Slepý kanonýr školil Beckhama, učil ho hrát fotbal

V národním dresu nastřílel třikrát více branek než Milan Baroš. Pětkrát vyhrál Zlatou kopačku, zahrál si po boku Davida Beckhama. O pozornosti médií si ale může nechat zdát. David Clarke je slepeckou fotbalovou legendou.

Ve svých jednačtyřiceti letech reprezentuje svou zemi po celém světě. Díky fantastické bilanci (124 vstřelených gólů za 131 zápasů v dresu Anglie) má stabilní místo v národním týmu a jistou účast na paralympijských hrách v Londýně.

I díky pořadatelství Velké Británie se tak mohl setkat s fotbalovou ikonou Davidem Beckhamem, kterého učil, jak hrát správně fotbal, respektive jeho slepeckou variantu. "Užili jsme si spoustu legrace. Je to naprosto normální a slušný člověk," řekl Clarke o britské fotbalové superstar.

Setkání s Davidem Beckhamem ho moc potěšilo. "Strávil jsem s ním asi tři hodiny, z toho jsme si minimálně dvě povídali. Rád mluví o fotbale, navíc máme oba děti, takže jsme hovořili i o nich. Moc se zajímal o slepecký fotbal, je to geniální fotbalista," pěl ódy na bývalého hráče Manchesteru United, Realu Madrid, AC Milán a Los Angeles Galaxy.

I Beckham totiž poznal, že slepecký fotbal není rozhodně jednoduchá záležitost. "Hlavním předpokladem ke hře je zvládnutí prostorové orientace," míní Clarke, který se dokáže pohybovat po své kanceláři pohodlně bez slepecké hole i vodícího psa. "Mohu vám říct rozměry místnosti pouze podle poslechu," tvrdí usměvavý muž.

Hráčům v orientaci na hřišti pomáhá člověk, který je informuje jak o jejich pozici, tak o postavení protivníků. Dostat míč s rolničkou do malé branky není vůbec jednoduché, brankáři jsou totiž vidoucí.

Clarke je se svým osudem plně vyrovnaný, ač o zrak postupně přicházel. Dokázal rozeznávat barvy, ale kvůli zelenému zákalu přišel o zrak úplně. Díky speciálním školám a dobré péči rodičů se ale naučil být soběstačným.

Nevidomý opravil i pračku

"Rodiče mi jako malému třeba odmítali dávat kukuřičné lupínky do misky, protože tušili, že jednou to budu muset zvládnout sám," děkuje zpětně svým rodičům velký fanoušek Liverpoolu, navíc držitel permanentky na utkání Wiganu. "Už ve čtrnácti nás ve škole učili žehlit a prát, v šestnácti jsem začal bydlet ve vlastním bytě," řekl Clarke pro list Daily Mail.

"Leckdy jsme samostatnější než ostatní. Jeden slepý kamarád ze školy dokázal opravit pračku pro vidoucího přítele," vzpomíná Clarke. Ze svého údělu si dokáže udělat i legraci. Vzpomínal, jak rád skákal po příchodu ze školy rodičům do postele. Jednou prý nepočítal se scénářem, že během dopoledne nábytek přestěhují. Přistál údajně na nočním stolku.

Když Clarke začal se slepeckým fotbalem, nebyly pro tuto verzi fotbalu zrovna příznivé podmínky. Každý měl jiné míče, různá pravidla. Až v roce 1994 se začal tvořit první anglický tým, o deset let později se stal paralympijským sportem.

Clarke chodí často na fotbal, v Anglii jsou na stadionech skvělé podmínky i pro slepce. V roce 2012 nenastoupí na oblíbeném Anfieldu či DW Stadionu (stadiony Liverpoolu a Wiganu), ale v olympijském centru pro pozemní hokej. Zde bude chtít vybojovat medaili pro Velkou Británii.

"Na poslední paralympiádě jsem vstřelil čtyři góly, z toho jeden zařídil Británii páté místo. Věříme, že nyní dokážeme zvítězit," tvrdí odhodlaně Clarke, jenž dva dny po finále turnaje oslaví 42. narozeniny. Poté pověsí své kopačky na hřebík, se svou ženou a dvěma dětmi si bude užívat pohodu u rodinného krbu, nad kterým se mu pravděpodobně bude lesknout další Zlatá kopačka.

Čtěte dále

další zprávy