Hašek se už s nikým nechce rozcházet. Má pejska a svůj drink

27.07. 06:05 | Autor: Pavlína Wolfová

Kariéru končil čtyřikrát. Definitivní sbohem dal Dominik Hašek nakonec hokeji v říjnu 2012, v 47 letech. Mezitím zkrachoval jako investor módní značky Dominátor, rozvedl se, pak znovu zamiloval, rozešel a nyní zase rozjíždí podnikání. Přišel na trh s limonádou Smarty. Poučen z předchozích nezdarů v byznysu i lásce se prý konečně baví.

Před čtyřmi lety jste skončil s profesionálním hokejem. Co je dnes ve vašem životě lepší, než bylo dříve?
To je těžké. Víte co? Když vás skvěle platí za to, co vás hrozně baví, nic lepšího asi není. Za to, co byste dělala klidně i zadarmo, vám platí. A teď - nejenže chodíte hrát zadarmo, ale dokonce si za to musíte i zaplatit. Jednoduše, je to jiné. A především, co se týče show. Když hrajete před osmnácti nebo dvaceti tisíci lidmi na stadionu a miliony u televize, tak to napětí a případnou radost z výhry vám těžko může něco nahradit. I pro ni lépe dokážete překousnout únavu, kritiku médií anebo se vyrovnat s bučícími diváky.

Novou etapu života jste zahájil z gruntu - ukončil kariéru, ale i třiadvacetiletý vztah s manželkou. Souviselo to spolu?
Byli jsme spolu od sedmnácti let a prožili neuvěřitelný život. Nemyslím si, že náš rozchod souvisel s hokejem, i když to tak vypadá, protože v roce 2011 jsem skončil v Rusku a 2012 se rozvedl. Ukončení kariéry v tom, podle mě, zásadní roli nehrálo. Roli hrálo, že děti už byly velké a změnil se nám život. Nechci chodit do detailů, ale asi už nebylo proč v tom manželství zůstávat. Nemyslím, že s tím měl co dělat hokej.

Nikdy jste nebyl skandalista jako jiní vaši kolegové. Žádné modelky, žádné aférky. Člověku to u hokejisty připadá skoro divné. Vás ty krásné holky, co se kolem točí, nikdy nebraly?

Měl jsem tu nejkrásnější modelku doma, takže nebraly. Nebudeme si tu ale tvrdit, že se mně holky nelíbily. Pravda je však taková, že právě modelky mě nepřitahovaly tolik jako některé mé kolegy. Líbily se mi, samozřejmě, jsem chlap, žádný vyložený úlet ale nebyl, měl jsem přece manželku. Víte, mně nestačí, když se mi žena líbí, potřebuju něco víc. Kdybych dával přednost modelkám, asi by moje další partnerka nebyla Líba, ne?

Libuše Šmuclerová je vrcholná manažerka v médiích, z úplně jiného světa, než jste do té doby poznal. Co si z takového vztahu člověk odnese?

Měli jsme moc hezký tříletý vztah. Líba mi velmi pomohla poté, co jsme se s manželkou rozešli. Měli jsme si vždy o čem povídat. Stejně jako ji, i mě baví marketing a média. Každý jsme měli to svoje, nikdy bych si nedovolil plést se jí do práce. Ona měla někdy maličko tendenci se mi do toho plést, ale to mají všechny ženy. Tady prosím, určitě dejte smajlík.

Možná by bylo užitečné nechat ji, aby se vám do toho pletla, když jste se právě znovu pouštěl do podnikání a marketingu, ne?
Popravdě mě to ani nenapadlo. Byla velmi vytížená, nedovolil bych si otravovat ji s tím. Přijímal jsem od ní informace a vyhodnocoval je. Podobně, jako když jsem začínal s hokejem. Koukal jsem na ty nejlepší a co se hodilo pro mě, to jsem převzal a snažil se vylepšit. Dost možná jsem se od Líby takhle i něco naučil. Bavili jsme se spolu nad titulními stranami časopisů, za které odpovídala. Velmi mě bavilo vědět, proč je tohle vlevo, proč tohle vpravo, proč se mi zdá ta která titulní strana na prd. Nikdy jsem jí nechtěl nic vsugerovávat. Jednoduše nás to bavilo. Rozuměli jsme si, měli si o čem povídat. Náš vztah nebyl o byznysu, každý jsme byli jinde. Ona vedla společnost s miliardovými obraty a tisíci zaměstnanci a já tu měl zaměstnanců šest.

Rozhodně jste dal po rozchodu s ní několik rozhovorů, které vyznívají pochmurně. Chcete žít sám, venčit psa, vařit si polévky z pytlíku...
Mohlo to tak možná na někoho působit, ale například s polévkami z pytlíku už jsem skončil. Nějaké proběhly, ale zrovna nedávno jsem si sám udělal vývar z bažantí slepičky. A musím se pochlubit, už dvakrát jsem uvařil zajíce na smetaně. Knedlíky ale kupuju.

To vám gratuluji.
Děkuji! Se mnou je to teď tak, že mě nesmírně vytěžuje firma. To je nový impuls, mám na to čas, nejsem ničím a nikým vázán, moje víkendy jsou moje, když potřebuju zůstat ve firmě, jsem ve firmě... To je pro mě teď nejdůležitější. Ale řeknu to na rovinu - dvakrát jsem se rozešel a už se prostě nechci rozcházet. S nikým.

Takže se preventivně už nebudete s nikým scházet?
Scházet se třeba i můžu, ale nechci už budovat pevný trvalý vztah, tomu se chci vyhnout.

Je vám jedenapadesát. Umíte si představit, že už to s láskou zabalíte? Že to bylo celé?
Umím si to představit. Ale zeptejte se mě za tři čtyři roky, nevím. Teď mě naplňuje práce, pejsek, sportuju. Taky jsem se dal na myslivectví.

A co vaše děti?
Už jsou velké. Vídáme se, ale samozřejmě - tatínek by je rád vídal víc. Nechci na ně tlačit, mají svůj život. Michael právě dokončuje americkou univerzitu v Praze. Dcera zpívá v Anglii, chodí na pěveckou univerzitu v Leedsu a moc ji to baví. Fandím jí, ale zpěvu vůbec nerozumím. Zrovna jsem jí poslal skvělou písničku od Svěráka - znáte to? "Na železnici/ dějou se věci/ na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci" (Z. Svěrák, J. Uhlíř: Šel nádražák na mlíčí, pozn. red.). Chtěl jsem vědět, jestli se jí to taky líbí tolik jako mně. Já myslel, že se zblázním, když jsem tu písničku slyšel, hrozně jsem se smál. Dcera mi pak poslala zpátky jako odpověď nějakou jazzovou písničku. Tak jsem jí napsal, že je asi dobrá, ale ve srovnání s tou Svěrákovou je na můj vkus unylá.

Říká se o vás, že potřebujete nadšení a zaměstnání na sto procent a pak je všechno v pořádku. Teď se tedy na sto procent věnujete podnikání.
Jo, je to tak.

Zjevně začínáte každý den snídaní, kterou vyfotografujete na Facebook...
Ano, Snídani se Smartym. Mimochodem, pár lidí mi po rozchodu s Líbou taky psalo, že ty moje snídaně vypadají pochmurně, osaměle a smutně.

To zřejmě píší modelky, které tam číhají na vás, hokejisty.
To nevím. Ale co se mého rytmu týče, tak po snídani jedu většinou do firmy a tady spolu s týmem, který tu mám, něco řešíme. Pořád je co řešit. Jsme tu denně. Ale upřímně, někdy bych si přál být zaměstnaný ještě víc. Zvládl bych určitě i víc, baví mě pořád něco dělat.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 25. ČERVENCE 2016.

Foto: Karel Šanda

Autor: Pavlína Wolfová