Intriky a podvody. Čechova řecká pohádka skončila fiaskem

12.10. 10:00 | Autor: Ondřej Eisner

Jiří Krejčí (vpravo) během italského soustředění s týměm Iraklis Soluň.

Ne všechna vysněná fotbalová angažmá mají stejně dobrý konec jako začátek. Čtyřiadvacetiletý český fotbalista Jiří Krejčí ukončil svou řeckou štaci, během které se z opěvované posily stal nežádoucím členem týmu Iraklis Soluň. Řekové v něm našli oběť, se kterou zacházeli, jako s kusem hadru.

Je to téměř na den přesně tři měsíce, kdy on-line deník TÝDEN.CZ psal o cestě fotbalového obránce Jiřího Krejčího za slávou z Jablonce do řeckého Iraklisu Soluň (více ZDE).

Do klubu přicházel jako jedna z hlavních letních posil slovenské trojice trenéru v čele s Jozefem Bubenkem. Na úvodním tréninku ho vítalo pět tisíc fanoušků, kteří vyvolávali jeho i jména ostatních hráčů.

Krejčí zažíval euforii, jakou zažil v českém prostředí málokdo. Jenže odchovanci pražské Sparty zřejmě nebylo přáno. Po třech těžkých měsících nakonec sám vypověděl smlouvu a v řeckém klubu končí.

"Problémy začaly už po příletu ze soustředění v Itálii. V klubu začala panovat všelijaká atmosféra. Kvůli předčasnému ukončení zápasu s Catanií začaly italské noviny psát, že Iraklis hraje tvrdě a ostatní týmy domluvené přátelské zápasy odvolaly. Tím to zřejmě vše odstartovalo," říká pro TÝDEN.CZ Krejčí.

"Už během prvního soustředění ale začali novináři psát, že se jenom flákáme, a že jsme se vrátili více odpočinutí, než když jsme tam odjížděli. Během italského soustředění se tlak zvyšoval. V médiích se psalo o tom, že by už nás rádi viděli zpocené, nebo že se trenér jen opaluje."

Fingovaný útěk z hotelu

Soustředění Iraklisu Soluň v Itálii nakonec bylo předčasně ukončeno. Slovenský trenér i jeho spolupracovníci byli po návratu do Soluně odvoláni. "Někdo prostě chtěl, aby odešel," je si jistý Krejčí.

"Myslím si, že o jeho odvolání věděli někteří kluci už během soustředění. Někteří klíčoví hráči totiž byli najednou podezřele zranění. Když jsme hráli modelové utkání mezi sebou, tak jeden z hráčů odešel beze slova ze hřiště. Trenér ho posléze vyloučil z týmu. Jenže konkrétní hráč ještě ten večer prohlásil, že se nemá čeho bát, protože v Řecku se mění trenéři, ne hráči," vyprávěl Krejčí.

Konec italského soustředění týmu ze Soluně pak vyvolal hodně rozpaků. „Klub nám nařídil, abychom neříkali personálu hotelu, že odjíždíme. Nechtěli totiž zaplatit, a tak vymysleli, že odjedeme jakoby na přátelský zápas a už se nevrátíme. Hotel to ale zjistil a muselo se zaplatit," popisuje své dobrodružství.

Marné snažení

Slovenského trenéra nahradil Řek Marinos Ouzounidis. Z klubu odešli všichni lidé, kteří si Krejčího do Iraklisu vybrali. Nový kouč pak nasadil tréninkový dril, který je běžný na začátku přípravného období. V době, kdy většina týmů prožívá finální přípravy před prvním mistrovským utkání, Iraklis zvyšoval zátěž.

"Není divu, že jsem si pak natrhl lýtkový sval a dostal se na tři týdny mimo hru," uvedl Krejčí. Zranění ovšem nebylo to nejhorší, co ho mohlo v té době potkat. "Dva dny před koncem přestupního období mi vedení oznámilo, že mě trenér nechce a nejlepší by bylo, kdybych odešel."

Krejčího pohled na řeckou krizi

Lidem v Řecku se příliš věřit nedá. Pořád stávkují, ale pracovat se jim nechce. Neustále slyšíte, jak nemají peníze, a že je vláda okrádá. Pak se ale jdete podívat večer po městě a všechny bary a diskotéky jsou plné. Je to s podivem, protože třeba malé pivo na diskotéce stojí 10 eur (250 korun).

Pamatauji si, jak stávkovali dopravci a týden před tím byly na benzinových pumpách kilometrové fronty. Stejně tak znám mnoho lidí, kteří už dvacet let pracují pro stát, aniž by v Řecku jedinkrát byli.

Ale nechtěl bych všechny Řeky házet do jednoho pytle. Ke konci jsem začal spolupracovat s jedním osobním trenérem, který mi hodně pomohl a ukázal mi věci, které mi po fotbalové stránce hodně pomohly. Jeho maminka zase každý den vařila teplé jídlo, protože jí mě bylo líto...

Autor tří branek v české nejvyšší soutěži nechtěl své první zahraniční angažmá vzdát hned při prvním problému a rozhodl se bojovat o své místo. Ovšem další problémy na sebe nenechaly čekat příliš dlouho.

"Nejprve zkoušeli něco ve smyslu, že ztratili můj kontrakt. Poté, že je moje smlouva neplatná apod. Prezident mi poté řekl do očí, že nemá problém se mnou, ale s lidmi kolem mě," vypráví Krejčí, jenž musel být po celou dobu velice opatrný, aby neporušil smlouvu a nedostal pokutu, čímž by nahrál vedení řeckému klubu.

"Když jsem se vrátil do tréninku, trenér mě nechával stranou nebo jsem trénoval pouze s asistentem. Poslední kapkou bylo přípravné utkání mezi hráči rezervy a hráči, kteří nenastupují v soutěži. Trenér mě do hry nepustil ani na minutu. Nedostal jsem žádnou šanci ho přesvědčit," pokračuje Krejčí, jenž posléze zjistil, že vedení Iraklisu dokonce ani nezaregistrovalo jeho smlouvu na řeckém svazu.

I kdyby byl tedy nejlepší z celého týmu a přesvědčil trenéra, v řecké nejvyšší soutěži by nemohl hrát. „Snažili se se mnou nakonec domluvit na nějakém odstupném, ale když se žádný z jejich slibů nekonal, ukončil jsem spolupráci se všemi následky pro klub, neboť oni nedodrželi podmínky uvedené ve smlouvě," řekl čtyřiadvacetiletý obránce, jenž už se vrátil do České republiky.

"I přes to, že se angažmá nepovedlo, jsem rád, že jsem to prožil. Člověka to posílí a obohatí o cenné zkušenosti," uvedl loňský vicemistr české ligy v dresu Jablonce. "Ale teď už bych chtěl zase začít hrát fotbal," dodal.

Foto: Archiv Jiřího Krejčí

Autor: Ondřej Eisner