Rozhodčí Damková: Pochválil mě jenom Košťál

28.07. 07:00 | Autor: Vladimír Ševela

Tento týden vyráží rozhodčí Dagmar Damková na olympiádu v Číně, kde bude jediným reprezentantem českého fotbalu. Třiatřicetiletá učitelka angličtiny z Plzně patří mezi nejlepší ženy s píšťalkou na světě, byla i první dámskou sudí v historii nejvyšší české soutěže. Přede dvěma lety ji funkcionáři ze soupisky arbitrů vyškrtli - bez udání důvodů.

Vypadá to, že jste se stala rozhodčí na export. Na domácí kariéru jste už rezignovala?

Nerezignovala. Ale z venku cítím větší podporu a důvěru. Byla jsem nominována na olympiádu, pískala jsem mistrovství světa, evropský šampionát i finále Ligy mistrů (všechno v kategorii žen, pozn. red.). To myslím o něčem svědčí. A doma? Kde mě chtějí, tam pískám. Klidně i žáčky, nemám s tím problém.

Proč si myslíte, že vás v české první lize „odpískali"?

V lidech je zakódované, že ženská ve fotbale nemá co dělat. To je asi hlavní důvod.

Nevzdala jste to tak trochu? Neměla byste o pozici, kterou jste už jednou získala, víc bojovat?

Myslím, že ne. Byla jsem předem smířená s tím, že mi někdo bude házet klacky pod nohy. Nedovedete si představit, kolik jsem probrečela nocí, a dokonce i zápasů.

Nemůže být důvod vašeho odstavení z první ligy v něčem jiném? Stalo se to po známé korupční aféře, z níž jste vyšla jako slečna Čistá. To přece může některé funkcionáře dráždit. Třeba ti lidé prostě nevěří, že jste nebrala úplatky. Vždyť přece panuje všeobecný názor, že brali všichni, že zaplatit si rozhodčího je samozřejmé.

Tohle mě ani nenapadlo, pro mě to samozřejmé není. U nás máme bohužel zafixovaný opak. Řeknu vám příklad. Kdyby brankář Petr Čech udělal stejnou chybu jako na mistrovství Evropy v zápase s Tureckem v české lize, co si budeme všichni myslet? Že Čech prodal zápas! A já chci s takovým nazíráním na fotbal bojovat.

Věříte, že v české lize jsou rozhodčí, kteří neberou úplatky?

Dagmar Damková (33)

V Plzni se živí výukou angličtiny na tamních jazykových školách, ale proslavila se jako fotbalová rozhodčí. Pískat začala ve svých osmnácti; předtím hrála první ženskou fotbalovou ligu za Rapid Plzeň, kopala také v bavorském Hofu. Jako sudí se prosadila i mezi muži.

Fotbalová rozhodčí Dagmar Damková. První zápas v první lize rozhodovala v roce 2003, ale o tři roky později ze seznamu rozhodčích nejvyšší soutěže vypadla. Předseda komise rozhodčích Macela prohlásil bez dalších podrobností, že ho „nepřesvědčila". Píská tedy nižší ligy, přestože letos opět splnila testy opravňující pískat nejvyšší soutěž. Odpískala semifinále mistrovství světa v Číně (2007), soudcovala na olympiádě v Aténách (2006), teď se chystá do Pekingu. Je svobodná, jejím přítelem je předseda západočeského fotbalového svazu a bývalý rozhodčí Roman Berbr.

Věřím tomu, ale ruku do ohně za nikoho nestrčím. Protože jsem se hrozně spálila u lidí, o kterých jsem si myslela, že jsou kamarádi. Dozvěděla jsem se, že mě pomlouvají kolegové rozhodčí, se kterými jsem chodila na zápasy.

Do první ligy vám významně pomohl bývalý rozhodčí a současný fotbalový funkcionář Roman Berbr, který byl spojen už s dvěma korupčními aférami. Sama jste říkala, že jistých výsledků se dá dosáhnout přes známé, kamarády. Nemohl vás právě on ovlivňovat, třeba nepřímo, jak budete pískat?

Jedna stránka věci je nějaká aféra a druhá je rozhodcovské umění, znalost fotbalu. Stiegler, Puček, Berbr, to všechno byli nejlepší rozhodčí u nás, lidi, kteří vám mají co dát. I ve fotbale někoho takového potřebujete, protože sám nikdy nikam neprorazíte. Nějaká komise mě musela navrhnout, abych postoupila, a vždycky za vámi musí někdo stát. V mém případě byl tím člověkem Roman Berbr. A užitečných rad jsem od něho dostala spoustu.

Omlouvám se za zvědavost, ale je Berbr i vaším partnerem? Chodíte spolu?

Ano.

Myslíte si, že olympiáda v Pekingu je jako každá jiná?

Myslím, že je to kvůli těm lidským právům a tomu smogu dost nafouknutá bublina. Když chtějí řešit lidská práva, měli je řešit dřív, než to Pekingu přidělili, ne teď.

Na hřišti budete dbát na to, aby se hrálo fair play. Připustíte si třeba taky, že v té zemi sedí ve vězení lidé jen za to, že projevili jiný než oficiální názor?

To fakt ani nejde, v tom okamžiku se to musí oddělit. V každém státě se něco děje a to by se pak nemohlo dělat nikdy nic. Sportovci na tohle nemyslí. Přijedou, odsportují, odjedou. To jde mimo ně.

Co vás na fotbale nejvíc přitahuje? V čem je jeho kouzlo, když je tam tolik špíny, korupce?

V poslední době hlavně to, že vím, že vyletím ven, že se potkám s rozhodčími, které potkávám dvakrát do roka. Máme super zábavu, všechno probereme, mezitím odpískáme zápas, prostě si to užijeme. Pak jdete po chodbě hotelu a všichni vám tleskají a pokřikují: Great job! Tady mi ani nikdo nepoděkuje. Jediný, kdo to kdy udělal, byl Košťál. To se vám chce brečet.