jsem trochu slavil ve Varech před prvním zápasem, než jsme tam hráli, a nemám na to už moc chuť.

Jste pyšný také na svého syna, že má titul?

Asi ano. Má talent, ale ode mě dostává pořádně zabrat, i když si každý myslí, že je nějak protežovaný. Je mladý, musí hodně trénovat, všechno má teprve před sebou. On si to dneska neuvědomuje, je mu devatenáct, ale on už nikdy tu ligu vyhrát nemusí. Tady jsou dnes hráči, kterým je dvaatřicet a slaví poprvé. Já jsem titul jako hráč nikdy nevyhrál. Ti mladí kluci kolikrát ani nevědí, co uhráli. Mně bylo dvacet jedna, když jsme v pětaosmdesátém vyhráli mistrovství světa, a bylo to stejné. Takže říkám, musí na sobě pracovat. Tohle mužstvo je silné a on si to místo tady musí vybojovat sám.

Foto: Lucie Pařízková

Autor: Petr Vlček