Jak musel zlámaný Ljungberg do koše

18.06. 15:00 | Autor:

Český student rakouské univerzity v Innsbrucku Karel Svoboda, dobrovolník v organizačním výboru Eura, píše pro server TÝDEN.CZ své postřehy a poznatky ze zákulisí vrcholné fotbalového akce.

Organizace šampionátu se radikálně změnila. Alespoň v Innsbrucku je to patrné. Ochranka přeskupila svoje síly a před zápasem Španělsko - Švédsko přesunula kontrolní posty. Dokonce se dovybavili speciálními čtečkami akreditací. Nadšeni ze svých nových hraček úplně zapomněli na povinnou důkladnou kontrolu zavazadel. Za což jsem byl rád, protože tlustý kodex daňového práva, který jsem si nesl s sebou, by jistě byl označen za nebezpečnou zbraň a musel bych jej nechat v úschovně. Od 11.00 do 14.45 bylo z těch důležitějších věcí na programu jen oběd, tak jsem zvolil individuální program a pokoušel se proniknout do tajů zákona o dani z příjmu. Protože však dobrovolnické centrum tvoří jedna větší sportovní hala, nenajde se tam bohužel moc klidných míst. I když člověk zajde do útrob tribuny, hluk hlavní haly zase nahradí zvuky stolního fotbalu, který tam neustále hrají někteří dobrovolníci.

Užívajíc si zábavného daňového práva, propásl jsem představení naší nové team leaderky a briefing, kde bylo oznámeno, že se údajně chystá na stadion přibližně 300 Švédů s padělanými vstupenkami.

Žádná se nám - bohužel - do ruky nedostala. O zábavu se však dostatečně starali příchozí fanoušci svými oděvy a převleky. Kromě několika skupinek Španělů s velkými parukami, navlečených do přiléhavých šatů, prošli i toreadoři s dýkami (ty ale museli nechat v úschovně) a další fanoušci s obřími sombréry. Švédové, tedy aspoň ti, co prošli přes naši bránu, tak vynalézaví nebyli. Největší pobavení vzbudila z kartonu vyrobená podobizna Fredrika Ljungberga v životní velikosti. Supervisor ochranky rozhodl, že se jedná o nebezpečný předmět, a proto fanoušek se smutným výrazem v tváři pravil „than we have to kill him" (tak ho musíme zabít) a zlámaný Ljungberg putoval do popelnice.

Kontrola od nadřízených byla tentokrát poněkud častější, proto jsme nemohli všichni opustit bránu hned těsně po výkopu. Domluvili jsme se ve dvojicích na dvacetiminutových směnách. Měl jsem hned první, takže jsem propásl úvodní trefu Španělů. Rychle jsem pak spěchal na tribunu. Vyrazil jsem doprostřed hlavní tribuny, hned vedle míst pro píšící novináře. Tentokrát jsem se neostýchal a sedl na první volné místo, které jsem objevil. Pohled na hřiště ze strmé hlavní tribuny byl perfektní, ale novináři se spíš než fandění překvapivě věnovali svým notebookům, takže atmosféra v bezprostřední blízkosti byla spíše klidná. Proto jsem na druhou půlku zamířil na severní tribunu, která byla až neuvěřitelně jednolitě žlutá.

Fanynky švédských fotbalistů. Ač švédští fotbalisté nepředváděli zrovna atraktivní fotbal, jejich fanouškům to vůbec nevadilo a neúnavně svůj tým podporovali. Neustále skandovali a zpívali, dokonce i švédskou hymnu. Zvlášť hezký pohled byl na pomalované švédské fanynky. Celý švédský kotel dirigoval jeden přitloustlý fanoušek, stojící úplně dole, čelem k davu a na rozdíl od ostatních v modrém dresu. Po oku jsem ho pozoroval: za celý poločas se neotočil, aby sledoval také dění na hřišti.

Švédští příznivci už téměř oslavovali zisk cenného bodu, když jejich radost zkazil španělský kanonýr David Villa brankou v nastaveném čase. Zatímco žlutý sektor Švédů rázem utichl, španělští fanoušci na protilehlé tribuně propukli v nadšení - zpívali a tancovali na tribuně ještě pěkných pár minut poté, co všichni aktéři utkání již dávno zmizeli v útrobách stadionu. Nespoutané španělské veselí pokračovalo i při cestě ze stadionu. Hlavní roli opět hrála kapela La Charanga fanouška Manoli.

Fanoušci španělských fotbalsitů slaví výhru nad Švédskem. Když poslední fanoušci opouštěli arénu, přesunuli jsme se zpátky do dobrovolnického centra, kde jsme se dozvěděli, že jsme opět plnili svoje povinnosti na jedničku a všechno skvěle fungovalo. Sponzorské pivo Carlsberg bylo možné tentokrát konzumovat v neomezeném množství, bohužel však vychlazených kousků nebylo moc, takže po první rundě bylo třeba přeřadit na pivo slušně řečeno v pokojové teplotě.

Pršet tentokrát přestalo už v průběhu zápasu, takže následné pouliční slavnosti nic nebránilo. Atmosféra byla neuvěřitelná. Na 50 tisíc Švédů a nespočet Španělů zaplavilo ulice. (Innsbruck má přitom jen 120 tisíc obyvatel.) Ti prvně jmenovaní zpočátku v trochu horší náladě, ale tu rychle setřásly rytmy hudby ve fanouškovských zónách v centru města nebo v některém z místních nočních podniků.

Vzhledem k blížící se nepříjemné zkoušce jsem centrum opouštěl již zhruba hodinu po půlnoci a myslím, že jsem byl jeden z prvních, všeobecná zábava pokračovala až do časných hodin.

Ilustrační foto: Reuters, ČTK