Šéf disciplinárky: Za faul k soudu? A proč ne?

Obětem hrubých faulů ve sportu nelze zabránit, aby se ve specifických případech domáhali náhrady škody u civilních soudů. Míní předseda fotbalové disciplinárky Alexander Károlyi v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ, v němž reaguje na mimosoudní vyrovnání ve fotbalové „kauze Lukáš".

Teplický fotbalista Petr Lukáš v prvoligovém utkání úderem lokte v hlavičkovém souboji zranil protihráče z Příbrami Martina Müllera. Ten utrpěl frakturu čelisti, absolvoval dvě operace, dodnes nemůže pořádně jíst a stále je ve stavu nemocných.

Na doporučení právníků Müller zvažoval, že se obrátí na civilní soud, který teoreticky mohl uznat Lukáše vinným z ublížení na zdraví.

K tomu však nedošlo, advokáti obou hráčů se dohodli na mimosoudním vyrovnání - pachatel faulu Lukáš má poslat na Müllerův účet údajně kolem čtvrt milionu korun.

ČTĚTE TAKÉ: Advokát: Když teď fotbalista někoho zraní, bude platit

Východočecha stál faul 130 tisíc

U českého soudu už jedna kauza „fotbalového faulu" skončila. Hráč-amatér z východočeské Hoříněvsi, který v utkání vážně zranil protihráče, se obrátil na Ústavní soud; ten však neuznal jeho argumentaci, že s fauly se ve sportu musí počítat. Pachatel faulu musí zaplatit 130 tisíc na odškodném.

Přesto jde o průlomové rozhodnutí, náhrada způsobené škody není ve sportu častým jevem. „A jsem rád, že jsme zvolili dohodu, je to to nejlepší možné řešení," řekl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Müllerův advokát Julius Kramarič. Totéž si myslí i předseda disciplinární komise fotbalového svazu Alexander Károlyi.

„I u ´obyčejného rozvodu´ se vás u soudu nejprve zeptají, zda jste se s protistranou již dohodli na úpravě vztahu s dětmi a rozdělení majetku. V tomto případě ani na soud nedošlo, což považuji za správné," řekl šéf fotbalového soudu.

Znamená to tedy, že následky faulů ze sportovních utkání a z toho pramenící žádosti o náhradu škody se teď zhusta začnou řešit u civilních soudů?
To si nemyslím. Vezměte to čistě statisticky: v první lize, tedy profesionální soutěži, se za poslední dva roky odehrálo přes pět set soutěžních zápasů. A co si vzpomínám, k případům podobným tomu, co se stalo mezi pány Lukášem a Müllerem, došlo jen maximálně třikrát. To je zanedbatelné číslo.

Přesto, jde podle vás o průlomový precedens? Nechybělo mnoho a faul se řešil u soudu...
Za a) fotbalista má přece právo obrátit se na soud jako každý jiný člověk. Když cítí, že sportovní orgány rozhodly o trestu pro provinilce z jeho pohledu nedostatečně, tak má právo domáhat se něčeho víc. Mám na mysli nejenom z pohledu trestního práva, ale především případné náhrady škody.

Ale také za b) vycházím ze zásady, kterou ctí evropská a světová fotbalová federace (UEFA a FIFA - pozn. red.): že vše, co se stane na hřišti, se má řešit v rámci fotbalu. U civilních soudů hrozí vytrhávání věcí ze sportovního kontextu, pravidel, termínů soutěží, principu sestupů a postupů, norem...
Navíc víme, že spor vedený u civilního soudu se může táhnout i roky. Přitom sezona trvá vždy jen devět deset měsíců. Například my - tedy fotbalová disciplinárka - jsme v nechvalně známé korupční kauze rozhodli zhruba do tří měsíců, a soudu to trvalo čtyři roky...

Vámi vedený fotbalový soud potrestal hráče Lukáše šestizápasovým distancem. Přesto oběť faulu Müller na radu právníků zvažoval, že se obrátí na soud. Není to tak, že advokáti čerstvě ucítili šanci k dalšímu výdělku a budou teď své mandanty „tlačit" do podobných kauz?
Tak předně, Müller se s Lukášem dohodli na mimosoudním vyrovnání, což já osobně kvituji. Dohoda obecně platí jako nejčistší, nejjednodušší a zpravidla i nejlacinější řešení sporu.

Ale jsem toho názoru, že když už selže soutěžení v duchu fair-play a dojde k hrubému faulu, mají porušení pravidel řešit disciplinární orgány toho kterého sportu. Před soud mohou mít v uvozovkách ambici se dostat případy, kterým v právnickém žargonu říkáme excesy. A jak už jsem dokumentoval, takových se moc neobjeví. Jsem přesvědčen, že půjde o výjimky. Fotbalové fauly soudy nezavalí. Ale tomu, kdo se na soud rozhodne obrátit, bych se nedivil. Každý z nás má na to právo.

FIFA či UEFA jsou však citlivé na zásahy zvenčí do fotbalu? Jak zareagují, pokud v Česku bude fotbalových kauz přibývat?
Čistě hypoteticky ta situace může nastat. A reakce? Nejspíš by došlo ke zpřísnění trestů. Rozhodčí by byli instruováni k rigoróznímu udělování červených karet za ne tak závažné přestupky, disciplinární komise by v rejstříku sazeb sahala častěji k horní hranici délky trestů. Ale zastávám názor, že se jedná pouze o hypotézu.

Jste člověk s právnickým vzděláním. Co se tedy bude dít, když k advokátovi do kanceláře vpajdá František Vopička se sádrou na noze a řekne, že mu v zápase okresního přeboru Zdeněk Přecechtěl zlomil nohu a on na něm chce vymoci náhradu škody?
Když se nedohodnou mimosoudně, dojde na soud, který bude záležitost zkoumat. Vopička bude muset doložit lékařskou zprávu, budou vyslechnuti svědci, aktéři souboje; soud si také vyžádá stanovisko okresního svazu, disciplinární komise. A pak rozhodne. Fotbal je kontaktní sport, se zraněním se tak trochu musí počítat. Nic tím nenaznačuji, jen snad to, že ne vždy může být náhrada škody přiznána. I k takovým případům jsem už za naši komisi vypracovával stanovisko.

Když vás slyším, uvažuji, že se nechám pojistit. V té pralesní lize, co sám hraji, to opravdu často jiskří...
Uděláte jedině dobře (úsměv). 

Foto: ČTK

Čtěte dále

další zprávy