Mužstvo na mě spoléhá, ví brankář s prvoligovými zkušenostmi Vojáček

29.05. 15:30 | Autor: Stanislav Hrabě

Dobrý brankář je základem mužstva a tým lékařů, který ve dnech 30. 6.-7. 7. bude usilovat na mistrovství světa v Praze o čtvrtý triumf v řadě, se má o koho opřít. Šestatřicetiletý Jan Vojáček má jako jediný člen kádru prvoligovou minulost, v ročníku 2006/2007 nastoupil za Sigmu Olomouc k osmnácti zápasům.

Je logické, že na vaše prvoligové zákroky spoluhráči spoléhají. Uvědomujete si to?

S tímto poznatkem jsem i do týmu přišel. Vnímal jsem, že byl velký zájem, abych se k němu připojil, přestože jsem se ze začátku tomu bránil. Už jsem se nechtěl vracet k fotbalu a hrát soutěžní zápasy, když jsem aktivní kariéru už jednou uzavřel. Ale také jsem vnímal, že mezi lékaři není tolik fotbalistů vyšší výkonnosti, zvláště na tak specifickém postu, jako je brankář. Nakonec jsem se nechal přemluvit a jsem velice rád, protože zážitky byly neopakovatelné a velice silné. Kvalitou se to s ligou nedá porovnat, ale atmosférou, hlavně týmovou, mi to splnilo úplně jiná očekávání. Bylo to perfektní.

Měl i někdo další na kontě prvoligová střetnutí?

Myslím, že ne. Prvoligové ne, našli se kluci, kteří hráli druhou, divizi či nižší soutěže, ale nejvyšší ne. Ani mezi soupeři jsem nezaznamenal, že by ji někdo kopal. Aspoň o tom nevím. Ale nastupovali proti nám šikovní fotbalisté, kteří to uměli.

Když jste v olomoucké brance nastupoval proti Slavii nebo Spartě, pomyslel jste si, že jednou budete trojnásobný mistr světa ve fotbale?

Já vůbec netušil, že nějaký šampionát lékařů existuje a že by se mě mohl týkat. To bylo pro mě překvapení. Když jsem se k týmu připojil, netušil jsem, kolik práce za vším je, jaká je v něm atmosféra, jak zápasy probíhají. Napřed jsem to bral na lehkou váhu, než mi došlo, jak hezký podnik to je.

Cítíte se jako fotbalový reprezentant České republiky?

Cítím, samozřejmě na sportovní úrovni, která tomu odpovídá. Ale je to reprezentace, která nese jméno své země, vlajku a všechno, co k tomu patří. A chci svou vlast co nejlepšími výsledky proslavit.

Jaké jste zažívali procity na šampionátu v Brazílii 2014, kde na tom velkém, pořádaném FIFA, čeští fotbalisté chyběli, ale vy jste získali stříbro?

Bylo to terčem našich úsměvných narážek: co by za to dali naši kolegové, kdyby v Brazílii byli a brali medaili. Pro nás to byl obrovský zážitek, protože šampionát lékařů probíhal ve městě Natal, kde se před tím hrála základní skupina. Atmosféra byla nádherná. Semifinále šampionátu FIFA jsme sledovali ve FanZóně společně snad s deseti tisíci Brazilci. Byli jsme oděni v červeno-černé kombinaci, která nás v očích místních přisunovala k Němcům. Bylo nám úzko, když jsme sledovali, jak domácí dostávají na frak (Brazílie-Německo 1:7). Nakonec brazilští fandové uznali, že my za jejich ostudu nemůžeme, a když poznali, že nejme Němci, ale Češi, stali jsme se kamarády.

Doléhá na vás před obhajobou titulu velká odpovědnost?

Je to specifické. V lize je úplně jiný tlak od novinářů, fanoušků, vedení, trenéra, ale když se něco nepodaří, za týden máte šanci napravit to. Na mistrovství se rok připravujete a jedna chyba může rozhodnout o tom, že končíte. Je po všem. Musím však říci, že přestože už netrénuju, tak jsem se vždycky dostal do dobré nálady i formy, že se mi dařilo a týmu jsem byl schopen pomoci, a ne naopak ho srazil nějakým zaváháním.

Nyní se tlak navyšuje o domácí prostředí!

Je to pro nás zvláštní situace. Po dvou druhých místech jsme strašně toužili mistrovsví vyhrát. Když se to podařilo, přišla nepopsatelná euforie. Pak nastala další výzva - titul obhájit. To se také podařilo, navíc v nádherné Barceloně. Hattrick triumfů jsme považovali už za science fiction, ale i to se povedlo. Dosáhli jsme vrcholu, zlatý hattrick stojí nejvýš, jestli získáte pak titul čtyřikrát či pětkrát, už je jedno. Ale teď se do toho zamotalo domácí prostředí. Kdybychom hráli jinde, byli bychom uvolněnější, v pohodě. Ale doma jsme se dostali do vnitřního klinče. Dosáhli jsme maxima, co jsme chtěli, ale nechceme udělat v Praze ostudu. A navíc si uvědomuju, že jsme měli mnohokrát štěstí, ale to věčně na naší straně být nemůže. Mám obavy, abychom si to nevyžrali zrovna teď. Uděláme ovšem maximum, aby se to nestalo.

Chystá se někdo z vašeho bývalého ligového mančaftu do Prahy?

Nemám takovou zprávu, ono se zase o mistrovství lékařů tolik neví. I když se to v přátelském a rodinném kruhu začíná šířit. Možná někdo přijede, ale zatím se mi nikdo neozval.

Dokazujete, že český fotbal je brankářská velmoc. Když Petr Čech nedávno převzal dvanáctou trofej vítěze v novinářské anketě Zlatý míč, prohlásil, že by svůj hlas dal kolegům Pavlenkovi a Koubkovi. Vojáčka opomenul. Vyčítáte mu to?

Vyčítám, nastoupili jsme proti sobě, ví, jak jsem dobrý. Nevím, jak mohl na mě zapomenout, ale musím se s tím nějak vypořádat.

Soupiska českého výběru

Brankáři: Vojáček Jan (funkční medicína), Žižka Radovan (chirurg)
Obránci: Bartoš Josef (ortoped), Bolen Josef (gynekolog), Čapek Roman (chirurg), Malý Daniel (chirurg), Nachtnebl Luboš (ortoped), Svoboda Václav (anesteziolog), Šedivý Jakub (praktický lékař)
Záložníci: Čermák Milan (urolog), Henlín Tomáš (anesteziolog), Kolář Martin (chirurg), Kysučan Jiří (dětský chirurg), Molnar Vasil (stomatochirurg), Šindelář Ladislav (anesteziolog), Teplan Vladimír (chirurg), Trejtnar Lukáš (pediatr), Vinkler Marek (anesteziolog)
Útočníci: Bialek Jan (chirurg), Engel Tomáš (chirurg), Jůzek Robert (ortoped), Mencl Pavel (neurolog), Nedvěd Adam (chirurg)
Trenér: Richter Vladimír (chirurg)
Manažer: Engel Martin

Foto: archiv

Autor: Stanislav Hrabě