V Česku bez Čechů, s ruskými pantoflemi a zuřícím Mourinhem

31.08. 06:30 | Autor: Jakub Kvasnička

Kotel fanoušků Chelsea v pražském Edenu.

Superpohár v Praze. Chelsea versus Bayern (2:3 po penaltovém rozstřelu). Jedinečná akce, která zmagnetizovala fotbalovou planetu. Prezentace fotbalu, který musel nadchnout. Hlavní město Česka se změnilo v červeno-modrý svět se svými specifiky - ten červený, extatický, prioritně bavorský; ten modrý především turistický, zvědavý a - ruský. Rusové berou Chelsea díky jejímu majiteli Romanu Abramovičovi tak trochu za svou a do Prahy jich dorazilo hodně. A možná, že pěnili podobně, jako po zápase jejich milovaný trenér José Mourinho. Ale popořadě.

Už den před zápasem kolem Edenu oscilují fanoušci obou klubů. Jakoby je nějakým způsobem přitahoval magickou silou, i když se v něm zatím nic neděje. Tedy - děje, ale nic pro ně. Na tiskovou konferenci obou slavných trenérů, Josého Mourinha a Pepa Guardioly, se nemají šanci dostat.

Ruský fanoušek Chelsea to přeci jen zkouší. Muž s typickým rusky kulatým obličejem, oblečený v modrém kompletu, jehož zdobí především gumové pantofle tak za deset rublů, suverénně přichází ke slečnám v mediálním centru: "Mám lístky na zítřek a chci vidět tiskovku Josého Mourinha," říká z části rusky a z části anglicky. Mladé české dívky se na něj jen nechápavě dívají: "Vážně chce, to co chce?" A slušně jej pakují. "Tss, na konferenci s tím Mourinhem bych šla i já, klidně dobrovolně!" odfrkne si pak jedna ze slečen.

Nerozumíme ti, Boučku!

Před stánky se suvenýry bylo před zápasem plno. Superpohár svoji velikostí zkrátka přitahoval i ty, kteří do této chvíle nevěděli, jaký že to tým v Edenu vlastně normálně hraje. V současnosti ekonomicky i sportovně devastovaná Slavia ale momentálně nikoho nezajímá, po dlouhých letech, kdy na trávníku pobíhala fotbalová bída, konečně uvidí Eden VELKÝ fotbal (pokud nepočítáme Plzeň, která zde hostovala v Lize mistrů).

Bohužel, českých fanoušků se to moc netýká. Když se Libor Bouček, který rozehříval publikum před zápasem, česky zeptal: "Těšíte se na Superpohár?" Zakřičelo kladnou odpověď jen pár jedinců. Ostatní nerozuměli. Přibližně 1500 českých fanoušků bylo náhodně vylosováno systémem UEFA, zbytek (v řádu maximálně stovek) si musel sehnat lístky po své ose.

Kolem Edenu se to jen hemžilo překupníky. "Lístek? Lístek?" volá na mě arabskou angličtinou menší chlápek. "Kolik?" ptám se zvědavosti. "Hlavní tribuna, 400 euro (téměř 10 tisíc korun)," nabízí mi víc jak trojnásobek původní částky - ta byla 120 euro. "To je moc drahé, nechci," odpovídám. Muž se nevzdává, nakonec končí na částce 290 euro. Stejně neuspěje, rychle jdu radši pryč, jelikož bunda se mu tak nějak divně vlní - buď v ní má fakt hodně lístků, nebo pár zbraní.

Bavor od pivovaru

Přilehlé hospůdky obsadila především masa v červeném (a několik Rusů, kteří fandí Chelsea, někteří z nich mají dokonce hrdě bundu Sochi 2014, jakože aby se vědělo, kde je olympiáda).

Příznivci Bayernu Mnichov vzali před Superpohárem útokem pražském hospody. Bavoři si šmakují na českém pivě. "Je vidět, že základ v dělání piva máme historicky podobný," usmívá se pětapadesátiletý fanoušek, který se mi představí jako Oliver Dusch. Kromě toho, že je oběšený neskutečným počtem různorodých odznaků a každým pohybem markantně chrastí, chlubí se především právě svou pivní erudicí: "Dost tomu rozumím, mám totiž malý pivovar. Naše piva jsou skoro stejná, příprava, suroviny..."

Ale zpátky k fotbalu. Oliver bydlí prý kousek od českých hranic, na německé straně Šumavy. "Tohle jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Praha je navíc super, krásné město, už jsme tu třetí den, odjíždíme až zítra, máme tu takovou malou dovolenou."
Bayern, to je ohromná fotbalová rodina přesahující hranice Bavorska. I Německa. "Vím, že sem zrovna jeli jedni známí, kteří sebou brali i dva kamarády z Rakouska, fanatické fanoušky FCB. Bayern je velký. Proto ho buď milujete, nebo nenávidíte. Není nic mezi," dodává. Kolem zrovna procházejí dva Japonci. V dresech Bayernu. Všechno si samozřejmě fotí, hlavně tramvaje.

Krása fotbalového světa

Když pak fanoušci dojdou na stadion, spustí uvnitř peklo. Eden je svým profilem dokonalým fotbalovým kotlem, pod něž mohutné (hlavně bavorské) hlasivky řádně zatápí. Fanoušci Chelsea nejsou v menšině, ale je cítit, že se sjeli z různých koutů Evropy, že těch klasických anglických v Praze moc není. Ale typické "Come on Chelsea" přeci jen párkrát pustí. Fanoušci Bayernu řvou pořád. Z plných hrdel. Po těle se vám dějí všechny ty věci symbolizující vzrušenost, neskutečnost: mrazí, mravenci běhají, pak to brní, pak hřeje... Krása velkého fotbalového světa.

Fanoušci Chelsea u vstupu do stadionu v Edenu. A kvalita samotného zápasu? Dobrá, zábavná. Torres chladí bavorský ryk hned zkraje utkání, když dává gól, Bayern dlouho neumí odpovědět - s novou taktikou ordinovanou trenérem Guardiolou se jeho hráči snaží o jakési transformační bavorské tiki-taka, ale většinou jde o takové bezzubé obléhání Čecha, který za první půli zakročuje vážněji jen jednou, proti hezké střele Ribéryho.

Ten byl jednoznačně nejlepším hráčem Bayernu a ohromně vygradoval decibely v Edenu krátce po startu druhé půle, kdy krásnou střelou vyrovnal. "Ribéry, Ribéry!" křičeli fanoušci na francouzského křídelního génia. Měl ještě několik dalších hezkých střel, přičemž ani Chelsea nezahálela (ohromná šance Oskara po chybě Danteho nebo břevno Ivanoviče) - ale zápas nakonec došel až do prodloužení, které nabídlo exkluzivní degustaci toho nejlepšího, co lze ve fotbale vidět.

Chelsea (která hrála bez vyloučeného Ramirese) hned zkraje dala branku, trefil se Eden Hazard, belgický superhráč. Těsně před koncem prodloužení, při neskutečném tlaku Bayernu (a ještě neskutečnějších zákrocích famózního Petra Čecha), prezentoval trenér Chelsea José Mourinho svoji autoritu, když nepříliš hlasitému (ruskému) publiku svého klubu mocnými gesty naznačil: "Podpořte ty kluky! Honem!" Ruce roztočil do neuvěřitelných obrátek!

A fanoušci najednou křičeli, vláli vlajkami, ožili. Mourinho byl spokojený. Jen chvíli. Jeho tým řev fanoušků nezachránil. V posledních sekundách vyrovnal skvělý duel Javi Martinéz - zaslouženě, Bayern mlel svého soupeře jako nebohá zrnka kávy. A pak vyhrál i na penalty. Vládce minulé fotbalové sezony začal tu novou jak nejlépe mohl - ziskem dalšího poháru.

Mourinho: To není náhoda

J Gólman Petr Čech v utkání s Bayernem několika skvělými zákroky podržel Chelsea. osé Mourinho na tiskové konferenci pěnil, jak to umí. Kvůli vyloučení Ramirése, který dostal dvě žluté kartu, druhou za poměrně tvrdý zákrok na Maria Götzeho na půlce hřiště (žlutá se dala klidně udělit): "V Anglii by byl rozhodčí citlivější a Ramiresovi druhou žlutou kartu neudělil.Věříme ve fotbal. Fotbal je pro nás život. Rozhodčí v něm hraje velmi důležitou roli, ale důležitá je i ona vášeň pro fotbal. A tímto zbytečný rozhodnutím rozhodčí finále zabil. Dnes prohrál lepší tým," tvrdil se svojí typickou, mírně arogantní dikcí.

Mourinho už je takový červený paranoik: "Při předchozím působení v Chelsea jsem hrál dvakrát nebo třikrát v deseti proti Barceloně, s Interem jsem hrál v proti Barceloně rovněž v deseti v semifinále Ligy mistrů. A v Realu jsem také hrál semifinále v deseti. V Praze jsem měl na hřišti také jen deset hráčů. Stalo se, i vy si to musíte zanalyzovat a udělat závěry."

I když možná po Mourinhovi "jdou", Praha si svůj velký zápas užila. Musela. "Podle mě to byl nejhezčí Superpohár všech dob. Reklama na fotbal," nechal se unést i sportovní ředitel Bayernu a německá fotbalová legenda Mathias Sammer.

Foto: ČTK

Autor: Jakub Kvasnička