Fanoušek? Šťastný člověk

08.06. 18:18 | Autor: Ondřej Suchan

Reportér on-line deníku TÝDEN.CZ Ondřej Suchan píše své postřehy z dějiště fotbalového šampionátu v Rakousku a ve Švýcarsku:

Když jsem odjížděl na mistrovství Evropy, plno mých kamarádů mi to závidělo. „Ty vole, nejlepší fotbal v roce na vlastní oči, jsi neskutečnej klikař," slyšel jsem ze všech stran. Být na podobné akci jako fanoušek nebo novinář je však obrovský rozdíl. Zatímco oni se baví, my (většinou) pracujeme. A hlavně atmosféra, kterou jsou fanoušci přímo nasyceni, se nám dostává většinou zprostředkovaně nebo v malých dávkách.

Hned poprvé jsem si to uvědomil, když jsem ve čtvrtek potkal první české příznivce ve fan kempu v Prattelnu. Partička z Českých Budějovic nijak neskrývala, že si jede čtyřdenní zájezd pořádně užít. Největší zavazadlo v červené dodávce pomalované českými vlajkami byl sud piva.

„Chlapi, nebudeme mluvit takhle na sucho, dejte si taky," řekl jeden z nich při našem rozhovoru a vytáhl dva půllitry. S díky jsme s kolegou odmítli. Brzy ráno odevzdávaný text by nedopadl dobře. „To my si ještě rozhodně jedno dáme," smějí se ostatní a začnou skandovat: „Češi, Češi." Na jejich tvářích je vidět, že tahle noc bude dlouhá a hodně veselá. Zvláště když se po chvilce objeví další česká dodávka. My ale cestovali na hotel napsat text a upravit fotky.

Reportér serveru TÝDEN.CZ na tréninku Čechů (označen šipkou). Mimochodem, jeden člen téhle skupinky měl na nás netradiční a nesplnitelné přání: „Ty jsi fotograf, viď? A budeš během zápasu na ploše?" ptal se kolegy. „Prosím tě, plivni Ronaldovi na kopačku," říkal s vážnou tváří.

Krátký večer s fanoušky jsem si užil následující den. V hotelové restauraci jsme společně povečeřeli se skupinkou fandů z Úval u Prahy. Trojice amatérských tenistů vyjela také na jeden zápas. „No, není to sranda, každý zaplatíme tak patnáct tisíc. To se nediv, že to musí být divoký," vysvětloval mi jeden z nich. „A to ještě moje šestnáctiletá dcera strašně žere Baroše, a tak jede s námi. Tak si to u mě zdvojnásob," přidal se druhý. „Nevíš, jestli náhodou bude se Švýcarskem hrát? Ona sice spí, ale tohle bych jí musel říct."

I tady teče pivo proudem a začíná být hodně veselo. Zvláště, když se k vedlejšímu stolu usazuje další partička, tentokráte z Uherského Hradiště. Skupinka z Úval okomentuje bydliště nově příchozích pokřikem: „Slovácko, vždycky druhá liga, tralala."

„Starka to musel kúpit, to není možné. A my jsme zase v pr...," rozčilují se příchozí nad výsledky závěrečného kola druhé ligy. Po krátkém hecování se však debata přesouvá na důležitá témata - probírá se zápas se Švýcarskem.

Celkový pohled na tiskové středisko šampionátu. „Jasný vítězství, není co řešit," nepochybují Úvaláci. Nejopilejší příznivec Slovácka je ale opatrnější. „Kórva, chlapi, to bude těžké. Vidim to na remiz," kroutí hlavou fanoušek. Po chvilce dohadování proto tasí vlastní téma. „Hele, ty si novinář, jo? A nevíš, kde je tady bordel, jako nějaký baby," ptá se mě. „Já to platím za všechny."

Fakt už jsem v Basileji hledal leccos - stadion, tiskové centrum, vězení, fan kemp, zónu pro fanoušky, ale reportáž z nevěstince po mně ještě nikdo nechtěl a taky asi chtít nebude. Pátrání se proto bude muset obejít beze mne.

Všechny tyto zážitky se však nedají srovnat s tím, co jsem prožil na Marktplatzu v Basileji, když tam dorazili čeští fandové. Když stovky lidí skákaly před červenou radnicí a skandovaly: „Kdo neskáče, není Čech," běhal mi mráz po zádech. Neuvěřitelné bylo hlavně to, že opravdu bylo úplně jedno, odkud jste. Švýcaři, Češi, Portugalci, Angličani, Holanďani, ti všichni se tu bavili a radovali dohromady. Záběry z tohohle karnevalu by se měly pouštět těm magorům, co při derby likvidovali Strahov, jako instruktážní video o fandění. V tu chvíli bych nejraději zahodil diktafon i s akreditací a bláznil s nimi.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Ondřej Suchan