Jak "skrblík" Wenger konečně ke štěstí přišel

19.05. 06:00 | Autor: Lucie Folprechtová

Devět let. Dlouhých devět let nedovedl Arsenal k jediné trofeji. Čelil obřímu tlaku, kritice i posměškům. Nedávno si do něj rýpl také trenérský kolega z Chelsea José Mourinho. Nyní se ale může smát on. Arséne Wenger. Inspektor Clouseau. Profesor. Strýček Skrblík. Ale především trenér čerstvých vítězů FA Cupu.

Když v sobotu zvedal ve Wembley nad hlavu vytoužený pohár, sršelo z něj obří štěstí i úleva. Porážkami vytetované vrásky se smrskly v jeden velký úsměv. Jako by tomu sám Arséne Wenger ani nevěřil. Tak dlouho na tu chvíli čekal. Tentokrát to nebyl sen ani vtip. Arsenal opravdu získal trofej. Fakt. "Moc jsme si oddychli, tento triumf je největší z našich úspěchů. Cestu k němu jsme si ale protrpěli," přiznal Wenger po zisku FA Cupu.

I samotné finále proti outsiderovi z Hullu bylo pro Wengerovu partu nejdříve malým utrpením, poté bojem s časem i vůlí a nakonec slastnou katarzí. Arsenal po osmi minutách hry prohrával 0:2. Rýsoval se další smolný zápas Kanonýrů, už tak trochu rutina. Arsenal ale předvedl skvělý obrat na 3:2. Nadšení, euforie, šampaňské.

Kdepak, tohle už není mateřská školka. Kluci z Arsenalu se pochlapili. A Wenger ze sebe alespoň na nějakou dobu smetl ty letité nánosy štiplavých řečí. A že jich bylo.

"Arséne, kdo?" hlásaly novinové titulky, když se v roce 1996 stal manažerem londýnského Arsenalu jakýsi Arséne Wenger. Mimochodem kamarád tehdejšího viceprezidenta klubu. Za dva roky už červenobílý lid znal svého trenéra dokonale. Už to nebyl "nějaký Arséne" ani "inspektor Clouseau" z Růžového pantera, jak se charizmatickému kouči také občas přezdívalo. Wenger totiž Kanonýry v roce 1998 dovedl k zisku "doubla", tedy triumfu v lize i v FA Cupu. A hody pokračovaly. Sedm trofejí během sedmi let. Paráda.

Wenger out! a Mourinhovo bodlo

21. května 2005 se ale v Arsenalu juchalo na dlouhou dobu naposledy. Mezi FA Cupem v roce 2005 a 2014 zeje prázdnota. Marné čekání na fotbalového Godota.

I v období půstu se ale Wengerovi nedalo upřít jedno: vždy uměl najít a vybrousit fotbalový talent. Už během angažmá v Monaku objevil legendárního Georgea Weaha, jenž se stal později v AC Milán nejlepším hráčem světa. V Arsenalu vypiplal Vieru, Fábregase či Van Persieho. Nyní mu v kádru dorůstá ve hvězdu například Aaron Ramsey, střelec vítězného gólu ve finále FA Cupu.

Wengerův vytříbený fotbalový čuch ale fanoušky nikdy moc nebral. Chtějí hlavně vyhrávat. "Má týmu stále co dát? Vždyť chce hlavně bavit diváky, ne vítězit. Wenger out!" znělo kouči Arsenalu stále častěji v uších.

A neupejpal se ani José Mourinho. "Osm let bez trofeje je dlouhá doba. Wenger je expert na selhání. Kdybych něco podobného zažil v Chelsea, odešel bych a už bych se nikdy nevrátil," prohlásil Mourinho před pár měsíci, kdy se Arsenal po skvělém startu pozvolna vytrácel z boje o titul.

Pro fanoušky byl zas Wenger vždy starým, známým skrblíkem. Elegantní Francouz kritizoval rozhazovačnou politiku Manchesteru City, Chelsea, či Paris Saint-Germain. Odmítal bohapustné utrácení a žití na dluh. Nákupy předražených zajíců v pytli nebyly nic pro něj. Ostatně, co byste od vystudovaného ekonoma s přezdívkou ""profesor" čekali.

V podobném duchu se neslo i loňské letní přestupové období. Zatímco ostatní anglické velkokluby hlasitě představovaly jednu blyštivou posilu za druhou, v Arsenalu byste slyšeli spadnout korunu. Až v poslední den přestupů Arsenal šokoval. Za 42,5 milionů liber přivedl z Realu Madrid šikulu Mesuta Özila.

Ten sice nebyl v druhé polovině sezony (i vinou zranění) pro klub takovou tažnou silou jako po svém příchodu, byl to ale jeden z důkazů, že v Arsenalu je teď opravdu něco jinak než dřív. Wenger kývl na superdrahou posilu, vyhrál s týmem konečně nějakou trofej... Transparenty "Wenger out" tak mohou fanoušci klidně spálit či uklidit hluboko do skříně. Minimálně na dalších devět let.

Foto: ČTK/imago sportfotodienst, TK/Xinhua/Wang Lili

Autor: Lucie Folprechtová